III.ÚS 1045/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1045/26 ze dne 22. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky MINWEST Consult, s. r. o., sídlem Masarykova 42/80, Rudná, zastoupené Mgr. Alešem Eppingerem, advokátem, sídlem Bucharova 1314/8, Praha 13 - Stodůlky, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2026 č. j. 72 Co 13/2026-554 a výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. listopadu 2025 č. j. 17 C 113/2023-535, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Real 9, a. s., sídlem Benešovská 1973/20, Praha 10 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2, a to ve spojení s právem vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu před libovůlí veřejné moci podle čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny, ve spojení s právem vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, a právo na rovnost v řízení před soudem podle čl. 37 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy. 2. Souzená věc se týká náhrady nákladů řízení. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 8. 2024 č. j. 17 C 113/2023-321, bylo řízení o vydání věci (účetnictví a účetní dokumentace) zastaveno v části, která se týkala vydání účetní dokumentace vedlejší účastnici (žalobkyni). Podáním ze dne 10. 11. 2025 vedlejší účastnice vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Stěžovatelka (žalovaná) předala požadované účetnictví a s ním spojené dokumenty Národní centrále proti organizovanému zločinu a dne 18. 2. 2025 bylo vedlejší účastnici požadované účetnictví vydáno, a tím tak formálně odpadl předmět řízení. V rámci zpětvzetí žaloby vedlejší účastnice požadovala plnou náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka souhlasila se zpětvzetím žaloby, nesouhlasila však s uložením náhrady nákladů řízení. Uložení náhrady stěžovatelce by podle ní - s ohledem na okolnosti dané věci - nebylo spravedlivé, neboť její jednání bylo podmíněno výzvou policie. Stěžovatelka sama tedy nezavinila, že by řízení muselo být zastaveno. 3. Obvodní soud v záhlaví uvedeným usnesením č. j. 17 C 113/2023-535 zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 43 624 Kč k rukám právního zástupce vedlejší účastnice, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Vedlejší účastnici přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, s tím, že to byla stěžovatelka, kdo zavinil zastavení řízení. Vedlejší účastnice byla nucena podat žalobu a vynaložit náklady na právní zastoupení, neboť stěžovatelka odmítla požadovanou účetní dokumentaci vydat. Vedlejší účastnice vzala podanou žalobu zpět pro chování stěžovatelky. Stěžovatelka totiž dne 29. 1. 2025 (tedy po podání žaloby), požadovanou účetní dokumentaci předala k výzvě policejnímu orgánu, který ji zajistil jako důkazní prostředek, a tedy dostala se do sféry vedlejší účastnice, a tím odpadl předmět řízení. Není relevantní, zda byly vedlejší účastnici předány kopie či originály účetní dokumentace, jelikož tak jako tak se požadované dokumenty dostaly do sféry vedlejší účastnice, která se mohla seznámit s jejich obsahem; ví, jaké konkrétní dokumenty jsou součástí této dokumentace, a nic nenasvědčuje tomu, že by vedlejší účastnici policejní orgán postupem času originály listin nevydal. K otázce nákladů řízení obvodní soud rovněž poukázal na usnesení Městského soudu v Prahu ze dne 12. 3. 2025 č. j. 53 Co 364/2024-544, týkající se skutkově prakticky totožné věci. Důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatelky, byť za stěžovatelku plnila jiná osoba, a to policie, která požadované účetnictví následně vydala vedlejší účastnici. Nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši vedlejší účastnici přísluší i přesto, že řízení bylo usnesením č. j. 17 C 113/2023-321 částečně zastaveno, avšak z důvodu, který vyvstal až v průběhu řízení. Stěžovatelka totiž až v jeho průběhu tvrdila, že o některé dokumenty přišla z důvodu zásahu do serverů nebo neoprávněného (násilného) vyzvednutí listin, přičemž uvedla, že o tomto zásahu věděla již od roku 2022. Obvodní soud v této souvislosti uvedl, že tímto jednáním stěžovatelka zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, a nelze za to sankcionovat vedlejší účastnici. 4. Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu ve výroku II. o nákladech řízení potvrdil (výrok I.) a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 274,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta (výrok II.). Obecně platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Městský soud se ztotožnil s tím, že je v souvislosti s rozhodnutím o nákladech řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. třeba věnovat pozornost otázce, zda žalobce těmito zpětvzetími žaloby zavinil, že řízení muselo být zastaveno, potažmo, zda k těmto zpětvzetím žalobce přistoupil s ohledem na plnění ze strany žalované. Ve shodě se soudem prvního stupně je poté odvolací soud i co do závěru, že bylo-li přistoupeno ke zpětvzetí žaloby, ať již prvotně částečnému, následně i v její úplné podobě, vzhledem ke všem okolnostem dané věci je třeba je posoudit jako zpětvzetí žaloby pro plnění stěžovatelky. Nelze totiž přehlédnout, že vedlejší účastnice byla nucena podat žalobu za situace, kdy stěžovatelka přes předchozí rozsáhlou komunikaci účastníků odmítala jakoukoli účetní dokumentaci vedlejší účastnici vydat. Stěžovatelka v počátečních fázích řízení odmítala, že by účetnictvím vedlejší účastnice v elektronické či listinné podobě v žalobou tvrzeném rozsahu disponovala. Teprve později začala tvrdit, že určitou částí této dokumentace disponuje, nicméně z důvodu neoprávněného zásahu do serveru stěžovatelky či neoprávněného vyzvednutí listin o některé dokumenty přišla. Městský soud považoval za významné, že vedlejší účastnice (jak vyšlo v řízení najevo), o tomto jí tvrzeném neoprávněném zásahu věděla již od roku 2022, své tvrzení však uplatnila až v průběhu řízení. Přistoupila-li tedy vedlejší účastnice z důvodu takto zjištěných nových skutečností, které dříve nebyly stěžovatelkou tvrzeny, natož dokládány, k částečnému zpětvzetí žaloby, nelze jí tento postup jakkoli vytýkat a za tento procesní postup sankcionovat. Stejný závěr je možné přijmout i ve vztahu ke zpětvzetí žaloby v její zbývající části. V daném případě došlo ke zpětvzetí důvodně podané žaloby pro chování stěžovatelky, i když bylo plněno prostřednictvím třetí osoby (policie). Stěžovatelka zadržovala účetní dokumentaci a opakovaně ji odmítala vydat. Pokud tuto účetní dokumentaci následně předala policii, došlo k uspokojení nároku. Posuzováno striktně procesně, ke zpětvzetí žaloby došlo s ohledem na jednání stěžovatelky a náklady řízení je tak podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. povinna hradit stěžovatelka. II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti směřující proti uložení náhrady nákladů řízení namítá, že ke zpětvzetí musí dojít pro chování žalovaného neboli musí být dáno zavinění žalovaného z procesního hlediska. Pokud je příčinná souvislost mezi chováním žalovaného a uspokojením žalobního nároku žalobce přetržena, nelze hovořit o zavinění žalovaného a soud nemůže postupovat podle § 146 odst. 2 o. s. ř., ale musí postupovat podle obecného ustanovení § 142 o. s. ř. (či podle jiného ustanovení). Soudy zvolený postup představuje uložení povinnosti nad rozsah stanovený zákonem, a tedy zásah do svobody stěžovatelky a jejího práva vlastnit majetek garantovaného Listinou. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v řízení nešlo o její rozhodnutí účetnictví vydat, ale její chování bylo podmíněno závaznou výzvou policejního orgánu podle § 34 odst. 1 zákona č. 278/2008 Sb., zákona o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kterou musela uposlechnout. III. Posouzení Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).