II.ÚS 945/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 945/24 ze dne 27. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. J., proti výroku I. 3 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 334/2023-515 ze dne 25. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a J. G. a nezletilé A. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilé vedlejší účastnice) domáhá zrušení výroku I. 3 v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina). 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že výrokem I rozsudku Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud") č. j. 9 Nc 1370/2022-409 ze dne 8. 9. 2023 byla nezletilá svěřena do péče stěžovatelky (matky nezletilé). Výrokem II byla vedlejšímu účastníkovi (otci nezletilé) stanovena povinnost platit výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně a výrokem IV byl jeho styk s nezletilou upraven tak, že se s ní byl oprávněn stýkat každý lichý týden od soboty od 8 hodin do neděle do 17 hodin a v každém sudém týdnu v úterý a čtvrtek vždy od 8 do 17 hodin; od 1. 9. 2024 byl styk stanoven v sudém týdnu od úterý od 8 hodin do čtvrtka do 17 hodin a v lichý týden od pátku od 12 hodin do neděle do 17 hodin. O Vánocích v lichém roce byl otec oprávněn stýkat se s nezletilou od 23. 12. od 17 hodin do 25. 12. do 9 hodin a od 28. 12. od 9 hodin do 30. 12. do 17 hodin a v sudém roce od 25. 12. od 9 hodin do 27. 12. do 17 hodin a od 30. 12. od 9 hodin do 1. 1. do 17 hodin. O letních prázdninách v roce 2024 byl otec oprávněn stýkat se s nezletilou celkově po dobu tří týdnů, přičemž mezi jednotlivými týdny musela být nezletilá alespoň jeden týden v péči stěžovatelky, od roku 2025 byl otci stanoven styk v délce čtyř týdnů s maximální délkou jednoho styku v rozsahu 14 dní. Okresní soud rozhodoval na základě návrhu otce na svěření nezletilé do střídavé péče rodičů, stěžovatelka navrhovala svěření do své péče se stanovením styku otce. Okresní soud zvážil zájem otce, kterého označil za milujícího a pečujícího rodiče se stejnými výchovnými schopnosti jako má stěžovatelka, avšak střídavou výchovu neshledal pro nezletilou vhodnou zejména kvůli jejímu nízkému věku a s ohledem na skutečnost, že je stále kojena. 3. Napadeným rozsudkem krajského soudu byla nezletilá svěřena do střídavé péče rodičů tak, že v péči otce bude každé liché pondělí od 8 hodin do úterý 17 hodin, každý lichý pátek od 8 hodin do neděle do 17 hodin a každou sudou středu od 8 hodin do čtvrtka do 17 hodin; ve zbývající době bude v péči stěžovatelky. Dále byla upravena péče rodičů v červenci a v srpnu se střídáním vždy v pevně stanovených týdenních intervalech, počínaje 1. 7. a konče 31. 8. Krajský soud dospěl k závěru, že nezletilá je připravena být v péči otce i přes noc, jelikož od podzimu 2023 probíhal pravidelný styk otce s ní vždy jednou za 14 dní od soboty do neděle a ve všední den odpoledne. Krajský soud zdůraznil, že rozhodoval s ohledem na nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022 (N 56/112 SbNU 9). Přihlédl ke skutečnosti, že vzdálenost bydlišť rodičů je pouze 10 kilometrů, oba mají o péči o nezletilou silný zájem a vztah nezletilé k oběma rodičům je pevný, přátelský a vřelý. Krajský soud neshledal žádné objektivní skutečnosti, které by bránily rozhodnutí o střídavé péči. Uvedl, že s ohledem na věk nezletilé stanovil intervaly střídání kratší. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že krajský soud mimo stanovení běžné péče upravil pouze péči v červenci a srpnu, chybí však úprava péče během dalších prázdnin. Tento nedostatek stěžovatelku omezuje v plánování cest o jiných (zejména jarních) prázdninách, konkrétně v plánování pobytu u moře, který svědčí její starší dceři, jíž má ve střídavé péči (s otcem odlišným od otce nezletilé A.). Stěžovatelka považuje neprojednání návrhu o úpravě mimořádného styku o ostatních prázdninách za porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na výchovu dětí podle čl. 32 odst. 4 Listiny. 5. Stěžovatelka považuje dále za zásah do svého práva podle čl. 32 odst. 4 Listiny skutečnost, že letní prázdniny jsou mezi rodiče rozděleny v přesně stanovených časových úsecích střídajících se po týdnech, což vede ke každoročnímu zvýhodnění otce o jeden týden. Stěžovatelka upozorňuje, že krajský soud tento postup nijak nevysvětlil a ani neuvedl, proč nepoužil rozdělení péče o letních prázdninách tak, aby se poměr a počet týdnů po roce střídal. 6. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy nezkoumaly skutečnost, zda je otec opravdu schopen přizpůsobit svůj pracovní režim celodenní péči o nezletilou, ale spokojily se s jeho pouhou deklarací, že má flexibilní pracovní dobu, která mu celodenní péči umožní. Stěžovatelka namítá, že nezletilá v době péče otce tráví velké množství času s otcovou matkou, jejíž péče tak nahrazuje osobní péči otce. I v některých volnočasových aktivitách pokračuje pouze v časech, kdy je v péči stěžovatelky. Neprověření míry připravenosti rodičů na péči o nezletilou považuje stěžovatelka za zásah do svého základního práva na rodinný život a na péči a výchovu dětí podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 8. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. 9. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617), rozhodování v citlivých rodinněprávních věcech musí být doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají odůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu tyto závěry přehodnocovat a suplovat roli další přezkumné instance. To platí zvláště právě ve věcech rodinněprávních, kde je velmi silný zájem na co nejrychlejším právním etablování rodinných a výchovných vztahů po rozpadu rodiny. Přezkumná pravomoc Ústavního soudu se tak koncentruje pouze na posouzení, zda napadené rozhodnutí není extrémní v tom smyslu, že by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. V řízení o ústavní stížnosti nelze po Ústavním soudu požadovat, aby provedl vlastní hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o děti. 10. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a na základě výše zmíněných východisek pro přezkum ústavních stížností dospěl k závěru, že v postupu krajského soudu neshledal taková kvalifikovaná pochybení, jež by měla mít za následek zrušení napadeného rozsudku. 11. Ve vztahu ke stěžovatelčině námitce ohledně postupu obecných soudů, které podle ní nezkoumaly míru připravenosti otce k celodenní péči o nezletilou, Ústavní soud podotýká, že okresní soud po provedeném dokazování shledal otce zcela způsobilého k péči o nezletilou. Označil jej za milujícího a pečujícího rodiče se stejnými výchovnými schopnostmi, jako má stěžovatelka. Krajský soud následně neshledal žádné objektivní skutečnosti, které by bránily rozhodnutí o střídavé péči. Oba soudy své závěry řádně a dostatečně odůvodnily a Ústavnímu soudu nepřísluší je přeh