II.ÚS 899/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 899/26 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti První brněnská strojírna Velká Bíteš, a.s., sídlem Vlkovská 279, Velká Bíteš, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2026 č. j. 20 Cdo 674/2025-2457 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024 č. j. 20 Co 50/2024-2369, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodních společností 1) BESTER GENERACION UK LIMITED, sídlem Old Brompton Road 2, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, a 2) BESTER GENERACIÓN SOCIEDAD LIMITADA, sídlem Calle Boabdil 4, Camas, Sevilla, Španělské království, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka podala k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou ("okresní soud") návrh na odepření uznání rozsudku britského soudu The High Court of Justice Business and Property Courts of England and Wales (QBD) Technology and Construction Court ze dne 7. 2. 2020 sp. zn. HT-2017-000330 a příkazu téhož soudu vydaného na základě tohoto rozsudku pod toutéž spisovou značkou ze dne 27. 2. 2020, podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť uznání mělo být ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Ve sporu před britským soudem vystupovala jako žalobkyně obchodní společnost PBS ENERGO, a.s. ("PBSE") proti žalované první vedlejší účastnici (která proti PBSE uplatnila vzájemný návrh). Druhá vedlejší účastnice je mateřskou společností první vedlejší účastnice a řízení se účastnila na straně první vedlejší účastnice, a to z titulu ručení za závazky první vedlejší účastnice. Britské soudní řízení bylo výsledkem neshod ohledně výstavby elektrárny na biomasu v britském městě Wrexham. Investorem a budoucím vlastníkem elektrárny měla být třetí osoba, se kterou první vedlejší účastnice uzavřela smlouvu o dodávce elektrárny. PBSE (subdodavatel) následně uzavřela smlouvu s první vedlejší účastnicí (generální dodavatel), jejímž předmětem bylo dodání elektrárny na klíč. Lze doplnit, že PBSE a první vedlejší účastnice měly rozdělené role - PBSE měla realizovat výstavbu elektrárny a první vedlejší účastnice měla obstarat související náležitosti. Pro nyní posuzovanou věc je podstatné, že na závazky PBSE ze smlouvy s první vedlejší účastnicí poskytla stěžovatelka záruky. Po uzavření smlouvy vyšlo najevo, že stavební pozemek je nevyhovující (je zamořen azbestem) a vznikl spor, který vygradoval tím, že jak PBSE, tak i první vedlejší účastnice odstoupily od uvedených smluv, načež došlo k zahájení soudního řízení ve Spojeném království. Na konci tohoto řízení britský soud rozhodl ve prospěch vedlejších účastnic a uložil PBSE povinnost zaplatit částku, která v přepočtu činí téměř 600 mil. Kč. Zároveň uložil z titulu ručení povinnost zaplatit dlužné částky stěžovatelce pro případ, že je nezaplatí PBSE. Britský odvolací soud následně shledal odvolání PBSE nepřípustným a věcně neprojednatelným. 2. Okresní soud původně návrhu stěžovatelky vyhověl a Krajský soud v Brně ("krajský soud") jeho rozsudek potvrdil. K dovolání vedlejších účastnic však Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil z důvodu, že krajský soud nenařídil jednání. Krajský soud rozsudek potvrdil i podruhé, nicméně Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu opět zrušil. Krajský soud poté zrušil rozsudek okresního soudu. 3. Okresní soud následně rozsudkem ze dne 4. 10. 2023 č. j. 7 C 78/2020-2205 zamítl návrh na vyslovení, že se britská rozhodnutí neuznávají, a že se jejich výkon odepírá (výroky I a II) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejším účastnicím náklady řízení (výrok III). Okresní soud zjistil, že mezi PBSE a první vedlejší účastnicí byla uzavřena smlouva a spor z ní vzniklý následně řešil britský soud. Britský soud zamítl nárok PBSE, a naopak vyhověl nároku první vedlejší účastnice. Jelikož vyhověl jejímu nároku, neposuzoval blíže kompenzační námitku PBSE. Britský soud poté příkazem uložil PBSE povinnosti zaplatit první vedlejší účastnici přisouzenou částku a oběma vedlejším účastnicím též náhradu nákladů řízení. Jak již bylo řečeno, zároveň uložil z titulu ručení povinnost zaplatit dlužné částky stěžovatelce pro případ, že je nezaplatí