II.ÚS 878/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 878/21 ze dne 12. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Zítkové, právně zastoupené Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem Nádražní 3, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2021 č. j. 2 Ads 98/2018-50, spojené s návrhem na zrušení § 67 odst. 2, odst. 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jenž splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu a prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že je založen na aplikaci protiústavního ustanovení zákona, jež odporuje zákazu diskriminace. 2. S ústavní stížností stěžovatelka spojila také řadu dalších návrhů a žádostí. Zaprvé, návrh na zrušení § 67 odst. 2, odst. 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"). Zadruhé, žádost o předložení věci plénu Ústavního soudu a žádost o to, aby se ve věci konalo ústní jednání pléna, na němž by stěžovatelka mohla prezentovat závěry plynoucí ze znaleckého posudku, který si v roce 2014 nechala vypracovat Ing. Jiřím Vlkem, soudním znalcem z oboru ekonomiky, odvětví a) ceny a odhady strojů a zařízení, vojenské speciální techniky, věcí movitých a motorových vozidel, a odvětví b) peněžnictví a pojišťovnictví, a z oboru strojírenství, odvětí posuzování technického stavu strojů, zařízení a motorových vozidel. Zatřetí, žádost o podání nespecifikované předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie. Začtvrté, návrh, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem dle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 3. Z obsahu ústavní stížnosti, doplnění ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a přiložených listin Ústavní soud zjistil, stěžovatelka podala správní žalobu proti České správě sociálního zabezpečení (dále též "ČSSZ"). Prostřednictvím správní žaloby se domáhala vyslovení nezákonnosti a protiústavnosti rozhodnutí ČSSZ o tom, že stěžovatelce se od lednové splátky 2016 valorizuje - jako každý rok - základní výměra invalidního důchodu dle § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") tuto správní žalobu zamítl. Stěžovatelka proto podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten nejprve přerušil řízení z důvodu vyčkání na vydání rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 47/18; po vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/18 ze dne 12. 5. 2020 (286/2020 Sb.) následně kasační stížnost zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.). V odůvodnění Nejvyšší správní soud poukázal na závěry plynoucí z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/18. Na základě toho uzavřel, že argumentace stěžovatelky prakticky nemůže obstát, neboť Ústavní soud vyslovil jasný závěr, že valorizaci důchodů podle pravidel stanovených v § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nepovažuje za rozpornou mj. s principem rovnosti a zákazu diskriminace. 4. V ústavní stížnosti a jejím doplnění stěžovatelka uvádí, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu považuje za protiústavní, neboť je založen (nejen) na protiústavním § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že Ústavní soud uvedené ustanovení podrobil ústavněprávnímu přezkumu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/18 a dospěl k závěru, že tato právní úprava protiústavní není. Stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že citovaný nález nevytváří ve vztahu k jejímu opětovnému návrhu na zrušení § 67 odst. 2 a 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění překážku rei iudicatae, neboť v ústavní stížnosti předkládá zcela nové argumenty, které Ústavní soud doposud neměl možnost posoudit [nález sp. zn. Pl. ÚS 29/09 ze dne 3. 11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.), body 96 až 104]. Tímto novým argumentem má být názor, že citovaná právní úprava je rozporná s čl. 2 Smlouvy o Evropské unii, dle něhož je Evropská unie založena mj. na hodnotách rovnosti, dodržování lidských práv, nepřípustnosti diskriminace a spravedlnosti. Unijní dimenzi nyní posuzované věci odůvodňuje stěžovatelka tím, že na Slovensku je otázka valorizace důchodů upravená odlišně, "přičemž vzhledem k jejich rozdílnosti není možné, aby byly správně obě - jedna z nich tedy nutně musí porušovat čl. 2 Smlouvy o EU. Otázkou je, zda jej porušuje legislativa SR nebo ČR." Stěžovatelka následně na základě týchž argumentů, které uplatnila již v řízení před obecnými soudy, vyslovuje názor, že v rozporu s unijním právem je česká právní úprava, a naopak slovenská právní úprava je s čl. 2 Smlouvy o Evropské unii souladná. Za účelem definitivního vyřešení tohoto problému stěžovatelka navrhuje položení blíže nespecifikované předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovuje také nesouhlas s právní úpravou zakotvenou v § 67 odst. 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, avšak neupřesňuje, jakou vazbu by tato ustanovení měla mít na rozhodnutí, která byla vydána v její věci a proti nimž brojí. S ústavní stížností stěžovatelka spojuje také řadu dalších procesních návrhů a žádostí, jak byly vymezeny výše. K opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Úvodem Ústavní soud uvádí, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu je založen - stejně jako jemu předcházející rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů - na § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jenž upravuje problematiku pravidelné valorizace důchodů. Stěžovatelka přitom odůvodňuje protiústavnost napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu výlučně tím, že tento rozsudek je založen na údajně protiústavním ustanovení zákona, jehož zrušení rovněž navrhuje [§ 74 ve spojení s § 64 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. Jiné argumenty stěžovatelka neuplatňuje. 6. Posouzení nyní projednávané ústavní stížnosti proto bylo plně závislé na posouzení opodstatněnosti s ústavní stížností spojeného návrhu na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení zákona o důchodovém pojištění. Jak však bude podrobně vysvětleno níže, Ústavní soud dospěl k závěru, že ve vztahu k akcesorickému návrhu na zrušení § 67 odst. 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění se jedná o návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou a ve vztahu k akcesorickému návrhu na zrušení § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. To se pochopitelně promítlo i do oblasti posouzení opodstatněnosti samotné ústavní stížnosti stěžovatelky. Ta byla shledána zjevně neopodstatněnou, pročež jí Ústavní soud musel odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. K návrhu stěžovatelky na zrušení § 67 odst. 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění 7. Ve vztahu k návrhu na zrušení § 67 odst. 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, který byl spojen s ústavní stížností, Ústavní soud konstatuje, že se jedná o návrh podaný zjevně neoprávněnou navrhovatelkou. Uvedená ustanovení zákona o důchodovém pojištění nebyla v řízení před správními orgány ani správními soudy aplikována a na posuzovanou věc v žádném případě nedopadají. Ustanovení § 67 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se totiž týká problematiky valorizace důchodů mimo pravidelný termín, pokud inflace dosáhne hranice alespoň 5% za sledované období. Stěžovatelka však netvrdí ani neprokazuje, že v období rozhodném pro vydání předmětných rozhodnutí správních orgánů a správních soudů tato situace nastala a dotčené orgány ji v rozporu se základními právy stěžovatelky buď vůbec nezohlednily, nebo ji zohlednily nesprávně. Ustanovení § 67a odst. 1 písm. a) téhož zákona se pak týká otázky zvýšení procentní výměry vypláceného důchodu o 1 000 Kč měsíčně, dosáhl-li poživatel důchodu věku 85 let. Ani toto ustanovení na posuzovanou věc nedopadá. Stěžovatelka nejenže netvrdí ani neprokazuje, že v rozhodnutí o valorizaci jejího důchodu mělo být uvedené ustanovení aplikováno, ale ze stěžovatelkou zaslaných listin zcela explicitně plyne, že aplikováno být nemělo, neboť stěžovatelka věkovou hranici 85 let nedosáhla. 8. Ústavní soud proto uzavírá, že s ústavní stížností spojený návrh na zrušení § 67 odst. 3 a § 67a odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění se odmítá podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. K návrhu stěžovatelky na zrušení § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění 9. V