II.ÚS 999/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 999/24 ze dne 4. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Luboše Obhlídala, zastoupeného Mgr. Janem Eichlerem, advokátem, sídlem Betlémské náměstí 251/2, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024 č. j. 22 Cdo 3266/2023-335, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. dubna 2023 č. j. 19 Co 238/2021-285 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. srpna 2021 č. j. 12 C 70/2020-162, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jako účastníků řízení, a Mgr. Martiny Stehlíkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. 2. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Náchodě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 12 C 70/2020 se podává, že tento soud napadeným rozsudkem podle § 96 odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), zastavil řízení o žalobě vedlejší účastnice a jejího manžela Mgr. Jiřího Stehlíka (dále jen "žalobci") v části, kterou se domáhali, aby stěžovatel upravil kamerový systém na svém domu tak, aby se zdržel snímání nemovitostí v jejich vlastnictví a bezprostředního okolí těchto nemovitostí (výrok I), dále žalobu zamítl v části, kterou se žalobci domáhali, aby stěžovatel byl povinen zdržet se obtěžování žalobců nad míru přiměřenou poměrům, a to stíněním stromy a keři, spadem větviček a jehličí, pronikáním větví a kořenů ze stromů a keřů přes plot na jejich pozemek, (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. K odvolání stěžovatele i žalobců (pozn.: manžel vedlejší účastnice v průběhu odvolacího řízení zemřel) Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") shora označeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil (výrok I), v části výroku II, kterým bylo rozhodnuto o žalobě v části, kterou se vedlejší účastnice domáhala, aby se stěžovatel zdržel obtěžování vedlejší účastnice nad míru přiměřenou poměrům pronikáním kořenů stromů a keřů, jej podle § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil a řízení v této části zastavil (výrok II), ve zbývající části výroku II ho změnil tak, že stěžovatel je povinen zdržet se obtěžování vedlejší účastnice nad míru přiměřenou poměrům stíněním stromy tújí, spadem větviček a pronikáním větví z těchto stromů přes plot na pozemek vedlejší účastnice, (výrok III) a stěžovateli uložil nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před okresním soudem ve výši 58 608 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 13 067 Kč (výrok IV). 4. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel dovoláním, to však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl s tím, že není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, a stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel vytýká okresnímu soudu, že na základě zpětvzetí řízení o žalobě v části týkající se kamerového systému zastavil, ačkoli on s tím nesouhlasil. Upozorňuje, že důvodem odstranění kamer nebylo vyhovění žalobnímu nároku, ale jejich předání k odbornému zkoumání, jehož výsledkem bylo, že šlo o makety. Doplňuje, že žalobci tuto skutečnost znali ještě před podáním žaloby, neboť tuto věc nechali prošetřit policií, a že on přímou otázku, zda jde o kamery snímající nemovitosti žalobců či o makety kamer, v řízení před okresním soudem nedostal. Žaloba tudíž nebyla opodstatněná, avšak kvůli zastavení řízení podstata věci objasněna nebyla. V této souvislosti stěžovatel odmítá, že by důvodem jeho nesouhlasu se zastavením řízení bylo, že nechce platit náhradu jeho nákladů, přičemž tvrdí, že šlo jen o připomínku k podanému návrhu na zastavení řízení. Současně poukazuje na to, že okresní soud mu měl stanovit lhůtu pro vyjádření se ke zpětvzetí a že se měl zabývat důvodem tohoto zpětvzetí, a především měl zkoumat, zda jeho kamery snímají pozemek žalobců, a argumentuje, že má právo zabezpečovat svůj majetek a svoje soukromí. Žalobu považuje za nedůvodnou a s ohledem na šetření policie, o jehož výsledku byli žalobci informováni, za šikanózní výkon práva. 6. Jde-li o zbývající předmět řízení, stěžovatel v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby vedlejší účastnicí v odvolacím řízení poukazuje na to, že tato skutečnost nebyla v napadených rozhodnutích, zvláště pak o náhradě nákladů řízení reflektována. V souvislosti s meritorním posouzením věci stěžovatel, odvolávaje se na judikaturu obecných soudů týkající se imisí, odmítá, že by opadáváním jehličí z tújí byla vedlejší účastnice obtěžována nad míru přiměřenou poměrům. Má za to, že jde o běžný proces v přírodě, přičemž upozorňuje, že vedlejší účastnice neuvedla, jakou mírou je spadem jehličí a větviček obtěžována, a ani tuto míru neprokázala, resp. že k tomu nebyl soudy nižších stupňů proveden žádný důkaz. 7. Dále stěžovatel uvádí, že se v řízení bránil i tím, že túje chrání jeho soukromí, takže fakticky namítal střet svého práva na ochranu soukromí s právem vedlejší účastnice na ochranu proti imisi stíněním. Obecné soudy se jím však nezabývaly, a tak je jejich hodnocení věci předčasné, a tudíž nesprávné. Stěžovatel má tudíž za to, že napadené rozhodnutí krajského soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, což zakládá přípustnost dovolání. 8. Stěžovatel upozorňuje i na to, že ačkoliv byla provedena tři místní šetření, v odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů nejsou místní poměry zmíněny, že k zastřižení převisů došlo opakovaně, navíc je vedlejší účastnice mohla sama šetrně odstranit (§ 1016 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a že imise stíněním se prokazuje znaleckým posudkem, nikoliv pouhým tvrzením ani místním šetřením, přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu je soud povinen v rozsudku stanovit, jaká výška stromů je ještě přípustná. Podle stěžovatele měl být předložen znalecký posudek, resp. měl být proveden dendrologický, krajinářský i ekologický rozbor dřevin živého plotu a jeho působnosti funkční, kompoziční i mikroklimatické. 9. Stěžovatel, odvolávaje se na judikaturu Nejvyššího soudu, vyjadřuje názor, že závěr, zda jde o relevantní imise (§ 1013 odst. 1 občanského zákoníku), se neobejde bez skutkového zjištění, jaká je jejich míra, přičemž povinnost tvrzení a povinnost důkazní v tomto ohledu spočívá na žalobci. Připomíná závěry, jimiž okresní soud odůvodnil zamítnutí žaloby, jakož i svou námitku, že vedlejší účastnice nepředložila žádný důkaz, který by její tvrzení podporoval, přičemž odmítá, že by během dvou krátkých místních šetření bylo možné určit míru zastínění pozemků a tvrzených imisí. Uvádí, že živý plot byl vysazen za účelem zpevnění členitého pozemku a předcházení provokacím žalobců, že v řízení dokazoval, že stávající výše tújí a jejich stupňovité zastřižení jsou nezbytné pro ochranu majetku a soukromí. Zmiňuje i to, že vedlejší účastnice u plotu nepěstuje žádné plodiny, a popisuje sousedský spor, který započal již v roce 1991. Poukazuje také na znalecký posudek, který si nechal vypracovat a přiložil k dovolání, s tím, že "popírá" závěry krajského soudu. Současně stěžovatel upozorňuje, že krajský soud se nezabýval otázkou, zda lze pozemky účastníků označit za obvyklé, a že se nezabýval ani zastíněním východní a západní strany pozemku vedlejší účastnice, způsobeným třicetimetrovými stromy. Upozorňuje i na to, že opakovaně žádal o vstup na pozemek vedlejší účastnice kvůli zastřižení tújí, což vedlejší účastnice odmítla. To má potvrzovat šikanózní charakter žaloby. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kt