II.ÚS 999/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 999/22 ze dne 25. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Milana Honců, zastoupeného Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem, sídlem Skořepka 422/7, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2022 č. j. 3 As 225/2019-37 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2019 č. j. 50 A 27/2017-118, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obce Jenštejn, sídlem 9. května 60, Jenštejn, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 4. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Před správními soudy bylo vedeno řízení o návrhu stěžovatele na zrušení části územního plánu obce Jenštejn, který jako opatření obecné povahy vydalo zastupitelstvo této obce usnesením ze dne 4. 12. 2014 pod č. 10-1/1/2014-2018, s účinností od 30. 12. 2014 (dále jen "územní plán"), a to v části týkající se Lokality III: Areál bývalého JZD. Stěžovatel v této lokalitě vlastní několik pozemků. Část námitek, které v návrhu uplatnil, směřovala vůči tomu, že územní plán stanovil pro tuto lokalitu, která v něm byla vymezena jako transformační území - plocha přestavby, maximální koeficient podlažní plochy v hodnotě 0,2 a maximální zastavěnost pozemků ve výši 20 %. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 5. 2019 č. j. 50 A 27/2017-118 byl návrh zamítnut. K námitce týkající se stanovení koeficientu podlažní plochy a maximální zastavěnosti pozemků v dotčené lokalitě krajský soud uvedl, že podle bodu 3.2 b) textové části územního plánu se rozvoj komerčních ploch a ploch výroby předpokládá "také v menším rozsahu v transformačním území bývalého JZD". Na základě závěrů územní studie v budoucnu dojde k celkové přestavbě (komplexní transformaci) plochy P1 tak, aby tato lokalita nenarušovala historickou urbanistickou stopu obce. Skutečnost, že byly nastaveny nízké koeficienty, podle krajského soudu tomuto cíli neodporuje. Naopak je plně v souladu s tím, že je plocha P1 v územním plánu označována jako plocha přestavby či transformační území. 4. Krajský soud uznal, že vedlejší účastnice zcela oprávněně hledala cesty, jak dosáhnout zákonem stanovenými nástroji kýženého cíle spočívajícího v přestavbě areálu do podoby, která bude méně narušovat, případně bude v souladu s historickou urbanistickou podobou obce a jejího okolí. Navzdory riziku, že dotčení vlastníci v dané situaci rezignují na přestavbu a území zůstane zakonzervováno, neměla vedlejší účastnice po ruce jiné přímočařejší regulativní nástroje k dosažení nápravy nebo by šlo o nástroje v dané době nepřiměřeně tvrdé. Stanovený koeficient neměl ani diskriminační charakter. Rozdílná hodnota koeficientu podlažní plochy oproti jiným částem obce, popř. oproti okolním obcím, byla plně opodstatněná tím, že se dotčené orgány vyjádřily proti další výstavbě v daném území a dokonce navrhovaly odstranění stávajících staveb. Nelze tedy s úspěchem tvrdit, že pro obdobné lokality byl stanoven koeficient 0,8. Nebyla shledána ani nepřezkoumatelnost napadeného územního plánu. 5. Stanovený koeficient podlažní plochy a maximální možné zastavěnosti byly podle krajského soudu opodstatněny skutkovými okolnostmi. Za situace, kdy dotčené orgány nesouhlasily se zastavitelností areálu bývalého JZD a požadovaly budoucí odstranění nevhodné zástavby, bylo vedlejší účastnicí zvolené řešení přijatelným kompromisem, který respektuje i zájmy soukromých vlastníků. Těm ponechává možnost dosavadního funkčního využití a nedotýká se stávajících staveb, jejichž úpravu a v omezené míře i rozšíření taktéž umožňuje. S tvrzením stěžovatele, že stanoviska nereflektovala majetkoprávní otázky a vlastnická práva, lze sice souhlasit, vedlejší účastnice však tato stanoviska respektovala jen potud, pokud byla slučitelná s ochranou vlastnických práv. Návrh na odstranění staveb bez náhrady a stanovení nezastavitelnosti dotčeného území nepřijala pro rozpor se zákonem a s platnou územně plánovací dokumentací, což rovněž svědčí o tom, že hledala řešení vůči vlastníkům co nejšetrnější. 6. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 10. 2. 