II.ÚS 98/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 98/26 ze dne 15. 4. 2026 Požadování dvojího nájemného ze strany pronajímatele a ochrana dobrých mravů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jitky Bulíčkové a Marka Bulíčka, zastoupených JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1800/2025-225 ze dne 4. listopadu 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 396/2024-187 ze dne 8. ledna 2025 a výrokům II a III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 21 C 322/2021-160 ze dne 12. července 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1800/2025-225 ze dne 4. listopadu 2025, rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 396/2024-187 ze dne 8. ledna 2025 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 21 C 322/2021-160 ze dne 12. července 2024 v rozsahu, v němž soudy rozhodovaly o povinnosti stěžovatelů vrátit část jistoty ve výši odpovídající nájemnému za srpen 2021 a s ní spojeného úroku z prodlení, bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Návrh na zrušení soudních rozhodnutí uvedených ve výroku I v rozsahu tam zmíněném (v němž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelů vrátit část jistoty ve výši odpovídající nájemnému za srpen 2021 a s ní spojeného úroku z prodlení) se zamítá. III. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud posuzoval věc, v níž soudy kombinací několika pochybení porušily ústavně zaručená základní práva obou stran sporu, avšak ve výsledku dospěly k řešení, které z ústavního hlediska obstojí, Ústavní soud proto ústavní stížnosti stěžovatelů částečně vyhověl v rozsahu konstatování zásahu do jejich základních práv, avšak ke zrušení napadených rozhodnutí nepřistoupil. 2. Soudy posuzovaly, zda za situace, kdy nájemní vztah mezi stěžovateli a nájemkyní trval po předání bytu ještě i po dobu jednoho měsíce, kdy byl byt pronajat dalšímu nájemci, mají stěžovatelé nárok na placení nájmu od nájemkyně za toto období. Svá rozhodnutí založily na tom, že existence dvojího nájmu sice nemá vliv na platnost žádné z uzavřených nájemních smluv s překrývající se dobou nájmu, avšak požadování dvojího nájemného představuje jednání, které je v rozporu s dobrými mravy (zjevným zneužitím práva), byl-li výkon nájemního práva nájemkyně z důvodu užívání bytu druhým nájemcem (který stěžovatelům plnil nájemné) vyloučen. Tím se ovšem vyhnuly skutečnému posouzení věci, neboť pominuly, že § 2208 občanského zákoníku výslovně předvídá možnost, že dojde k uzavření dvojího nájmu a pronajímateli vznikne právo na dvojí nájemné, a poskytuje pro tuto situaci řešení. Dvojí nájem a s ním spojené dvojí nájemné tak nemohou být samy o sobě rozporné s dobrými mravy, jak uzavřely soudy. 3. Soudy tak zásady ochrany dobrých mravů a zákazu zneužití práva aplikovaly svévolně jako "zkratku", kterou se vyhnuly posouzení konkrétní věci a výkladu platné právní úpravy. Porušily tím ústavně zaručené základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Judikatura Ústavního soudu však vyžaduje, má-li být ústavní stížnosti vyhověno, aby byla racionální. To se projevuje tím, že ke zrušení napadených rozhodnutí Ústavní soud nepřistoupí, nemá-li takový zásah potenciál přinést zlepšení právní situace stěžovatelů. Tak tomu bylo i v posuzované věci. Kasace by vedla k tomu, že by soudy rozhodly znovu stejně, jen s odlišným odůvodněním. Proto Ústavní soud zásah do základních ústavně zaručených práv stěžovatelů jen konstatoval, avšak návrh na zrušení napadených rozhodnutí zamítl. Za dostatečnou satisfakci pro stěžovatele Ústavní soud považoval konstatování porušení práva tímto nálezem. II. Namítaná porušení ústavně zaručených práv, rekapitulace procesního vývoje a obsah napadených rozhodnutí 4. Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí v tam uvedeném rozsahu; tvrdí, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelé sice podle textu ústavní stížnosti napadají rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 jako celek, ale jejich námitky nijak nesměřují proti výroku I, kterým bylo řízení částečně zastaveno na základě částečného zpětvzetí žaloby, se kterým projevili souhlas. Výrok I rozsudku obvodního soudu stěžovatelé ani nenapadli odvoláním. Ústavní soud tak podle obsahu ústavní stížnosti dovodil, že stěžovatelé výrok I rozsudku obvodního soudu ústavní stížností nenapadají. 5. Obchodní korporace Comway International s.r.o. (v nálezu označovaná jako "nájemkyně") se v řízení před obecnými soudy domáhala - po částečném zpětvzetí žaloby - uložení povinnosti stěžovatelům zaplatit jí 58 511,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. září 2021 do zaplacení. 6. Nájemkyně uvedenou částku po stěžovatelích požadovala jako nevrácenou část jistoty, kterou v souladu se smlouvou o nájmu bytu uzavřenou se stěžovateli jako pronajímateli 1. října 2020 na dobu určitou do 30. září 2021 složila ve výši 66 950 Kč. 7. Stěžovatelé nájemkyni v souvislosti se skončením nájmu vrátili pouze 4 542,60 Kč. Část ve výši 3 895,60 Kč si (i podle nájemkyně důvodně) započetli na dluh (doplatek) za služby. Zbylou část jí ale odmítali vrátit. Tvrdili, že byli povinni vrátit ze složené jistoty (66 950 Kč) zvýšené o úrok 1 463, 20 Kč pouze vrácenou částku, neboť vedle dluhu za služby (3 895,60 Kč) započetli proti zúročené jistotě dluh na nájemném za měsíc srpen 2021 (29 500 Kč) a náklady na opravu kuchyňské linky (30 475 Kč). 8. Nájemkyně v žalobě nepožadovala úrok z jistoty (bod 15 napadeného rozsudku obvodního soudu). Žalovanou částku 58 511,80 Kč určila tak, že od složené jistoty 66 950 Kč odečetla částku, kterou jí stěžovatelé vrátili (4 542,60 Kč), a dluh (doplatek) za služby, který nesporovala (3 895,60 Kč). 9. Nájemkyně odmítala existenci dluhů tvrzených stěžovateli. Tvrdila, že neměla povinnost za srpen 2021 platit nájemné, neboť nájem už v srpnu 2021 netrval. Skončil podle ní (nejpozději) 27. července 2021. Ten den stěžovatelům vrátila poslední svazek klíčů od bytu. Předtím již 23. července 2021 sepsali protokol o předání předmětu nájmu v souvislosti s jeho ukončením. Tomu předcházela její výpověď nájmu (s výpovědní dobou 3 měsíce). Výpověď stěžovatelům poslala (a doručila) elektronicky 30. dubna 2021 přes WhatsApp a současně ji poslala poštou (pošta zásilku doručila v květnu 2021). 10. Obvodní soud napadeným rozsudkem částečně co do zákonného úroku z prodlení z částky 63 054,40 Kč od 12. srpna 2021 do 24. srpna 2021 a z částky 58 511,80 Kč od 25. srpna 2021 do 10. září 2021 řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I), stěžovatelům uložil povinnost zaplatit nájemkyni společně a nerozdílně 58 511,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. září 2021 do zaplacení (výrok II) a náhradu nákladů řízení (výrok III). 11. Požadavek nájemkyně byl podle obvodního soudu důvodný. Nájemkyně neměla povinnost zaplatit stěžovatelům náklady na opravu kuchyňské linky a oni si tak nemohli započíst proti jistotě tento neexistující dluh. Zjištěné drobné estetické poškození v podobě jednoho vrypu soud vyhodnotil jako běžné opotřebení bytu podle § 2293 odst. 1 občanského zákoníku. 12. Obvodní soud sice nesouhlasil s nájemkyní, že nájem v srpnu 2021 již netrval, ale vzhledem k okolnosti, že stěžovatelé v srpnu 2021 již pronajímali byt dalšímu nájemci a ten jim nájemné za tento měsíc zaplatil, požadavek stěžovatelů na dvojí (druhé) nájemné považoval za jednání v rozporu s dobrými mravy (zjevné zneužití práva, které podle § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany), proto si stěžovatelé nemohli proti jistotě započíst ani tento dluh. 13. Proti výrokům II a III rozsudku obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku II potvrdil (výrok I), ve výroku III změnil jen ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak jej i v tomto výroku potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Shledal přiléhavý závěr obvodního soudu, že požadavek stěžovatelů na zaplacení nájemného za měsíc srpen 2021 je výkonem práva rozporným s dobrými mravy. Ohledně náhrady nákladů na opravu kuchyňské linky zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by nájemkyně způsobila na desce více než jedno škrábnutí, což na její funkčnost nemělo žádný vliv. Uzavřel, že v daném případě šlo o běžné opotřebení, se kterým počítá i výrobce desky. 14. Proti rozsudku městského soudu podali stěžovatelé dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením jako