II.ÚS 943/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 943/21 ze dne 28. 6. 2022 U 7/112 SbNU 248 Paralelní pravomoc rozhodčích a obecných soudů k rozhodování o předběžném opatření při existenci rozhodčí doložky   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. et Mgr. Jiřím Čihákem, advokátem, se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021 č. j. 14 Cmo 377/2020-134 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2020 č. j. 2 Nc 1307/2020-48, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021 č. j. 14 Cmo 377/2020-134 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2020 č. j. 2 Nc 1307/2020-48 ve věci vydání předběžného opatření, jímž byla stěžovateli uložena povinnost nenakládat s nemovitostmi v jeho vlastnictví. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími byly porušeny principy obsažené v článku 1 odst. 1 a článku 4 Ústavy, bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a zákonného soudce zaručené v článku 36 odst. 1 a článku 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V projednávané věci se jedná o případ s bohatou procesní historií, přičemž nejprve bylo mezi účastníky rozhodnuto o vydání předběžného opatření nepříslušným (obvodním) soudem. 3. Navrhovatelka (vedlejší účastnice v řízení o ústavní stížnosti) se obrátila na Obvodní soud pro Prahu 6 s návrhem na vydání předběžného opatření, který zdůvodnila tím, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017 sp. zn. 43 T 7/2016, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018 sp. zn. 4 To 9/2018, byl žalovaný (stěžovatel v řízení o ústavní stížnosti) spolu s K. K. odsouzen za spáchání podvodu, jehož se oba odsouzení dopustili právě na vedlejší účastnici. Oběma odsouzeným byla uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici společně a nerozdílně náhradu škody ve výši 70 841 423 Kč a náklady řízení vynaložené na uplatnění nároku na náhradu škody v adhezním řízení. Se zbytkem nároku byla navrhovatelka odkázána na civilní řízení. [Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020 sp. zn. 8 Tdo 785/2019 bylo dovolání stěžovatele podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, proti jmenovaným rozhodnutím byla stěžovatelem podána ústavní stížnost, avšak řízení o ní bylo usnesením ze dne 7. 6. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1785/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) zastaveno pro zpětvzetí.] 4. Trestná činnost odsouzených spočívala v tom, že dne 25. 7. 2003 uzavřeli s vedlejší účastnicí smlouvy o koupi akcií společnosti Unex, a. s., s tím, že jakožto noví vlastníci majoritního podílu a vrcholní manažeři společnosti Unex, a. s., vyvedou tuto společnost ze špatné hospodářské situace, společnost následně prodají a doplatí vedlejší účastnici kupní cenu podle jedné ze dvou předem sjednaných variant. Následně odsouzení prodali veškeré jimi vlastněné akcie společnosti Arcada Capital, a. s., za cenu 2 mil. USD, ačkoli oba věděli, že se jedná pouze o "nastrčený" subjekt, který nedisponuje finančními prostředky na odkup obchodních podílů ve společnosti Unex, a. s., neboť finanční prostředky ve výši 1,95 mil. USD byly za účelem pokrytí sjednané kupní ceny převedeny samotnými odsouzenými z účtů společnosti Unex, a. s., na účet společnosti Arcada Capital, a. s. Tímto ve svém souhrnu porušili smlouvu o prodeji akcií, protože umožnili, aby se nastrčená společnost (jejíž vlastník byl rovněž odsouzen za trestný čin podvodu) zmocnila jejich obchodního podílu za minimální cenu, ačkoli si museli být vědomi skutečné hodnoty akcií, a tedy i záměrného podhodnocení. Celková výše škody činí nejméně 164 915 218 Kč s příslušenstvím. Odsouzeným rovněž v souladu se smlouvami o koupi akcií vznikla povinnost uhradit vedlejší účastnici smluvní pokutu každý ve výši 5 mil. USD s příslušenstvím. Usnesením ze dne 10. 8. 2020 sp. zn. 43 T 7/2016 rozhodl Městský soud v Praze také o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 964 752 Kč a 24 000 eur. 5. Po právní moci trestního rozsudku podala vedlejší účastnice, v souladu se sjednanými rozhodčími doložkami, proti stěžovateli a druhému odsouzenému u Mezinárodní obchodní komory v Paříži (dále jen "MOK") žádost o zahájení rozhodčího řízení ohledně nároku na náhradu dosud neuhrazené škody. 6. Vedlejší účastnice ve svém návrhu blíže specifikovala důvody pro nařízení předběžného opatření obecnými soudy, resp. svou obavu o řádný výkon usnesení o náhradě nákladů řízení a o výkon budoucího rozhodčího nálezu, neboť zajištění nemovitých věcí stěžovatele, nacházejících se na LV č. X, Y a XY, k němuž došlo v rámci trestního řízení, bylo v tehdejší procesní fázi usnesením Městského soudu v Praze zrušeno, přičemž o stížnosti navrhovatelky v době probíhajícího řízení před soudem dosud nebylo rozhodnuto. Vedlejší účastnici však kromě předmětných nemovitostí není znám žádný majetek stěžovatele, který by bylo možné postihnout exekucí, přičemž hodnota nemovitostí ani nepostačuje k uspokojení celého nároku vedlejší účastnice. Obava vedlejší účastnice byla dále odůvodněna plánovaným a důkladně promyšleným způsobem páchání trestné činnosti stěžovatele. Nekalé praktiky odsouzených, spočívající mj. ve využívání jiných obchodních společností k zakrývání původu finančních prostředků a schopnosti přesvědčit jiné osoby, aby se do jejich plánu zapojily, svědčí o vysoké nebezpečnosti těchto osob, a je zde proto dána důvodná obava, že se stěžovatel pokusí zmařit uspokojení navrhovatelky odstraněním nemovitých věcí z dosahu výkonu rozhodnutí. Na závěr upozornila na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které nelze cizí rozhodčí nálezy, vykonatelné dle tzv. Newyorské úmluvy, vykonat prostřednictvím exekutora, nýbrž pouze pomocí soudu, přičemž vzhledem ke komplikovanosti soudního výkonu rozhodnutí lze očekávat, že stěžovatel v případě nevyhovění návrhu získá potřebný čas ke zcizení svého majetku. 7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2020 č. j. 28 Nc 5002/2020-12 bylo nařízeno předběžné opatření podle § 74 a § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále též jen "o. s. ř."). Obvodní soud konstatoval, že vedlejší účastnicí předloženými důkazy bylo prokázáno, že hrozí nebezpečí, že odsouzení by mohli s nemovitými věcmi nakládat, přičemž existuje obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen. Návrhu vedlejší účastnice tedy bylo v plném rozsahu vyhověno. Obvodní soud výrokem I uložil žalovanému stěžovateli, aby nenakládal s konkrétními nemovitostmi (bytem), tj. aby vlastnické právo k uvedeným nemovitostem nepřevedl na jiného, aby uvedené nemovitosti nezajistil k uspokojení pohledávky jiné osoby než vedlejší účastnice a aby k nemovitostem nezřídil žádné právo, které by vylučovalo nebo omezovalo výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí, a to do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 7/2016 o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody a do právní moci rozhodčího nálezu vydaného ve věci rozhodčího řízení mezi vedlejší účastnicí na jedné straně a stěžovatelem a druhým odsouzeným na straně druhé, vedeného u MOK pod sp. zn. 24487/MHM. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vedlejší účastnice byla ve věci plně úspěšná. 8. Stěžovatel proti rozhodnutí obvodního soudu brojil odvoláním, přičemž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 12. 10. 2020 č. j. 25 Co 287/2020-40 tak, že se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a věc se postupuje Městskému soudu v Praze. Když se totiž ex offo zabýval věcnou příslušností, shledal, že není dána příslušnost obvodního soudu. Do specializované agendy krajských soudů spadají spory vyplývající z účasti společníka v obchodní korporaci [§ 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.]. Ačkoli občanský soudní řád účinný od 1. 1. 2014 již mezi věci posuzované v prvním stupni krajskými soudy výslovně neřadí spory mezi společníky, jde-li o vztahy ze smluv o převodu podílu společníka, Nejvyšší soud dovodil, že k rozhodování těchto sporů jsou i nadále věcně příslušné krajské soudy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017 sp. zn. 29 Cdo 4825/2015). II. Napadená rozhodnutí 9. Městský soud v Praze posléze v záhlaví specifikovaným rozhodnutím de facto převzal původní výrok obvodního soudu, neb vedlejší účastnice podle něj všechny zákonné podmínky pro vyhovění návrhu osvědčila. Uložil tedy stěžovateli, aby nenakládal s konkrétními nemovitostmi (bytem), a to do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 7/2016 o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody a taktéž do právní moci rozhodčího n