PBSE. 4. Okresní soud dospěl k následujícím závěrům. Britský soud v rozsudku poměrně podrobně rozebíral jednotlivé výpovědi a věrohodnost svědků, důkladně se vypořádal s posouzením odstoupení od smlouvy a výší přiznaného nároku. Výhrada veřejného pořádku neumožňuje českému soudu věcně posuzovat samotné zahraniční právo, pouze účinky jeho aplikace na konkrétní právní poměr, zda jsou či nejsou v rozporu se základními principy. Zohlednit lze jen zcela principiální procesní vady a až na výjimky není rozhodnutí možné přezkoumávat po věcné stránce. Britské řízení z procesního hlediska proběhlo férově a stěžovatelka (i obchodní společnost PBSE) mohla uplatnit procesní práva. Účinkem je exekuce, což je účinek zcela standardní. 5. Během řízení před českými soudy britský odvolací soud nepřipustil odvolání PBSE. To není vadou, neboť zásada dvojinstančnosti řízení není obecnou zásadou civilního řízení a už vůbec ne ústavní zásadou. Ústavněprávní požadavky zde byly naplněny. Britský soud řádně odůvodnil výši přiznaného nároku, šlo o velmi složitou problematiku a vyšel ze znaleckých posudků, což i odůvodnil. Na výši nároku se shodli znalci. Přisouzená částka neobsahuje tzv. punitive damages a vadou není ani neprojednání kompenzační námitky stěžovatelky a PBSE. Námitku o přiznání vyššího plnění, než stanoví uzavřená smlouva (mezi PBSE a první vedlejší účastnicí), se nemůže okresní soud zabývat, protože by přezkoumával britský rozsudek po věcné stránce, což nemůže. Britský soud neporušil ani právo stěžovatelky na nestranného soudce, britská soudkyně své kroky vysvětlila, z ničeho neplyne, že by ve sporu nestranná nebyla. Žaloba na odepření uznání a výkonu britských rozhodnutí není důvodná. 6. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu potvrdil ve výrocích I a II (výrok I). Nákladový výrok III změnil tak, že se vedlejším účastnicím náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II) a rozhodl, že se vedlejším účastnicím nepřiznává náhrada nákladů ani v odvolacím řízení (výrok III). Uvedl, že nařízení Brusel I bis je založeno na vzájemné důvěře mezi členskými státy a odepření uznání a výkonu tak musí být výjimečným institutem, neboť jinak by tento systém nemohl fungovat. Rozpor s veřejným pořádkem musí být v podstatě kategorií ústavněprávní, což v tomto případě není. Okresní soud věc posoudil správně, porušení zásady dvojinstančnosti řízení rozpor založit nemůže. Ve věci nebyly užity punitive damages, výsledek věci závisel na posouzení znalců, a ne na represivní složce plnění, byť jde o vysokou částku. Britský soud založil přisouzenou částku na závěrech znalců, které pro svou složitost britská soudkyně převzala. Krajský soud dále konstatoval, že britské soudy mají jinou míru požadovaného odůvodnění rozhodnutí než soudy české. Právní případ stěžovatelky (a PBSE) byl ve Spojeném království projednán nezávislým soudem, stěžovatelka byla zastoupena, nebyla zkrácena na procesních právech. Neprojednání návrhu či protinávrhu není vzhledem ke skutkové situaci vadou řízení, lze jej projednat i samostatně. Krajský soud zdůraznil, že nemá prostor k tomu, aby sám (opětovně) hodnotil průběh řízení před britským soudem, když skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci, které by měly za důsledek odepření uznání či výkonu cizozemského rozhodnutí se z obsahu spisu nepodávají, nebo dokonce aby sám z vlastní iniciativy přistupoval k jakési vyšší spravedlnosti či korekci částek, které byly vedlejším účastnicím britským soudem přisouzeny. Krajský soud se vypořádal rovněž se stěžovatelkou předloženými stanovisky právních expertů, jež považoval za kvalitní, nicméně pro tuto věc (kromě argumentační roviny) irelevantní. Vzhledem ke složitosti a povaze věci krajský soud nepřiznal vedlejším účastnicím náklady. 7. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Britský soud po projednání věci rozhodl, že smlouvu o dílo po právu vypověděla první vedlejší účastnice. Dovolací námitky stěžovatelky směřují k výkladu veřejného pořádku a přezkumu cizího podkladového rozhodnutí, na jehož základě má být nařízen výkon rozhodnutí. Výhrada veřejného pořádku je výjimečným institutem a musí být vykládána restriktivně, což potvrzuje i judikatura Soudního dvora