II.ÚS 945/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 945/25 ze dne 9. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů V. Ř. a V. Ř., zastoupených Mgr. Petrou Lukšíkovou, advokátkou, sídlem Karla Engliše 3211/3, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2025 č. j. 56 Co 22/2025-1984 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. prosince 2024 č. j. 99 P 503/2021-1951, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a A. S. a nezletilé K. Ř., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh stěžovatele, otce (dále též jen "otec") na vydání předběžného opatření, kterým by byly zatímně upraveny poměry účastníků následujícím způsobem: 1) nezletilá - druhá vedlejší účastnice, dcera stěžovatele (dále jen "nezletilá") se svěřuje do péče stěžovatelů - otce a jeho manželky, in eventum nezletilá se svěřuje do péče otce; 2) první vedlejší účastnice - matka (dále též jen "matka") je povinna předat nezletilou otci a otec je povinen si nezletilou od matky převzít; 3) matka je povinna přispívat na výživu nezletilé (výrok I.). Návrh otce na vydání předběžného opatření, jímž by byly nahrazeny souhlasy matky se změnou bydliště nezletilé, se zápisem nezletilé k předškolnímu vzdělávání a se změnou dětského lékaře, okresní soud odmítl (výrok II.). 3. Proti usnesení okresního soudu podali stěžovatelé odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením uvedené usnesení okresního soudu potvrdil. II. Argumentace stěžovatelů 4. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že krajský soud rozhodl o jejich odvolání s extrémní rychlostí (pouhé čtyři dny od obdržení spisu), přičemž existují důvodné pochybnosti o tom, zda měl k dispozici kompletní spisový materiál včetně obsáhlého doplnění odvolání ze dne 25. 1. 2025, které obsahovalo klíčové argumenty a odkaz na relevantní judikaturu Ústavního soudu. Krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s argumenty obsaženými v doplnění odvolání, čímž porušil povinnost své rozhodnutí řádně odůvodnit. Na dotaz stěžovatele k úplnosti spisu při rozhodování krajský soud odpověděl pouze formalisticky, bez věcného vypořádání se s podstatou dotazu. Okresní soud nerozhodl o části návrhu týkající se změny platebního místa pro úhradu výživného, což představuje odepření spravedlnosti. Stěžovatelé poukazují na to, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že soud se musí řádně a přezkoumatelně vypořádat s právními námitkami účastníků řízení. 5. Soudy nerespektovaly právo stěžovatele jako rodiče chránit zdraví a řádný vývoj jeho dcery v situaci, kdy bylo prokázáno, že dosavadní přístup matky vede k závažnému a potenciálně nevratnému poškození zdraví nezletilé co do funkčnosti zvláště důležitého orgánu (oka). Obecné soudy současně nerespektovaly ústavně zaručené právo nezletilé na ochranu zdraví - na zrakovou ochranu a péči, když navzdory důkazům o závažném zdravotním stavu nezletilé a jeho progresivním zhoršování nepřijaly žádné opatření k ochraně jejích práv a zdraví, bagatelizovaly závažnost zdravotního stavu nezletilé, zejména hrozbu trvalé ztráty zraku a ignorovaly závažné skutečnosti týkající se podvýživy nezletilé, což představuje ohrožení jejího tělesného vývoje. Obecné soudy v předmětné věci rezignovaly na komplexní posouzení nejlepšího zájmu nezletilé. Omezily se pouze na formalistické konstatování, že stěžovatelé neosvědčili naléhavou potřebu navrhované zatímní úpravy, aniž by důsledně posoudily doložené zdravotní zprávy a riziko nevratného poškození zdraví nezletilé při zachovaní stávajícího stavu. Obecné soudy dále nerespektovaly právo nezletilé být slyšena v řízení, které se jí bezprostředně týká, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. II. ÚS 1192/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 6. Stěžovatelé uvádějí, že splňují kritéria pro svěření nezletilé do jejich péče. Rodina otce je schopna zajistit identifikaci nezletilé k rodině otce i k rodině druhého rodiče. Nezletilá je plně zvyklá na své rodinné příslušníky. Otec je schopen pro nezletilou zajistit plnohodnotný rodinný život, neboť má ve svém životě stabilní rodinné zázemí plné naplněných a vyvážených vztahů k ostatním osobám, a budou tak moci být plně rozvíjeny osobnost a charakter nezletilé. Přáním nezletilé v současné době je být láskyplně rozvíjena a být se svou polorodou sestrou. 7. Stěžovatelé poukazují na to, že z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 2903/14 (N 94/77 SbNU 377) plyne, že v případech, kdy existuje důvodná obava z vážného a nevratného poškození zdraví dítěte, je namístě aplikovat princip předběžné opatrnosti ve prospěch ochrany zdraví dítěte, a to i za cenu dočasného a přiměřeného omezení práv jiných osob. V projednávané věci obecné soudy ignorovaly princip předběžné opatrnosti, ačkoliv z předložených lékařských zpráv vyplynulo, že nezletilé hrozí v případě neřešení její oční vady nevratné poškození zraku, přičemž léčba je možná pouze v omezeném časovém období. 8. Soudy podle stěžovatelů upřednostnily formalistické posouzení procesních náležitostí návrhu před meritorním posouzením nejlepšího zájmu dítěte, který by měl být primárním hlediskem při rozhodování ve věcech péče o nezletilé děti, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu [např. nález ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 3146/21 (N 111/114 SbNU 51) či nález ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. III. ÚS 484/23]. Soudy nerespektovaly princip proporcionality při posuzování zásahu do rodičovských práv, když nebyly ochotny akceptovat ani dočasnou změnu poměrů nezletilé, přestože hrozící újma (trvalá ztráta zraku) je ve zjevném nepoměru k dočasnému zásahu do rodičovských práv matky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení (pozn. stěžovatelka v řízení před obecnými soudy vystupovala jako vedlejší účastnice řízení na straně otce), v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 11. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 12. Ústavní sou