II.ÚS 879/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 879/24 ze dne 15. 4. 2025 Církevní restituce pozemků v katastrálním území Petrovice u Borovan   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti evidované právnické osoby Římskokatolická farnost - prelatura Český Krumlov, sídlem Horní 156, Český Krumlov - Vnitřní Město, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem Thákurova 676/3, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2024 č. j. 28 Cdo 3668/2023-476, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. srpna 2023 č. j. 19 Co 729/2023-452 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2023 č. j. 12 C 107/2017-409, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a podniku Lesy České Republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové - Nový Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, Ph.D, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2024 č. j. 28 Cdo 3668/2023-476, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. srpna 2023 č. j. 19 Co 729/2023-452 a rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2023 č. j. 12 C 107/2017-409 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2024 č. j. 28 Cdo 3668/2023-476, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. srpna 2023 č. j. 19 Co 729/2023-452 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2023 č. j. 12 C 107/2017-409 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody, konkrétně právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 12 C 107/2017 se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 10. 8. 2021 č. j. 12 C 107/2017-289 podle § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) (dále jen "zákon č. 428/2012 Sb."), nahradil chybějící projev vůle vedlejšího účastníka uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání pozemku parc. č. 245/2 v katastrálním území Petrovice u Borovan (dále jen "předmětný pozemek"). Tento rozsudek potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 6. 1. 2022 č. j. 19 Co 1263/2021-317. 3. Uvedené soudy dospěly k závěru, že nebylo prokázáno, že by skutečně došlo ke konfiskaci předmětného pozemku vyhláškou Okresní správní komise v Kaplici ze dne 18. října 1945 č. 120 (dále též jen "konfiskační vyhláška č. 120"), vydanou na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen "dekret č. 12/1945 Sb."), a že k jeho odnětí došlo v rozhodném období postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy (dále jen "zákon č. 142/1947 Sb."), pročež je dán restituční titul podle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. K dovolání vedlejšího účastníka obě tato rozhodnutí zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. 10. 2022 č. j. 28 Cdo 2497/2022-369. 4. Následně okresní soud napadeným rozsudkem stěžovatelčinu žalobu zamítl a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 56 460,70 Kč. Dospěl k závěru, že stěžovatelka není aktivně legitimovanou osobou, neboť s ohledem na konfiskační vyhlášku č. 120 byl předmětný pozemek zkonfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. dnem jeho vyhlášení (tj. 23. 6. 1945), tedy již před rozhodným obdobím (od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990). 5. K odvolání stěžovatelky krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč. Krajský soud rovněž shledal, že stěžovatelka není aktivně legitimována. Poukázal na skutečnost, že stěžovatelčin právní předchůdce Erzdechantei in Krumau (Děkanství Krumlov) byl v konfiskační vyhlášce č. 120 označen jako osoba, jejíž majetek (a tudíž i předmětný pozemek) podléhá konfiskaci podle § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb., načež konstatoval, že právním důvodem konfiskace zde byl dekret samotný, a ke konfiskaci došlo ke dni jeho účinnosti. Současně odmítl stěžovatelčinu argumentaci, že "v celé šíři" proběhl postup podle zákona č. 142/1947 Sb., s tím, že "rozhodoval-li stát o majetku, který mu již vlastnicky náležel, a tudíž výkupu nepodléhal, příslušné správní akty [pozn.: vydané na základě citovaného zákona] nemohly vyvolat právní účinky". 6. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl jako nepřípustné [§ 237 a § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.] a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč. V odůvodnění konstatoval, že stěžovatelkou vymezené otázky již byly dovolacím soudem vyřešeny, co do jejich vyřešení je již judikatura ustálena, odvolací soud se od ní neodchýlil a není ani důvod k jejich jinému posouzení. Důvodnou přitom neshledal stěžovatelčinu námitku, že dovoláním napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. K tomu dodal, že relevantní judikaturu shrnul již ve svém předchozím rozsudku ze dne 4. 10. 2022 č. j. 28 Cdo 2497/2022-369 a že je s ní posouzení odvolacího soudu (konkrétně určující otázky, zda lze majetkovou újmu právního předchůdce stěžovatelky situovat do rozhodného období) v souladu. 7. Současně vysvětlil, že právním důvodem konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. byl dekret samotný, tudíž k ní docházelo ex lege k datu jeho účinnosti (23. 6. 1945). K tomuto datu se konfiskované věci staly majetkem státu, následné konfiskační rozhodnutí mělo jen deklaratorní povahu a sama konfiskační vyhláška je dostatečným důkazem realizace konfiskace. Konfiskace dopadala na všechen majetek dotčené osoby, byla-li jako osoba, jejíž majetek konfiskaci podléhal, státními orgány - byť jen jednou (vůči určité části jejího majetku) - takto označena, tedy byla-li z hlediska dekretu č. 12/1945 Sb. kategorizována, jelikož k provedení konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. ani nebylo třeba, aby jí předcházelo deklaratorní rozhodnutí o tom, že jsou v konkrétním případě splněny podmínky této konfiskace. Rozhodovací praxe nejvyšších instancí se shoduje v tom, že účinky konfiskace nelze zpochybnit tvrzením o vadách konfiskačního řízení (vyhlášky), neboť právním titulem přechodu vlastnického práva není tento správní akt, nýbrž dekret samotný. Jen zcela výjimečně jsou soudy v restitučním řízení oprávněny posuzovat dopad správních aktů přijatých v rozhodném období z hlediska v úvahu připadajících restitučních titulů [stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.) nebo nález ze dne 31. 8. 1998 sp. zn. IV. ÚS 309/97 (N 91/11 SbNU 297)], konfiskační vyhláška směřující proti majetku právního předchůdce stěžovatelky však byla vydána před počátkem rozhodného období. Nelze-li konfiskaci zpochybnit tvrzením o vadách konfiskačního řízení (konfiskační vyhlášky), sama konfiskační vyhláška (směřuje-li proti dotčené osobě a nejde-li o paakt) je zpravidla dostatečným důkazem realizace konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. Upozornil, že k výše uvedenému závěru se přihlásil Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 337/22 (jež bylo vydáno ve stěžovatelčině věci), ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2662/21 a ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3238/22. 8. Dále poukázal na svou judikaturu, podle které byl-li majetek již zkonfiskován, případný pozdější náhled státních orgánů na jeho vlastnický režim n