2022 č. j. 3 As 225/2019-37. Podle jeho názoru se krajský soud přesvědčivým a dostatečně podrobným způsobem vypořádal s argumentací stěžovatele. Nebylo mu možné vytknout, že by pouze nekriticky převzal argumentaci vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice tím, že ve sporné lokalitě bývalého areálu JZD stanovila koeficienty "zastavěnosti", ze zákonných mantinelů nevybočila. Stanovené regulativy nepředstavují nepřiměřený a bezdůvodný zásah do stěžovatelova vlastnického práva, který by vykazoval znaky diskriminace či libovůle. 7. Stěžovatel podstatnou částí své argumentace zpochybňoval legitimnost cíle stanovené regulace. Tento cíl však podle Nejvyššího správního soudu zužoval toliko na zájem vedlejší účastnice na "kultivaci" zchátralého areálu bývalého JZD z důvodu, že daný areál ve svém současném stavu narušuje hodnotu kulturní památky (hradu Jenštejn) a historický ráz jejího okolí. Ani vedlejší účastnice, ani dotčené orgány prostřednictvím předložených stanovisek, ovšem neusilují o takto úzký cíl. Jejím cílem je dosáhnout do budoucna celkové nové, vhodnější využití celé sporné lokality, v níž se nachází řada neudržovaných staveb bývalého JZD, které svému dřívějšímu účelu již neslouží. Proto je také tato lokalita územním plánem vymezena jako transformační území - plocha přestavby, tedy jako znehodnocené území, které vyžaduje obnovu. Proti tomuto jejímu vymezení stěžovatel nikterak nebrojí. Stanovené koeficienty jsou přitom s tímto vymezením bezprostředně spojeny. Mají zabránit tomu, aby jednotliví vlastníci pozemků ve sporné lokalitě realizovali novou výstavbu (bez odstranění té stávající), která by zamýšlenou obnovu a změnu stávajícího stavu lokality znemožňovala. Současně stanovené koeficienty "zastavěnosti" brání tomu, aby další výstavba v areálu bývalého JZD, který částečně tvoří rozhraní obce s okolní nezastavěnou krajinou, nebránila v prostupnosti zastavěného území obce ve vztahu k okolní krajině. 8. Již krajský soud vysvětlil, že odlišná hodnota daného koeficientu ve sporné lokalitě má své opodstatnění. V tomto ohledu není relevantní tvrzení stěžovatele, že na pozemku sousedícím se spornou lokalitou dochází k developerské výstavbě, a že pokud by byly ze sporné lokality odstraněny všechny stavby bývalého JZD, měla by shodný charakter, jako s ní sousedící pozemek, který je územním plánem určen k výstavbě primárně staveb individuálního bydlení. Takový skutkový stav zde v době vydání územního plánu zjevně nepanoval. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že vedlejší účastnice v územním plánu, mimo jiné s odkazy na stanoviska dotčených orgánů, jasně a srozumitelně vysvětlila, jaké veřejné zájmy sleduje a z jakých důvodů. Naproti tomu stěžovatel ani v návrhu na zrušení příslušné části napadeného územního plánu, ani v kasační stížnosti blíže nevysvětlil, jakým konkrétním způsobem jej stanovená regulace v jeho vlastnickém právu omezuje či bude omezovat. Otázku proporcionality přijatého řešení přitom správní soudy mohou posoudit pouze u záměrů, které stěžovatel sám deklaruje. Pro závěr o přiměřenosti stanovených regulativů mělo také význam, že tyto regulativy stěžovateli nebrání v tom, aby své pozemky a budovy v areálu bývalého JZD i nadále využíval tak, jako před přijetím územního plánu. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke změně funkčního využití plochy sporné lokality a koeficienty podlažní plochy a maximální zastavěnosti pozemků byly v této lokalitě stanoveny na hodnotách faktické míry zastavěnosti v době pořizování územního plánu, stanovené regulativy pro stěžovatele z hlediska možnosti využívávání jeho předmětů vlastnictví nepředstavují žádnou změnu. K případnému omezení vlastnického práva stěžovatele by mohlo dojít teprve tehdy, pokud by měl v úmyslu své pozemky a budovy využívat jinak, než dosud. V tomto směru své záměry nicméně ani nenaznačil. III. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel považuje provedenou změnu územního plánu za nezákonnou a postrádající legitimní cíl a spatřuje v ní bezdůvodný zásah do svého vlastnického práva. Nově stanovený nízký koeficient zastavěnosti spíše než ke kultivaci příslušného území přispěje k zakonzervování stávajícího stavu. Stěžovatel nezpochybňu