II.ÚS 980/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 980/23 ze dne 31. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2023 č. j. 28 Cdo 3854/2022-1167, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. srpna 2022 č. j. 13 Co 125/2022-1104, rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. února 2022 č. j. 8 C 32/2020-1028, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a a) Ing. Jana Boháče, b) Radima Boháče, c) Terezie Ratajové, roz. Boháčové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, tamtéž uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud"), a to pro tvrzené porušení jejích základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že okresní soud I. výrokem v záhlaví uvedeného rozsudku nahradil projev vůle stěžovatelky k uzavření smlouvy s vedlejšími účastníky (právní nástupci původní vlastnice Anny Půlkrábkové) o bezúplatném převodu geometrickými plány vymezených pozemkových částí označených nemovitých věcí - pozemků parc. č.X1 v k.ú. H., obec H., parc. č. X2 v k.ú. B., obec B., parc. č. X3 v k.ú. S., obec S. (dále jen "pozemky") na vedlejšího účastníka a) ideální 1/2 a na vedlejší účastníky b) a c) ideální 1/4. Vedlejší účastníci jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"), dle 21 pravomocných rozhodnutí Pozemkového úřadu a mají nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za nevydané pozemky v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě; dále bylo výrokem II. rozhodnuto o nákladech řízení před okresním soudem, stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně částku ve výši 511 918 Kč k rukám právní zástupkyně vedlejších účastníků do 3 dnů od právní moci rozsudku. 3. K odvolání stěžovatelky krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění, jejich právní posouzení, nařídil jednání a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku. Krajský soud výrokem I. potvrdil rozsudek okresního soudu a výrokem II. stěžovatelce uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit vedlejším účastníkům náklady řízení před krajským soudem ve výši 62 977,44 Kč k rukám právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. 4. Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost dle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, protože nebyly splněny zákonné předpoklady podaného dovolání dle § 237 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že prostřednictvím polemiky se závěry krajského soudu při hodnocení provedeného znaleckého dokazování stěžovatelka kritizuje skutkové závěry okresního soudu a krajského soudu, jež s účinností od 1. 1. 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel krajský soud. Platí přitom, že skutkovými zjištěními soudu nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán. Podle Nejvyššího soudu se krajský soud ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nezpronevěřil a při posuzování vypracovaných znaleckých posudků dodržel všechna touto judikaturou dovozená kritéria. Upozorněními stěžovatelky na vady řízení před soudy nižších stupňů (neprovedly výslech zpracovatelů znaleckých posudků) se Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným (§ 242 odst. 3 občanského soudního řádu). II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka zejména namítá, že obecné soudy postupovaly v rozporu se zásadami občanského soudního řízení, zejména postupovaly příliš formalisticky, nezohlednily individuální okolnosti posuzovaného případu, zvýhodnily vedlejší účastníky, bezdůvodně shledaly přístup stěžovatelky liknavý a svévolný, naopak se nevypořádaly s podmínkou dostatečně aktivního přístupu vedlejších účastníků. Soudy se zejména nevypořádaly s rozpory mezi znaleckými posudky na ocenění pozemků, řádně nevyslechly znalce a nevypořádaly se s neaplikovatelností srážek. Okresní soud se přiklonil ke znaleckému posudku vedlejších účastníků, aniž by byla prokázána důležitá kritéria pro ocenění nevydaných pozemků dotčených návrhy regulačního a zastavovacího plánu z 30. let 20. století pro části území Prahy VIII. IX, XVI a XVII (Severní Libeň, Střížkov, Prosek, Vysočany, Smíchov, Motol a Košíře). Uvedl, že po nabytí účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování, uvedené regulační a zastavovací plány pozbyly své platnosti a při výstavbě na značné části odňatých pozemků bylo postupováno dle územně plánovací dokumentace z roku 1971 či 1976. Vedlejší účastníci se až v roce 2019 obrátili na stěžovatelku s požadavkem na přecenění jejich restitučního nároku (od roku 1992 byli nečinní) a až po dobu probíhajícího soudního řízení se účelově (naoko) hlásili do veřejných nabídek. Dále stěžovatelka považuje za libovolný a extrémní závěr soudů o jejím liknavém, svévolném či diskriminačním přístupu, který umožnil vedlejším účastníkům nabýt náhradní pozemky za minimální cenu oproti soutěžnímu principu veřejných nabídek, jež platí pro všechny oprávněné osoby. 6. Stěžovatelka se domáhá ochrany Ústavním soudem, protože obecné soudy této povinnosti nedostály, na podporu svého tvrzení argumentovala judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 8. K ústavní stížnosti se vyjádřili vedlejší účastníci řízení § 76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu, aniž by je Ústavní soud dle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval. Ve vyjádření rekapitulují průběh restitučního řízení a svoji aktivní účast ve veřejných nabídkách vyhlášených stěžovatelkou, poukazují na jednání obecných soudů mezi nimi a stěžovatelkou v paralelních řízeních, kdy bylo pravomocně rozhodnuto v jejich prospěch. Opakují argumentaci uplatněnou v předcházejícím řízení a doplňují ji poukazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Závěrem vznesli návrh, aby Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a stěžovatelce uložil povinnost nahradit stěžovatelům náklady řízení před Ústavním soudem. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatelky. Proto musí pečlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou. Nutno tudíž vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc jsou v zásadě úlohou obecných soudů. 10. Obsah ústavní stížnosti sestává z opakování námitek, které byly v napadených rozhodnutích ústavně souladným způsobem vyvráceny. Těžiště stěžovatelčiny argumentace - ačkoli se snaží poukázat na domněle nesprávné právní posouzení věci - spočívá v nesouhlasu s hodnocením důkazů. Ústavní soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí a s jejich nosnými závěry souhlasí. 11. Ústavní soud zásadně není povolán k přehodnocování dokazování provedeného obecnými soudy. Mohl by tak učinit pouze, dopustily-li by se při hodnocení důkazů libovůle. Zejména, kdyby skutková zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkazy či byl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a