III.ÚS 2331/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2331/14 ze dne 18. 9. 2014 N 172/74 SbNU 493 Absence náležitého odůvodnění, proč nebyl správní žalobě v řízení o udělení azylu přiznán odkladný účinek   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 18. září 2014 sp. zn. III. ÚS 2331/14 ve věci ústavní stížnosti M. A. A., zastoupeného advokátem Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., se sídlem Praha 9, Čihákova 871/15, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2014 č. j. 41 Az 5/2014-19, jímž nebyl přiznán stěžovatelově žalobě odkladný účinek, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 19. května 2014 č. j. OAM-191/ZA-ZA15-ZA15-2014, kterým bylo konstatováno, že stěžovatelova žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, spojené s návrhem na zrušení § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního a návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra, za účasti Krajského soudu v Brně a Ministerstva vnitra jako účastníků řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2014 č. j. 41 Az 5/2014-19 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2014 č. j. 41 Az 5/2014-19 se ruší. III. Ve zbylé části se ústavní stížnost a návrhy s ní spojené odmítají. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. července 2014, brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně a Ministerstva vnitra z důvodu, že jimi měla být porušena jeho základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 ve spojení s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil nesoulad § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního s uvedenými ustanoveními a rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra. 2. Dne 2. května 2014 požádal stěžovatel, občan Libyjské republiky, o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Z jeho žádosti vyplývá, že ze své vlasti vycestoval dne 29. března 2014 z důvodu potíží s libyjskou policií (trvajících od roku 2011), která jej obviňovala z toho, že byl v minulosti stoupencem Muammara Kaddáfího. Z Tripolisu cestoval letecky do Vídně s přestupem na Maltě. Z Vídně pak přicestoval autobusem do Brna, kde před podáním své žádosti několik dní pobýval. Stěžovatel je držitelem platného schengenského krátkodobého víza vydaného Maltskou republikou s platností ode dne 20. února 2014 do 18. srpna 2014. 3. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, svým rozhodnutím ze dne 19. května 2014 č. j. OAM-191/ZA-ZA15-ZA15-2014 konstatovalo, že žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Současně podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavilo předmětné řízení a určilo, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, (dále jen "nařízení Dublin III") je Maltská republika. 4. Uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou, o níž je v současnosti vedeno řízení před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 41 Az 5/2014. Zároveň navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Podle jeho názoru brání jeho přemístění na Maltu skutečnost, že podmínky pro žadatele o mezinárodní ochranu jsou v tomto státě v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie, podle něhož nesmí být nikdo mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, a že tam dochází k vážným nedostatkům v oblasti azylového řízení. Jsou tedy dány důvody pro aplikaci čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, které v takovémto případě neumožňuje přemístění do tohoto členského státu. Krajský soud v Brně ovšem splnění podmínek pro odkladný účinek neshledal a svým usnesením ze dne 2. července 2014 č. j. 41 Az 5/2014-19 jej nepřiznal. Ztotožnil se s vyjádřením Ministerstva vnitra, podle něhož stěžovatel neprokázal svá tvrzení ohledně nepoměrně větší újmy, která mu hrozí v případě přemístění. V tomto vyjádření bylo dále uvedeno, že Maltská republika je jako členská země Evropské unie povinna v souladu s nařízením Dublin III posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany v meritu věci objektivně a nestranně v souladu se základními zárukami a zásadami azylového práva. Stěžovateli přitom není nijak upíráno ani právo na soudní ochranu, neboť jej uplatňuje právě podanou žalobou. K řádnému zajištění uplatnění jeho práv má zvoleného zmocněného zástupce a není mu ani jinak bráněno se na území České republiky vrátit, pokud zde pro to budou splněny podmínky. 5. V ústavní stížnosti, jež směřuje jednak proti žalobou napadenému rozhodnutí Ministerstva vnitra, jednak proti usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byl zamítnut odkladný účinek žaloby, stěžovatel rozvedl svou argumentaci, podle níž se příslušný správní orgán vůbec nezabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. V této souvislosti poukázal na informace plynoucí ze zpráv řady institucí [Dánská rada pro uprchlíky, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států amerických nebo Komisař pro lidská práva Rady Evropy], které se zabývají podmínkami detence žadatelů o mezinárodní ochranu na Maltě, resp. poukazují obecně na svévolné a nezákonné zacházení s nimi. Nadto zmiňuje i rozsudek Federálního správního soudu Švýcarské konfederace ze dne 2. října 2012 sp. zn. D-2797/2010, který se rovněž týkal přemístění žadatele o mezinárodní ochranu z Libye na Maltu podle příslušného nařízení. Uvedený soud v něm citoval několik zpráv od různých nevládních organizací, Rady Evropy, UNHCR apod., které popisovaly systematické zadržování žadatelů o azyl a nedostatečné podmínky ve velkých otevřených střediscích, a rovněž vzal v úvahu veliký nárůst žádostí o azyl na Maltě. Na základě takto zjištěných podkladů přitom dospěl k závěru, že domněnka, že Malta respektuje základní práva žadatelů o mezinárodní ochranu, již nemůže být nadále nevyvratitelná a udržitelná. Nedostatky, které azylový systém na Maltě doprovázejí, mohou obecně vést k riziku nelidského nebo ponižujícího zacházení. Stěžovatel nakonec argumentuje i právními závěry obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2014 č. j. 45 Az 14/2014-31, podle něhož vyplývá členskému státu z čl. 3 nařízení Dublin III povinnost posoudit situaci v členském státě, který byl primárně určen jako příslušný, z pohledu skutečností v tomto článku uvedených. Pakliže tak rozhodnutí příslušného správního orgánu nečiní, trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. 6. Pokud jde o nepřiznání odkladného účinku žalobě, stěžovatel odkazuje na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle nichž se vyžaduje, aby námitka o reálném nebezpečí porušení čl. 3 Úmluvy, jenž obsahuje stejnou garanci jako výše uvedený čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie, byla nezávisle a pečlivě přezkoumána a aby v tomto směru existoval prostředek nápravy (srov. např. rozsudek ze dne 21. ledna 2011 ve věci stížnosti č. 30696/09 M. S. S. proti Belgii a Řecku nebo rozsudek ze dne 23. června 2011 ve věci stížnosti č. 20493/07 Diallo proti České republice). Odepření takovéhoto prostředku by naopak znamenalo porušení čl. 13 ve spojení s čl. 3 Úmluvy, což je důsledek, k němuž dochází již tím, že zákon neumožňuje podání kasační stížnosti proti rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku podle § 73 soudního řádu správního, resp. že tento odkladný účinek nenastává automaticky. V projednávané věci k němu ovšem došlo z toho důvodu, že se Krajský soud v Brně vůbec nevypořádal s jím uplatněnou argumentací, ačkoliv tato mohla mít vliv na výsledek řízení. Soud tak nedostál povinnosti řádně odůvodnit své rozhodnutí, čímž porušil rovněž čl. 6 odst. 1 Úmluvy. II. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Az 5/2014 a požádal uvedený soud o vyjádření se k ústavní stížnosti. Ten ve svém následném vyjádření, jež bylo podepsáno soudkyní JUDr. Janou Kubenovou, pouze odkázal na obsah napadeného usnesení. 8. Ve smyslu § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj n