II.ÚS 987/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 987/25 ze dne 30. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného doc. JUDr. Vladimírem Pelcem, Ph.D., advokátem, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2024 č. j. 7 Nt 2214/2024-76 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality KŘPU, ze dne 6. srpna 2024 č. j. KRPU-155376-273/TČ-2022-040080-RP, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality KŘPU, sídlem Lidické náměstí 9, Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, odst. 3, odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 3, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality KŘPU (dále jen "policejní orgán"), ze dne 5. 10. 2024 č. j. KRPU-155376-265/TČ-2022-040080-RP bylo zahájeno trestní stíhání celkem devatenácti osob včetně stěžovatele, a to konkrétně u stěžovatele pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku, zločin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. 3. Ještě před zahájením uvedeného trestního stíhání byly v záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu, po předchozím souhlasu dozorujícího státního zástupce, podle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěny jako náhradní hodnota finanční prostředky na třech bankovních účtech stěžovatele vedených u Moneta Money Bank, a. s. 4. K stížnosti stěžovatele proti uvedenému usnesení policejního orgánu o zajištění náhradní hodnoty Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením (vydaným po zahájení trestního stíhání) podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu toto napadené usnesení zrušil a podle § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu zajistil jako náhradní hodnotu finanční prostředky na dvou bankovních účtech stěžovatele vedených u Moneta Money Bank, a. s., a to na každém účtu do výše 2 000 000 Kč včetně finančních prostředků dodatečně došlých. Krajský soud dospěl po přezkoumání věci k závěru, že stížnost stěžovatele byla důvodná toliko proto, že usnesením policejního orgánu omylem došlo k duplicitnímu zajištění finančních prostředků na témže bankovním účtu. Dále shledal, že ač na základě dosud opatřených úkonů trestního řízení nebylo možno učinit závěr, že zajištěné finanční prostředky jsou prostředky přímo získané trestnou činností, tak vzhledem k tomu, že v dané věci nebylo možné zjistit a zajistit přímý výnos z trestné činnosti, postupoval policejní orgán správně, když přistoupil u stěžovatele k zajištění náhradní hodnoty. Rozsah učiněného zajištění přitom nepovažoval za nepřiměřený. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že krajský soud v napadeném rozhodnutí sice připustil, že usnesení policejního orgánu je nedostatečně odůvodněno ve vztahu k otázce přiměřenosti zajištění, a v tomto ohledu rozhodnutí za policejní orgán sám odůvodnil, avšak podle mínění stěžovatele nedostatečně a nesprávně. Poukazuje na to, že krajský soud proporcionalitu zajištěných finančních prostředků posoudil nejen vůči výši zkrácené daně (cca 2,2 mil. Kč), ale také vůči "celkovému majetkovému prospěchu" ve výši 17 309 003,70 Kč bez DPH, který měly získat spoluobviněné právnické osoby z údajně ovlivněných veřejných zakázek, v nichž se stěžovatel, podle svého tvrzení, nijak neangažoval. Je přesvědčen, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá žádná spojitost mezi zajištěnými finančními prostředky na jeho bankovních účtech a výnosy z trestné činnosti, ale ani jakákoli spojitost mezi výnosy z trestné činnosti a jeho jednáním. Usnesení krajského soudu podle něj vykazuje znaky svévole a bylo jím porušeno právo na ochranu vlastnictví, neboť mu znemožňuje nakládat s majetkem. 6. V další části ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na údajné průtahy v řízení s tím, že usnesení o zajištění bylo policejním orgánem vydáno dne 6. 8. 2024, proti tomuto usnesení podal stížnost dne 29. 8. 2024, kterou dne 12. 9. 2024 odůvodnil a dne 20. 10. 2024 odůvodnění stížnosti doplnil. Dne 31. 10. 2024 zaslal předsedkyni krajského soudu stížnost na průtahy v řízení, neboť o stížnosti do té doby nebylo rozhodnuto. Krajský soud o stížnosti rozhodl až dne 31. 10. 2024, což je podle stěžovatele v rozporu s pořádkovou lhůtou podle § 146a odst. 1, odst. 2 trestního řádu. Navíc písemné vyhotovení usnesení krajského soudu mu bylo doručeno až dne 30. 1. 2025, čímž podle něj došlo také k porušení lhůty pro vyhotovení písemného rozhodnutí podle § 129 odst. 3 trestního řádu. 7. Závěrem stěžovatel navrhuje, aby jeho ústavní stížnost byla ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu projednána přednostně z důvodu existence protiprávního stavu spočívajícího v omezení vlastnického práva, které zasahuje nejen do jeho života, ale také do života jeho rodiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou návrhu na zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení policejního orgánu, které již bylo zrušeno shora označeným usnesením krajského soudu, přičemž z logiky věci plyne, že Ústavní soud nemůže zrušit již zrušené rozhodnutí. Ústavní soud se může zabývat až konečným pravomocným výsledkem řízení. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 10. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14 (N 147/78 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných m