II.ÚS 980/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 980/25 ze dne 7. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky N. B., t. č. Věznice Světlá nad Sázavou, zastoupené JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem, sídlem Londýnská 674/55, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 14 To 43/2025-84 ze dne 4. února 2025, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením č. j. 16 PP 178/2024-71 ze dne 14. ledna 2025 zamítl žádost stěžovatelky o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatelka proti usnesení podala blanketní stížnost datovanou dne 21. ledna 2025, ve které avizovala, že ji odůvodní advokát, kterého si hodlala zvolit. Dne 29. ledna 2025 obhájce doručil okresnímu soudu do datové schránky akceptaci plné moci a odůvodnění stížnosti. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích stížnost napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou, rozhodoval, aniž znal obhájcem doplněné odůvodnění. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy měly zohlednit, že bude zastoupena obhájcem, který doplní její stížnost. Okresnímu soudu vytýká, že odůvodnění stížnosti zaslané obhájcem nedoručil krajskému soudu obratem. Krajský soud pak podle ní měl přihlédnout k tomu, že stěžovatelka jako vězněná osoba měla omezené možnosti komunikace, takže volba obhájce vyžadovala delší dobu. Zdůrazňuje, že odůvodnění stížnosti bylo vyhotoveno a doručeno v krátké době, konkrétně po pouhých sedmi dnech od podání blanketní stížnosti. Uvádí, že jí krajský soud upřel právo na obhajobu, když se choval, jako kdyby její sdělení o odůvodnění stížnosti obhájcem vůbec neexistovalo. Odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 478/2020 ze dne 16. července 2020 (N 150/101 SbNU 53), jehož nosné závěry se podle ní vztahují i na její věc. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud si od okresního soudu vyžádal jím vedený spis sp. zn. 16 PP 178/2024 a vyzval krajský soud a Krajské zastupitelství v Hradci Králové k vyjádření se k ústavní stížnosti. 6. Krajský soud rekapituloval průběh řízení o stěžovatelčině stížnosti proti usnesení okresního soudu. Připomněl, že stěžovatelka od 14. ledna 2025, kdy okresní soud vyhlásil výše uvedené usnesení, věděla o zamítnutí své žádosti o podmíněné propuštění. Z toho dovozuje, že měla dost času si obhájce zvolit a zaslat jeho prostřednictvím odůvodnění stížnosti. Uvádí, že nemohl nijak ovlivnit, že odůvodnění stížnosti mu bylo okresním soudem zasláno do datové schránky až 5. února 2025, tedy den po vydání napadeného usnesení, přičemž mu v mezidobí nebylo nijak avizováno, že k odůvodnění stížnosti již došlo. Poukazuje na to, že nebyl povinen vyčkat na odůvodnění stížnosti. Z uvedených důvodů krajský soud považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. 7. Krajské státní zastupitelství se výslovným prohlášením vzdalo postavení vedlejšího účastníka. 8. Ústavní soud zaslal obdržená podání stěžovatelce na vědomí a k případné replice. Stěžovatelka sdělila, že replikovat nebude, pouze připomněla, že jednou z jejích námitek, nikoli však ústřední, je to, že se krajský soud nevypořádal s její výhradou odůvodnění stížnosti prostřednictvím obhájce. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. K problematice blanketního opravného prostředku se Ústavní soud vyjadřoval mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 308/97 ze dne 4. června 1998 (N 63/11 SbNU 119) uvedl, že je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy opožděném odůvodnění přednesl. V praxi se jedná především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí. 10. Dále se k blanketní stížnosti Ústavní soud vyjádřil například v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/16 ze dne 8. srpna 2017 ve znění opravného usnesení ze dne 21. srpna 2017 (N 139/86 SbNU 369; 345/2017 Sb.), v němž řešil mimo jiné otázku, zda lze považovat za souladnou s ústavním pořádkem část ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu, v níž se stanoví, že stížnost je nutno podat do tří dnů od oznámení usnesení. Dospěl přitom k závěru, že třídenní lhůta je z ústavněprávního hlediska akceptovatelná, nicméně je třeba, aby orgány činné v trestním řízení při rozhodování o stížnosti šetřily podstatu a smysl základních práv a svobod, a že je jejich povinností zajistit, aby bylo na zákonné úrovni respektováno právo stěžovatele na obhajobu. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel (obhájce) vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele (obhájce) na nepřiměřenost jím navržené lhůty, a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího (srov. bod 93 citovaného nálezu). Důvodem, pro nějž by bylo možno rozhodnout bez ohledu na avizované doplnění stížnosti a bez předchozího upozornění stěžovatele, však nemůže být požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí (§ 2 odst. 4 trestního řádu). Požadavek na urychlené projednání je totiž stanoven k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede, a pokud tato osoba žádá, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost řízení. K problematice posuzování blanketních stížností dále srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1895/08 ze dne 10. listopadu 2008 (N 194/51 SbNU 345), sp. zn. II. ÚS 200/13 ze dne 16. července 2013 (N 123/70 SbNU 127), sp. zn. I. ÚS 2346/14 ze dne 25. září 2014 (N 177/74 SbNU 543), sp. zn. II. ÚS 1820/16 ze dne 20. září 2016 (N 180/82 SbNU 749), sp. zn. IV. ÚS 478/20 ze dne 16. července 2020 (N150/101 SbNU 53), sp. zn. II. ÚS 816/20 ze dne 28. května 2020 (N 106/100 SbNU 243) a další, z poslední doby například nález sp. zn. I. ÚS 1661/24 ze dne 24. července 2024. 11. Z nálezu sp. zn. IV. ÚS 478/20, na který stěžovatelka odkazuje, vyplývá, že pokud osoba podávající stížnost proti usnesení jednoznačně ohlásila svůj záměr stížnost doplnit o odůvodnění, nelze takové sdělení ignorovat jen proto, že tento stěžovatel nekonkretizoval, dokdy tak učiní. Ústavní soud v uvedeném nálezu konstatoval, že stížnostní soud je za této procesní situace povinen stěžovateli určit termín, dokdy musí odůvodnění stížnosti doplnit. Ve věci rozhodované zmíněným nálezem činil časový rozestup mezi doručením blanketní stížnosti a doručením doplnění jejího odůvodnění devět dnů, což Ústavní soud vyhodnotil jako nikoli excesivní postup ze strany stěžovatele. Doplnění stížnosti bylo přitom nalézacímu soudu doručeno jeden den předtím, než o podané stížnosti rozhodl nadřízený soud. 12. Ústavní soud musí v nyní posuzované věci stěžovatelce přisvědčit, že uvedené závěry vyplývající z nálezu sp. zn. IV. ÚS 478/20 lze vztáhnout i na její věc, která je v podstatných ohledech obdobná. Stěžovatelka v blanketní stížnosti ze dne 21. ledna 2025 výslovně avizovala, že odůvodnění stížnosti doplní její obhájce, kterého si volí (ke stížnosti připojila plnou moc pro advokáta, která byla až později akceptována). Stěžovatelčin obhájce, jakmile akceptoval plnou moc, doplnil odůvodnění stížnosti v relativně krátké lhůtě. Stalo se tak dne 29. ledna 2025 (kdy zároveň odůvodnění stížnosti doručil do datové schránky okresního soudu), tedy devátý den po doručení usnesení okresního soudu stěžovatelce a s několikadenním předstihem před vydáním napadeného usnese