II.ÚS 882/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 882/24 ze dne 24. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Dne 28. 3. 2024 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele, v níž uvádí, že dosud nebylo vydáno osvědčení podle zákona č. 87/1991 Sb. ani rozhodnutí, kterým by byly odstraněny následky prodlení v délce cca 35 let. 2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem. Stěžovatel byl v minulosti opakovaně poučen, že advokátem musí být zastoupen již v okamžiku podání ústavní stížnosti, neboť Ústavní soud pro řízení před Ústavním soudem zástupce neustanovuje. 5. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1893/15, IV. ÚS 1446/15 či I. ÚS 2065/15). 6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický. 7. Proto Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení IV. ÚS 2353/22 nebo I. ÚS 1757/19). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj