II.ÚS 946/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 946/24 ze dne 24. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Kňazovčíka, právně zastoupeného JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou, sídlem Svitavská 1018/1, Blansko, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2024 č. j. 23 Cdo 3585/2023-282 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2023 č. j. 74 Co 90/2022-216, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Capital ABK s. r. o., sídlem Santražiny 575, Zlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavnímu soudu byl dne 5. 4. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva, konkrétně právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu a jemu předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") vyplývá, že vedlejší účastnice se podanou žalobou domáhala po stěžovateli zaplacení částky 2 690 751,08 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o hypotečním úvěru, kterou dne 14. 11. 2006 uzavřela její právní předchůdkyně (Komerční banka, a. s.) se stěžovatelem a dalšími dvěma spoludlužníky. Právní předchůdkyně vedlejší účastnice na ni převedla své pohledávky z dané smlouvy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2018. Okresní soud v Blansku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 11. 2021 č. j. 702 C 10/2021-119 uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici částku 2 688 931,08 Kč s úrokem kapitalizovaným ke dni 19. 7. 2018 částkou 1 069 743,89 Kč, úrokem ve výši 5,8 % p. a. z částky 2 688 931,08 Kč za dobu od 20. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 19. 7. 2018 částkou 309 479,52 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 688 931,08 Kč ode dne 20. 7. 2018 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se domáhala zaplacení částky 1 820 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). 3. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jímž soud prvního stupně uložil stěžovateli zaplatit úrok kapitalizovaný ke dni 19. 7. 2018 ve výši 35 650,69 Kč, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.), potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně uložil stěžovateli zaplatit částku 2 688 931,08 Kč, úrok za období ode dne 18. 5. 2017 do 19. 7. 2018 kapitalizovaný částkou 179 796,12 Kč, úrok z částky 2 688 931,08 Kč ve výši 5,8 % ročně za období od 20. 7. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení za období od 18. 5. 2017 do 19. 7. 2018 kapitalizovaný částkou 245 910,78 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 688 931,08 Kč od 20. 7. 2018 do zaplacení (výrok III.), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu výroku I. tak, že žaloba o zaplacení úroku kapitalizovaného ke dni 17. 5. 2017 částkou 854 297,08 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 17. 5. 2017 částkou 63 568,74 Kč se zamítá (výrok IV.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky V. a VI.). 4. Proti tomuto rozsudku (v rozsahu výroku III.) podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. 5. Skutkově se má věc tak, že stěžovatel podepsal jako třetí spoludlužník dne 14. 11. 2006 smlouvu o hypotečním úvěru s právní předchůdkyní vedlejší účastnice - Komerční bankou, a. s., na poskytnutí hypotečního úvěru v částce 4 500 000 Kč. Prvním spoludlužníkem byl dle úvěrové smlouvy Dalimil Skoupý (švagr stěžovatele), druhým spoludlužníkem byla Kateřina Skoupá (sestra stěžovatele). V čl. 2 úvěrové smlouvy v bodě 2.2 bylo uvedeno, že klient je povinen použít hypoteční úvěr výhradně na koupi domu č. p. X1 na pozemku p. č. X2, včetně pozemků v k. ú. P., obec P. Kupní smlouvou ze dne 15. 11. 2006, uzavřenou na straně prodávající Zdeňkou Mrtkovou a Antonínem Mrtkou a na straně kupující Dalimilem Skoupým, byly nemovitosti převedeny do vlastnictví Dalimila Skoupého za kupní cenu 4 700 000 Kč. Současně s kupní smlouvou byla uzavřena zástavní smlouva, jejímž předmětem byly uvedené nemovité věci. Úvěr byl čerpán výhradně prvním spoludlužníkem, tedy Dalimilem Skoupým, jako kupujícím. Stěžovatel se nestal spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí, na jejichž koupi byl sjednán předmětný hypotéční úvěr a také hypoteční úvěr nečerpal ani zčásti a z jeho poskytnutí neměl žádný majetkový prospěch. Mezi spoludlužníky bylo dohodnuto, že čerpání úvěru a jeho úhrada bude od samého počátku ryze záležitostí Dalimila Skoupého a posléze manželů Skoupých, jejichž souhlasným prohlášením o nabytí nemovitostí do společného jmění manželů ze dne 26. 11. 2013 se staly uvedené nemovité věci předmětem společného jmění manželů. Důvodem, proč stěžovatel podepsal jako spoludlužník úvěrovou smlouvu, byla podle jeho tvrzení výpomoc v rodině; stěžovatel zastával roli tzv. doložce platu k platu ostatních spoludlužníků, bez čehož by úvěr nebyl schválen ani poskytnut. Z toho důvodu též stěžovatel podle svých slov věřil, že dlužníci Dalimil a Kateřina Skoupí úvěr řádně splatí. 6. V nemovitostech byl provozován spoludlužníky penzion, z jehož příjmů měli úvěr splácet. Úvěr měl být splacen do 25. 12. 2035. Řádně byl však splácen jen do 25. 6. 2013, kdy byla zaplacena poslední splátka. Dne 16. 4. 2014 podali manželé Dalimil Skoupý a Kateřina Skoupá u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dne 26. 5. 2014 bylo krajským soudem rozhodnuto o úpadku dlužníků Dalimila Skoupého a Kateřiny Skoupé. Usnesením ze dne 4. 9. 2014 schválil krajský soud jejich oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, kterou tvořily nemovitosti v k. ú. P., na jejichž pořízení byl čerpán hypotéční úvěr. Předchůdkyně vedlejší účastnice Komerční banka, a. s., přihlásila dne 16. 4. 2014 do insolvenčního řízení jako zajištěný věřitel pohledávku ve výši 4 252 449,44 Kč. Její pohledávka byla zčásti uspokojena z prodeje zajištěných nemovitých věcí, avšak pouze v částce 1 370 372,54 Kč (po odečtení nákladů). Dlužníci v insolvenčním návrhu uvedli, že kupní cena nemovitostí, zjištěná znaleckým posudkem, činí 6 500 000 Kč, takže musí postačit na uspokojení zajištěného věřitele i dalších věřitelů. Komerční banka, a. s., jako zajištěný věřitel souhlasila s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Usnesením soudu ze dne 12. 1. 2018 byli dlužníci Dalimil Skoupý a Kateřina Skoupá zcela oddluženi a osvobozeni od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Dopisem ze dne 15. 2. 2018 byl stěžovatel vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 3 904 714,12 Kč do 10 dnů ode dne doručení. 7. Dne 19. 5. 2021 podala vedlejší účastnice u Okresního soudu v Blansku žalobu na zaplacení částky 2 690 751,08 Kč s příslušenstvím (celkem 4 069 974,49 Kč). Stěžovatel se žalobě bránil námitkou, že není dlužníkem vedlejší účastnice, ale původního věřitele Komerční banky, a. s. Ze smlouvy o úvěru byli zavázáni tři spoludlužníci, kteří mají postavení samostatných a nikoliv nerozlučných společníků. Stěžovatel namítal, že zůstal dlužníkem ve vztahu k původnímu věřiteli, v důsledku čehož namítl promlčení nároku, neboť Komerční banka, a. s., vůči němu nepodala v promlčecí lhůtě žalobu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka za stěžovatelem byla vedlejší účastnici postoupena platně a že postupitel postoupil pohledávku za všemi spoludlužníky. Stěžovatel podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. V něm opět tvrdil, že není vůbec dlužníkem vedlejší účastnice, neboť ta nabyla neuhrazenou pohledávku ze smlouvy o úvěru za dlužníkem Dalimilem Skoupým, nikoliv za stěžovatelem. Argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1162/2006, podle kterého má-li více dlužníků splnit dluh témuž věřiteli společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn postoupit pohledávku i jen vůči některému z těchto dlužníků. Postupník se v takovém případě stane věřitelem pohledávky pouze ve vztahu k tomuto dlužníku a ostatní spoludlužníci jsou k témuž plnění i nadále zavázáni postupiteli. Stěžovatel dále namítal, že mu postoupení pohledávky nebylo Komerční bankou, a. s., vůbec oznámeno. Odvolával se na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2276/08 (N 25 SbNU 261), v němž Ústavní soud