II.ÚS 896/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 896/26 ze dne 22. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelů A. A., nezletilé B. A., C. A. a D. D. (jedná se o pseudonymy), všech zastoupených JUDr. Barborou Steinlauf, advokátkou, sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6 - Dejvice, proti vyrozumění státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 1 KZN 1135/2025-43 ze dne 19. února 2026, usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 3 ZN 2723/2024-45 ze dne 3. října 2025 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality č. j. KRPB-238217-58/TČ-2024-060276 ze dne 20. srpna 2025, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, a L. B. a Z. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 6 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 1, čl. 6, čl. 8 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Napadeným usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality bylo podle § 159a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o odložení věci v řízení vedeném proti vedlejším účastnicím pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Předmětem vedeného trestního řízení byly události ze dnů 17. až 19. listopadu 2021, kdy se stěžovatelka A. A. (dále také jen "stěžovatelka") dostavila ve 38. týdnu těhotenství k ambulantnímu vyšetření do Fakultní nemocnice Brno (FN Brno), a to z důvodu odtoku plodové vody a slabého krvácení. Prověřování bylo vedeno kvůli podezření, že vedlejší účastnice nepostupovaly odborně správně, když neprovedly laboratorní test k ověření odtoku plodové vody, nesprávně vyhodnotily CTG záznam a neuvedly údaje o vyšetření, které by popisovalo charakter, intenzitu a dobu krvácení, a na základě nesprávně provedeného vyšetření pak dospěly k závěru, že zdravotní stav poškozené je v pořádku a nepřijaly ji k hospitalizaci s diagnózou počínajícího porodu. Tím měla být promarněna příležitost pro vhodnou intervenci (včasné ukončení porodu), při zjištění tísně plodu během porodu, přičemž zřejmě dne 18. listopadu 2021 došlo k jeho úmrtí a dne 19. listopadu 2021 byl porozen mrtvý chlapec. 3. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, která byla napadeným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně zamítnuta jako nedůvodná. 4. Napadeným vyrozuměním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně byla právní zástupkyně stěžovatelky informována o tom, že její podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, byl odložen jako nedůvodný. 5. Stěžovatelé namítají, že orgány činné v trestním řízení porušily jejich právo na účinné vyšetřování při zásahu do základního práva srovnatelného s právem na život, které svědčí jim všem coby rodinných příslušníků nenarozeného dítěte. Domnívají se, že prověřování bylo provedeno nedostatečně, resp. v nedostatečném rozsahu, když nebyly objasněny základní skutečnosti a otázky vztahující se k případu. Porušení práva na účinné vyšetřování a spravedlivý proces spatřují i v tom, že je policejní orgán nepoučil o jejich postavení a právech v trestním řízení. 6. Stěžovatelé tvrdí, že policejní orgán neobjasnil rozpory ve výpovědích stěžovatelky a lékařů FN Brno o tom, kdo byl přítomen při vyšetření stěžovatelky dne 17. listopadu 2021 a kdo je hodnotil. Policejní orgán podle nich rezignoval na zjištění, kdo byl na uvedený den vypsán do služby na ambulanci Porodního sálu FN Brno, kdo zde skutečně službu vykonával, a jaké měl kompetence a oprávnění. Uvádí, že od počátku až do konce vyšetření byla na ambulanci pouze Z. K. (tehdy H.), která byla čerstvou absolventkou lékařské fakulty s praxí cca dva měsíce a byla bez atestace, přičemž navíc nebyla daný den vypsána do služby a uvedené skutečnosti stěžovatelce nesdělila. V této souvislosti vytýkají policejnímu orgánu, že odmítl pro nadbytečnost stěžovatelčin návrh doplnit o dokazování o informaci o logování do elektronického systému FN a o anonymizované zdravotnické dokumentace jiných pacientek ošetřených v daný den na stejné ambulanci, což by mohlo potvrdit či vyvrátit výpovědi lékařek FN Brno, podle kterých přijetí stěžovatelky i vyhodnocení jejího vyšetření provedla B. a K. byla při vyšetření pouze přítomna. Dodávají, že z informace poskytnuté ze strany FN Brno vyplynulo, že dne 17. listopadu 2021 zdravotnickou dokumentaci vytvářely a editovaly pouze K. a zdravotní sestra M. V., nikoli B. Považují to za zásadní důkaz k vyjasnění rozporů o tom, kdo byl při jejím vyšetření přítomen, resp. za důkaz potvrzující jejich tvrzení, že vyšetření a jeho vyhodnocení prováděla výhradně nezkušená lékařka K. Tvrdí, že B. si informace zajistila až ex post neoprávněným nahlížením do zdravotní dokumentace. 7. Stěžovatelé dále poukazují na to, že z tabulek o logování do zdravotnické dokumentace ve FN Brno vyplývá, že v letech 2024 a 2025 bylo uskutečněno okolo 300 nahlížení do stěžovatelčiny zdravotnické dokumentace. Jelikož byla stěžovatelka ve FN Brno ošetřována naposledy v červnu 2024, dovozují z toho, že dané nahlížení bylo neoprávněné a docházelo k masivnímu zneužívání a neoprávněné manipulaci s touto zdravotnickou dokumentací. Domnívají se proto, že se FN Brno mohla dopustit i spáchání trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 odst. 2 trestního zákoníku. 8. Stěžovatelé vytýkají orgánům činným v trestním řízení, že se bez dostatečných důvodů přiklonily k závěrům vyplývajícím ze znaleckého posudku MUDr. Turka a že policejní orgán nemístně zpochybnil erudici znalce doc. Pastora, jehož odborné vyjádření měl k dispozici, aniž to dostatečně zdůvodnil. Zdůrazňují, že doc. Pastor nepochybně vycházel z úplné a pravé zdravotnické dokumentace zaslané na FN Brno stěžovatelce na její žádost. Tvrdí, že vzhledem k výše zmíněnému masivnímu zpřístupňování zdravotnické dokumentace a k minimálně jedné prokázané úpravě zdravotnické dokumentace v podobě doplnění záznamu o provedení testu Temešváryho roztokem (což podrobně vysvětlují) lze předpokládat, že zdravotnická dokumentace, kterou obdržel MUDr. Turek od nemocnice, nebyla originální. Jsou proto přesvědčeni, že orgány činné v trestním řízení měly nechat zpracovat revizní znalecký posudek nebo alespoň vyzvat doc. Pastora k doplnění jeho odborného vyjádření. Orgány činné v trestním řízení podle nich pochybily i tím, že se nedostatečně zabývaly otázkou možné existence dvou verzí zdravotnické dokumentace a možnou trestní odpovědností FN Brno, a neprověřily ani možnost spáchání trestného činu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 trestního zákoníku. 9. Stěžovatelé zpochybňují jednotlivé závěry policejního orgánu vztahující se k obsahu vysvětlení podaného stěžovatelkou a prezentují vlastní verzi tohoto obsahu. Nesouhlasí s tím, že orgány činné v trestním řízení nerezignovaly na zjišťování kompetencí lékařek FN Brno, což založily na závěru, že podle znaleckého posudku nedošlo k žádnému pochybení. Tvrdí, že pokud vyšetření stěžovatelky prováděla pouze nezkušená lékařka K. (bez patřičného dohledu), jedná se samo o sobě o postup non lege artis. V rámci postupu K. spatřují úmyslné uvedení stěžovatelky v omyl, neboť tato lékařka jí nesdělila, že není službu konající lékařkou a na ambulanci se nachází v rámci svého volného času kvůli svému zaučení, čímž měla stěžovatelku připravit o možnost vyhledat ošetření erudovaným zdravotnickým pracovníkem. Poukazují též na nedostatek erudice B. a na kroky, jimiž se FN Brno podle nich snažila ztížit, resp. zmařit vyšetření příčin úmrtí stěžovatelčina syna. Namítají, že je orgány činné v trestním řízení nepoučily o jejich právech v trestním řízení, když jim - s výjimkou stěžovatelky - navíc upřely postavení poškozených. Tvrdí, že jelikož stěžovatelka nebyla poučena v době podání vysvětlení, je třeba považovat tento úkon za nepoužitelný a je nutné jej zopakovat. 10. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak částečně není. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická os