II.ÚS 907/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 907/24 ze dne 15. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. T., t. č. ve Věznici Kuřim, zastoupeného Mgr. Janem Heldesem, advokátem, sídlem Husovo náměstí 20, Polná, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2024 sp. zn. 4 To 85/2023, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. října 2023 č. j. 2 Nt 1001/2023-545, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2022 č. j. 6 Tdo 1041/2022-10456, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2022 č. j. 3 To 55/2020-10235, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2020 č. j. 3 To 55/2020-9743 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. ledna 2019 č. j. 3 T 12/2015-9306, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8, čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 1. 2019 byl stěžovatel (vedle dalších spoluobviněných) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, kterých se (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že se spolu s dalšími osobami jako člen organizované zločinecké skupiny podílel na činnosti společnosti X, vystupující v průběhu celního řízení v České republice jako majitelka zboží dováženého z jihovýchodní Asie, která poskytovala blíže nezjištěným skutečným majitelům zboží službu spočívající v proclení dováženého zboží za nižší clo a DPH. Pro potřeby nižšího proclení a výpočtu nižší DPH předkládala společnost X, při celním řízení falešné dokumenty s nižší než skutečnou kupní cenou dováženého zboží, přičemž fiktivní kupní cena byla určovaná pracovníky uvedené společnosti tak, aby byla pokud možno co nejnižší a průchozí v celním řízení. Stěžovatel se na činnosti organizované zločinecké skupiny podílel tak, že nejpozději od konce roku 2013 vyráběl falešné dokumenty s nižší než skutečnou kupní cenou zboží, které byly následně předkládány při celním řízení. Za to byl odsouzen podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců ve věznici s ostrahou. Dále mu byly uloženy podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci a podle § 71 odst. 1 trestního zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, specifikovaných ve výroku rozsudku. 3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ve vztahu ke stěžovateli shora označeným rozsudkem ze dne 3. 11. 2020 rozsudek krajského soudu z důvodu podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 2, 3 trestního řádu stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let ve věznici s ostrahou a podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci a podle § 71 odst.1 trestního zákoníku propadnutí náhradní hodnoty podle specifikace ve výroku rozsudku. 4. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 7. 2021 č. j. 6 Tdo 583/2021-10141 ve vztahu ke stěžovateli rozsudek vrchního soudu zrušil a přikázal, aby tento soud věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Po novém projednání vrchní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2022 při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku a za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let ve věznici s ostrahou a současně mu uložil tresty propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty, které byly specifikovány ve výrokové části rozsudku. Dovolání stěžovatele proti v pořadí druhému rozsudku vrchního soudu ve věci Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 23. 11. 2022 odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. 5. Proti všem těmto rozhodnutím v bodech 2 až 4 (vyjma usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021 č. j. 6 Tdo 583/2021-10141) podal stěžovatel ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. II. ÚS 13/2023 (pozn. všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítl. 6. Dne 3. 1. 2023 podal stěžovatel ke krajskému soudu návrh na povolení obnovy řízení, který krajský soud napadeným usnesením ze dne 19. října 2023 podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítl, neboť neshledal důvody obnovy podle § 278 trestního řádu. V návrhu stěžovatel zejména namítl, že nově získal znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, specializace daně, vypracovaný Ing. Gabrielou Hrachovinovou, LL.M., který podle něj obsahuje nové skutečnosti, a to že Celním úřadem pro Ústecký kraj (dále jen "celní úřad") vypracovaná odborná vyjádření jsou chybná a že celní úřad postupoval při určení výše škody nesprávně. Dále uvedl jako nový důkaz konečnou zprávu likvidátora společnosti X. Krajský soud k projednání návrhu na obnovu řízení nařídil veřejné zasedání, kde především znalkyně Ing. Gabriela Hrachovinová, LL.M., přednesla nově předložený posudek, k čemuž byla i vyslechnuta, dále byla přečtena konečná zpráva likvidátora společnosti X, a také byl proveden důkaz odborným vyjádřením celního úřadu, které krajský soud zadal celnímu úřadu vypracovat v návaznosti na nově předložený znalecký posudek. Zamítnut pro nadbytečnost byl mimo jiné návrh stěžovatele na výslech likvidátora společnosti X, M. K., který vypracoval danou konečnou zprávu. Po provedení dokazování krajský soud uzavřel, že návrh stěžovatele na povolení obnovy není důvodný a že závěry o jeho vině nebyly v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v žádném směru zpochybněny. 7. Stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu vrchní soud napadeným usnesením ze dne 16. ledna 2024 zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá neúplně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Tvrdí, že rozsudek krajského soudu byl vydán ještě za účinnosti předchozí právní úpravy a soud měl tak aplikovat pro něj příznivější právní úpravu účinnou do 30. 9. 2020 s hranicí škody velkého rozsahu v částce 5 000 000 Kč. Krajský soud podle jeho mínění rovněž nekriticky přejal argumentaci uvedenou v odborném vyjádření celního úřadu ze dne 9. 10. 2023, kterým se daný celní úřad vyjadřoval ke stěžovatelem předloženému znaleckému posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, specializace daně. Rozhodujícímu soudu vytýká také to, že neprovedl výslech likvidátora společnosti X, M. K. Je přesvědčen, že z uvedeného znaleckého posudku vyplývá, že celní úřad postupoval při určení výše škody chybně, k čemuž cituje jednotlivé pasáže znaleckého posudku. Má za to, že závěry znaleckého posudku představují novou skutečnost, která je způsobilá odůvodnit jiné rozhodnutí o jeho vině, případně trestu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že proti napadeným usnesením krajského soudu ze dne 19. října 2023 a vrchního soudu ze dne 16. ledna 2024 byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla daná rozhodnutí vydána. V této části je tak Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 10. Jinak je tomu u ostatních v záhlaví specifikovaných rozsudků krajského soudu a vrchního soudu a usnesení Nejvyššího soudu, o nichž Ústavní soud již jednou rozhodoval, a to odmítavým usnesením s