II.ÚS 920/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 920/24 ze dne 14. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 2024 č. j. 10 Afs 93/2023-36, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Městského úřadu X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedeného soudního rozhodnutí. 2. Ústavní soud přípisem ze dne 9. 4. 2024, doručeným stěžovatelce do vlastních rukou dne 15. 4. 2024, vyzval stěžovatelku k odstranění vad návrhu, kdy byla stěžovatelka mj. upozorněna na to, že podle § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu musí být jako účastnice řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (včetně sepsání samotné ústavní stížnosti). K tomu byla stěžovatelce stanovena lhůta 30 dnů s poučením o důsledcích, nebudou-li tyto vady v této lhůtě odstraněny [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 3. Stěžovatelka v této souvislosti Ústavnímu soudu sdělila, že požádala Českou advokátní komoru (dále jen "ČAK") o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem. Předseda ČAK rozhodnutím ze dne 17. 4. 2024 č. j. 10.04-000002/24-0002 rozhodl, že stěžovatelce se advokát k poskytnutí bezplatné právní služby neurčuje. 4. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka správní žalobu, která byla u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") vedena v řízení pod sp. zn. 18 A 27/2024, což Ústavní soud ověřil dotazem na městský soud, přičemž stěžovatelka požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti do doby, než o její žalobě rozhodne městský soud. 5. Ústavní soud usnesením ze dne 28. 5. 2024 č. j. II. ÚS 920/24-17 řízení o této ústavní stížnosti přerušil do vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 18 A 27/2024, čímž de facto vyhověl žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty. Současně poučil stěžovatelku, že v řízení bude Ústavní soud pokračovat po vykonatelnosti rozhodnutí městského soudu o podané žalobě, a to i bez návrhu. 6. Dotazem na městský soud Ústavní soud zjistil, že městský soud usnesením ze dne 11. 9. 2024 č. j. 18 A 17/2024-30, jež nabylo právní moci dne 24. 9. 2024, rozhodl o spojení více věcí stěžovatelky, včetně věci sp. zn. 18 A 27/2024, ke společnému řízení. Městský soud pak následně rozsudkem ze dne 21. 10. 2024 č. j. 18 A 17/2024-42 žaloby stěžovatelky zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2024. 7. Vzhledem k faktu, že stěžovatelka do dnešního dne uvedené nedostatky ústavní stížnosti neodstranila (ani žádným jiným způsobem nekontaktovala Ústavní soud v řízení o této ústavní stížnosti, a to ani ve vazbě na okolnosti uvedené sub 6, když si uvedené informace Ústavní soud musel zjistit sám ze své vlastní činnosti) nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 8. Ústavní soud nadto dodává, že za dané procesní situace nespatřoval důvod znovu vyzývat stěžovatelku k odstranění vad ústavní stížnosti. Jednak již stěžovatelka byla v tomto řízení kvalifikovaným způsobem vyzvána (sub 2) a za další bylo úřední činností Ústavního soudu zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byla vyzývána k odstranění jejich vad a upozorňována na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3399/16, sp. zn. I. ÚS 3518/17, sp. zn. II. ÚS 3891/17, sp. zn. II. ÚS 3975/17, sp. zn. III. ÚS 2346/20). Stěžovatelce jsou tedy známé formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupena advokátem již při jejím podání. 9. Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení. Je nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ze dne 14. 3. 2024 ve věci Horyna proti České Republice, č. 6732/20, rozhodl, že obdobný postup Ústavního soudu neodporuje právu stěžovatelky na přístup k soudu ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto Ústavní soud stěžovatelku opětovně k odstranění vad ústavní stížnosti nevyzýval. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2024 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj