II.ÚS 925/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 925/23 ze dne 9. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti KOMPO Zlín s. r. o., sídlem Hlavničkovo nábřeží 5655, Zlín, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem, sídlem Rašínova 68/3, Zlín, proti výroku I. a II. usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. ledna 2023 č. j. 59 Co 2/2023-343 a výroku II. a III usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. prosince 2022 č. j. 38 C 182/2022-322, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, Mgr. Miroslava Sládka, sídlem Heršpická 800/6, Brno, správce konkursní podstaty úpadkyně obchodní korporace Svit a. s. Zlín, sídlem Šedesátá č. ev. 64/2, Zlín a obchodní korporace Dražební společnost MORAVA s. r. o., sídlem Dlouhá 4433, Zlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž namítá, že jimi byla porušena její práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") shora označeným usnesením podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") zastavil řízení o určení nepřípustnosti prodeje nemovitosti ve veřejné dobrovolné dražbě (výrok I.) a rozhodl, že stěžovatelka (jako žalobkyně) je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi (jako žalovanému) náklady řízení ve výši 6 534 Kč (výrok II.) a vedlejší účastnici (jako žalované) ve výši 300 Kč (výrok III.) a že Česká republika - okresní soud stěžovatelce vrátí část zaplaceného soudního poplatku (výrok IV.). Důvodem zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby stěžovatelkou, která tak učinila údajně proto, že vedlejší účastníci od dražby upustili. Uvedený soud vyšel z toho, že vedlejší účastníci neupustili od provádění dražby nemovitých věcí v souvislosti se stěžovatelčinou žalobou, ale v souvislosti s jiným řízením, a to řízením o ústavní stížnosti, v němž byla usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. II. ÚS 2323/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) odložena vykonatelnost rozhodnutí, kterými byl zamítnut požadavek stěžovatelky na vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty úpadkyně. Nelze proto podle okresního soudu dospět k závěru, že by žaloba byla podána důvodně ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., naopak to byla stěžovatelka, kdo z procesního hlediska zpětvzetím žaloby zastavení řízení zavinil. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným usnesením usnesení okresního soudu ve výrocích II. a III. potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 270,50 Kč (výrok II.) a že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Uvedený soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatelky o tom, že svou žalobu podala důvodně, přičemž poukázal na to, že žalobní petit formulovala v rozporu s tím, čeho chtěla žalobou dosáhnout. II. Stěžovatelčina argumentace 4. Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma tzv. bagatelnosti částky náhrady nákladů řízení, kterou má zaplatit vedlejším účastníkům, má však za to, že napadená rozhodnutí je třeba podrobit ústavněprávnímu přezkumu. Důvodem má být, že věc nelze předložit k posouzení Nejvyššímu soudu, a tudíž jeho úlohu spočívající ve sjednocování judikatury by měl sehrát Ústavní soud, neboť ve stejné pozici se bude nacházet desítky i stovky dalších účastníků, přičemž potřeba zachování ústavnosti přesahuje danou kauzu. Podle stěžovatelky panuje mezi právními závěry a skutkovými zjištěními ohledně důvodů, které ji vedly k podání žaloby, jakož i k jejímu zpětvzetí, extrémní rozpor, který měl vzniknout v důsledku toho, že obecné soudy zjištěné skutečnosti pečlivě nezhodnotily. Otázka procesního zavinění na zastavení řízení, resp. intepretace § 146 odst. 2 o. s. ř. má přitom mít, a to ve spojení s ústavními hodnotami v podobě práva na soudní ochranu a na ochranu majetku, kvalitativní význam, jež přesahuje případnou bagatelnost věci. Nadto podáním ze dne 14. 11. 2022 alternativně vyčíslila náklady řízení na částku 466 828,50 Kč, přičemž legitimně očekávala, že její majetková sféra bude o tuto sumu rozmnožena. V této souvislosti vytýká obecným soudům, že její argumentaci nevypořádaly. Současně poukazuje na konkrétní případy, kde Ústavní soud podrobil meritornímu přezkumu soudní rozhodnutí vydaná v bagatelních věcech. 5. V souvislosti s tvrzeným porušením práva na zákonného soudce stěžovatelka uvádí, že podle rozvrhu práce okresního soudu šlo o obchodní věc, a tudíž neměla být přidělena oddělení 38 C, které tuto specializaci nemá. Z tohoto důvodu nerozhodl o nákladech řízení zákonný soudce. Dále stěžovatelka uvádí, že na tuto skutečnost v řízení poukázala (v doplnění odvolání proti usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření), okresní soud se však danou námitkou nezabýval. Krajský soud se s touto námitkou, kterou uplatnila v odvolání, vypořádal lakonicky, když poukázal na to, že soudce Mgr. Jiří Němec, do jehož soudního oddělení byla věc přidělena, ji ve stanovené lhůtě nepředložil předsedovi soudu k posouzení s tím, že by mu byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce. Tuto argumentaci nepovažuje stěžovatelka z hlediska ústavnosti za udržitelnou, neboť podle ní tímto postupem nelze z "nezákonného soudce učinit zákonného". 6. Podle stěžovatelky je stejnou vadou stiženo i usnesení krajského soudu, neboť jako obchodní věc měla být přidělena nikoliv senátu 59 Co, nýbrž některému ze senátů se specializací ve věcech obchodních (27 Co, 28 Co a 74 Co). Argumentace krajského soudu, podle které rozhodoval-li tento senát již jednou o odvolání, je příslušný rozhodovat i o všech dalších rozhodnutích vydaných v téže věci, nemůže z ústavněprávního hlediska obstát, neboť předchozí rozhodnutí vydané "nezákonným odvolacím soudcem" nemůže u dalšího rozhodnutí v téže věci z takového soudce učinit "zákonného", resp. danou vadu zhojit a založit "zákonnost takového senátu". 7. Stěžovatelka má současně za to, že měl být aplikován § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť téhož dne, kdy podala žalobu (17. 10. 2022), vedlejší účastník požádal vedlejší účastnici o opuštění od dražby, což nevěděla. Vedlejší účastnice na to přistoupila dne 25. 10. 2022 a ke zveřejnění této skutečnosti došlo na tzv. centrální adrese na internetu dne 31. 10. 2022. Jedinou možnou reakcí pak bylo zpětvzetí žaloby, což se stalo pro chování vedlejších účastníků, takže to nebyla ona, kdo zastavení řízení "procesně zavinil". To, čeho chtěla žalobou dosáhnout, totiž bylo dosaženo chováním vedlejších účastníků po podání žaloby. Mohla tak legitimně očekávat, že jí bude vůči oběma účastníkům řízení přiznána náhrada nákladů, toto očekávání však soudy nenaplnily a jejich rozhodnutí je zjevně nespravedlivé. Kromě toho byl předmět sporu penězi ocenitelný. 8. Stěžovatelka také namítá, že problematikou účelnosti nákladů řízení vedlejšího účastníka se zabýval až krajský soud, a že vedlejší účastník je osobu práva znalou, navíc je sám advokátem, který by si měl s žalobou poradit sám. Navíc soudům nic nebránilo aplikovat § 150 o. s. ř. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahr