II.ÚS 899/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 899/23 ze dne 27. 11. 2024 Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí a nezohlednění unijního práva a judikatury Soudního dvora EU Nejvyšším správním soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Palírna U Zeleného stromu a.s., IČ 27336760, sídlem Drážďanská 14/84, Krásné Březno, zastoupené JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., advokátem, sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2023 č. j. 3 As 83/2020-164 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019 č. j. 9 A 115/2016-191, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Úřadu průmyslového vlastnictví a společnosti Bacardi & Company Limited, sídlem Aeulestrasse 5, FL-9490, Vaduz, Lichtenštejnsko, zastoupené JUDr. Andreou Kůs Považanovou, advokátkou, sídlem Elišky Peškové 15, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2023 č. j. 3 As 83/2020-164 bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2023 č. j. 3 As 83/2020-164 se ruší. III. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá zejména otázkou, zda správní soudy při přezkumu rozhodnutí o zamítnutí stěžovatelčiny přihlášky slovní ochranné známky dodržely všechny aspekty spravedlivého procesu, zejména v kontextu práva na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí, odvozovaného z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka podala přihlášku slovní ochranné známky "Vodka 42 Blended". Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") tuto přihlášku zamítl na základě námitek vedlejší účastnice řízení, která poukazovala na svoji dříve zapsanou slovní ochrannou známku Společenství "42 BELOW" a kombinovanou ochrannou známku Společenství obsahující týž text. Tyto ochranné známky mají na území Evropské unie dobré jméno a užívání přihlašované ochranné známky by nepoctivě těžilo z jejich rozlišovací způsobilosti a dobrého jména [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění účinném do 31. prosince 2018]. Rozklad stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítl předseda Úřadu. 3. Proti rozhodnutí o rozkladu se stěžovatelka bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl napadeným rozsudkem. Zdůraznil, že se porovnávané ochranné známky týkají stejného druhu výrobku (vodky), což vede k silnější ochraně těch dříve zapsaných. Přisvědčil Úřadu, že přihlašované označení stěžovatelky a ochranné známky vedlejší účastnice jsou podobné, zejména kvůli užití shodné číslovky "42", která je dominantním prvkem porovnávaných ochranných známek, jakož i podobně znějících slov "Blended" a "BELOW". Vedlejší účastnice v řízení před Úřadem prokázala rozlišovací způsobilost a dobré jméno svých ochranných známek, přičemž stačí, že prokázala dobré jméno na území jednoho členského státu Evropské unie. Úřad hodnotil všechny důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a vypořádal se i s otázkou časové a věcné relevance podkladů, které předložila stěžovatelka. Skutečnost, že stěžovatelka vlastní starší ochrannou známku obsahující číslovku "42", není relevantní, neboť předmětem řízení bylo porovnání ochranných známek vedlejší účastnice, proti jejichž zápisu stěžovatelka nijak nebrojila, s přihlašovanou ochrannou známkou. Konečně městský soud shledal, že výrobky, pro něž stěžovatelka ochrannou známku přihlašovala, by mohly neoprávněně těžit z již vytvořené "image" výrobků vedlejší účastnice. Na závěr uvedl, že správní rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná a Úřad nepřekročil meze správního uvážení, nebyla porušena pravidla koncentrace v námitkovém řízení a Úřad vzal v úvahu stěžovatelčiny vyjádření a důkazní návrhy. 4. Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, kterou v průběhu řízení dvakrát obsáhle doplnila. Nejvyšší správní soud kasační stížnost napadeným rozsudkem zamítl. Obsah prvního ze stěžovatelčiných podání vyhodnotil jako opakování polemiky se skutkovými zjištěními Úřadu a odkázal na jejich vyčerpávající vypořádání ze strany předsedy Úřadu a městského soudu. V dalších podáních pak stěžovatelka částečně shrnula již uplatněnou argumentaci a uplatnila též řadu nových námitek, které však nejsou v řízení o kasační stížnosti přípustné. S ohledem na obsáhlost stěžovatelčiny argumentace se Nejvyšší správní soud zaměřil jen na klíčové aspekty případu. Shledal, že městský soud posoudil podobnost ochranných známek podle správných kritérií a dospěl k logickému závěru. Nejvyšší správní soud odmítl posuzovat míru znalosti angličtiny u běžného spotřebitele za účelem určení rozlišovací způsobilosti slov "Blended" a "BELOW". Pro závěr o nízké odlišnosti označení považoval za klíčové, že se týkají zcela shodného výrobku. Přisvědčil městskému soudu, že na základě podkladů shromážděných ve správním řízení bylo možné učinit závěr o dobrém jménu ochranných známek vedlejší účastnice. Ve shodě s městským soudem též zdůraznil, že neoprávněné těžení z dobrého jména dříve zapsané ochranné známky se posuzuje s ohledem na celý vnitřní trh Evropské unie, nikoli s ohledem na trhy jednotlivých členských států. Proto byla otázka dobrého jména stěžovatelky v České republice irelevantní. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti proti rozsudkům správních soudů namítá porušení svého práva na soudní ochranu, na rovnost účastníků řízení, na ochranu legitimního očekávání a právní jistoty, na zákonného soudce a práva vlastnit majetek. Napadené rozsudky dle jejího názoru porušují zákaz libovůle. 6. Stěžovatelka poukazuje na to, že Úřad vyšel z důkazů o dobrém jménu ochranných známek vedlejší účastnice předložených až po uplynutí lhůty k podání námitek a naopak odmítl zohlednit důkazy předložené stěžovatelkou na podporu tvrzení, že její produkty s přihlašovaným označením jsou v České republice široce známé. Nejvyšší správní soud tento dvojí standard aproboval. Důkazy, které stěžovatelka předložila, svědčí o užívání přihlašovaného označení a vylučují, aby si je český spotřebitel jakkoli spojil s ochrannými známkami vedlejší účastnice. V tomto kontextu stěžovatelka zpochybňovala i závěr, že nebylo potřeba zvlášť dokazovat hrozbu nepoctivého těžení z dobrého jména ochranných známek vedlejší účastnice. Zopakovala, že přihlašované označení je mezi spotřebiteli známé a jeho záměna s ochrannými známkami vedlejší účastnice nehrozí. Na užívání dříve zavedeného označení nemůže být nic nepoctivého. Riziko nepoctivého těžení navíc nemělo být posuzováno ve vztahu k území Evropské unie, nýbrž jen optikou průměrného spotřebitele v České republice (stěžovatelka přihlašovala národní ochrannou známku), který ochranné známky vedlejší účastnice nezná a nehrozí, že by si s nimi spojoval tu stěžovatelčinu. 7. Rozsudek Nejvyššího správního soudu považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádává s jejími klíčovými námitkami (ohledně vymezení relevantní spotřebitelské veřejnosti, povahy výrobků vedlejší účastnice a výkladu pojmu "podstatná část území" Evropské unie) a pouze mechanicky přebírá závěry městského soudu. Námitky, které Nejvyšší správní soud označil za nepřípustné novoty, nepřesahovaly již uplatněné argumenty. Uplatněný důvod nezákonnosti je třeba posuzovat v celé jeho šíři. Nejvyšší správní soud nevypořádal ani námitky týkající se nesrozumitelnosti a vnitřní rozpornosti odůvodnění rozsudku městského soudu. 8. Stěžovatelka rovněž namítá, že závěry Nejvyššího správního soudu jsou v příkrém rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Soudního dvora EU. Území jednoho členského státu může být dostatečné pro prokázání dobrého jména ochranné známky pouze výjimečně, pokud má ochranná známka u relevantní spotřebitelské veřejnosti významnou reputaci. Nic takového však v tomto případě prokázáno nebylo. 9. Dalším okruhem námitek stěžovatelka zpochybňuje rozlišení skutkových a právních otázek ze strany Nejvyššího správního soudu. Konkrétně brojí proti závěru, že otázka podobnosti ochranných známek je primárně otázkou skutkovou, neboť judikatura ji považuje za otázku výkladu práva. V případě pochybností je navíc třeba postupovat ve prospěch účastníka, který se domáhá soudního přezkumu s předpokladem, že jde o otázku právní. Tím, že Nejvyšší správní soud rozhodl v rozporu se svou judikaturou, aniž věc předložil rozšířenému senátu, porušil pr