III.ÚS 2427/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2427/14 ze dne 4. 12. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Bc. Matějem Votroubkem, advokátem se sídlem Rokycanova 114, Vysoké Mýto, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2014 č. j. 25 Co 135/2014-581, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností ze dne 17. 7. 2014, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 7. 2014, stěžovatel napadl shora označené soudní rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu, upravené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu rodinného života, upravené čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na ochranu rodičovství a rodiny, upravené čl. 32 odst. 1 Listiny, právo na výchovu svého dítěte, upravené čl. 32 odst. 4 Listiny, a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, upravené čl. 38 odst. 2 Listiny. Dále stěžovatel požádal, aby Ústavní soud postupoval podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť se jedná o věc výchovy nezletilých dětí. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 1. 2014 č. j. 8 P 28/2012-460 byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výchovy jeho nezletilých dcer L. a A. P. (výrok I) a otci byl zakázán styk s nezletilými (výrok II), dále pak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), že stěžovatel je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 18 041,86 Kč a že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči matce L. P. i nezletilým dětem (výrok IV). 3. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") byl k odvolání stěžovatele citovaný rozsudek okresního soudu potvrzen s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v soudním řízení vedeném okresním soudem zastupoval zájmy nezletilých dětí soudem ustanovený opatrovník OSPOD Ústí nad Orlicí. Již dne 20. 1. 2014 Krajský úřad Pardubického kraje, Odbor sociálních věcí, vydal usnesení, kterým vyslovil podjatost všech pracovníků výše uvedeného orgánu, a věc předal OSPOD Žamperk. Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že bylo vydáno z podnětu tajemnice Městského úřadu Ústí nad Orlicí ze dne 11. 12. 2013 a že již dne 4. 12. 2013 tato tajemnice vyloučila vedoucího OSPOD Ústí nad Orlicí ze všech úkonů ve věci sociálně právní ochrany nezletilých, čímž byli vyloučeni i ostatní pracovníci, neboť byli vůči němu ve vztahu podřízenosti. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že podjatost nastala ještě před rozhodnutím okresního soudu ve věci samé, takže v soudním řízení, minimálně pak na jednání dne 14. 1. 2014, vystupoval OSPOD, jehož pracovníci byli podjatí. 5. Dále stěžovatel uvádí, že okresní soud vycházel ze znaleckého posudku MUDr. Františka Čiháka a jeho výslechu. Z tohoto znaleckého posudku přitom vyplývá, že trpí duševní poruchou, zároveň z něj ale plyne, že jeho výchovné schopnosti jsou na úrovni základní péče dobré, k čemuž znalec u soudního jednání uvedl, že "[stěžovatel] je schopen děti napojit, dát jim najíst, obléknout a zvládnout snad i hygienu". Tyto závěry znalce jsou podle stěžovatele ovšem v příkrém rozporu s faktickým stavem, neboť až do rozhodnutí okresního soudu o zákazu styku probíhal styk s dcerami řádně, bez jakýchkoliv výhrad, dcerám (zejména L.) zajišťoval nejen základní péči, ale i program obsahující volnočasové aktivity, a veškerá šetření zkoumající jeho interakci s nezletilou L. potvrdila, že si jsou schopni spolu hrát a že je schopen ji usměrňovat. Z žádných důkazů nevyplynulo, že by byl nebezpečný pro své okolí, a dokonce pro své nezletilé dcery, naopak Pedagogicko-psychologická poradna Ústí nad Orlicí podala dne 8. 1. 2012 zprávu, ze které vyplývá, že nezletilá L. má k otci pozitivní vztah, že doporučují návštěvy obou dětí u otce v časovém úseku pátek - neděle cca jednou za 14 dní a že matka s tímto návrhem souhlasila. Ani uvedená poradna, ani matka neměly těsně před rozhodnutím okresního soudu za to, že je třeba styk zakázat, spíše bylo navrhováno rozšíření styku, zejména s nezletilou A., která od posledního rozhodnutí soudu o styku byla starší, navíc nezletilá L. vznesla požadavek, že by chtěla být u stěžovatele i se svou sestrou. 6. Stěžovatel poukazuje rovněž na to, že znalec MUDr. F. Čihák měl vypracovat znalecký posudek do 60 dnů od doručení, což ve stanovené lhůtě neučinil, čímž došlo k porušení jeho práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu plyne, že se znalec dosud ve své praxi nesetkal s duševní chorobou, kterou u něj popsal, takže je otázkou objektivita znaleckého posudku. Spíše mělo dojít k doplnění znaleckého posudku vypracovaného v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 0 Nc 355/2011 ohledně úpravy výchovy nezletilých, jež bezprostředně předcházelo tomuto řízení a ve kterém byl dne 3. 4. 2012 vypracován znalecký posudek soudními znalci PhDr. Janou Mervartovou a MUDr. Alexandrem Štorkem. Jeho zadání bylo téměř totožné, přičemž byl odbornější a rozsáhlejší, neboť byl vypracován i psycholožkou a znalci provedli také šetření nezletilých dětí a jejich interakci s rodiči, takže měl vyšší vypovídací hodnotu. Stěžovatel má za to, že bylo spíše třeba nechat vypracovat revizní znalecký posudek k posudku původnímu, a to znalcem, který má s jeho chorobou zkušenost, než nechat vytvářen znalecký posudek nový, méně odborný. 7. Současně stěžovatel poukazuje na to, že znalec MUDr. F. Čihák při jednání dne 14. 1. 2014 vyjádřil pochybnost, zda by se měl (stěžovatel) s dětmi stýkat, s tím, že by do budoucna mohlo dojít k násilnému jednání vůči nezletilým. Opakuje, že podle provedených důkazů byl vztah mezi ním a nezletilou L. velmi vřelý, aktivní a oboustranně prospěšný, což vyplývá i ze zpráv Mateřské školy Sopotnice, kterou nezletilá navštěvuje. Z toho vyvozuje, že okresní soud nerozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci, ale na základě předpokladů o okolnostech zmíněných znalcem, které možná nastanou v budoucnu. 8. Krajský soud bez dalšího podrobnějšího zkoumání situace rozsudek okresního soudu potvrdil, takže vady výše vytýkané se týkají i jeho rozsudku. Dále stěžovatel argumentuje, že obecné soudy musí hledat takovou variantu řešení, která by co nejméně poškodila zájmy dítěte, kterým není zpřetrhání veškerých vztahů s rodičem, naopak jejich zachování a rozvíjení, přičemž je ve skutečném zájmu dítěte, aby také otec mohl jeho výchovu a vývoj ovlivňovat. Soudy svými rozhodnutími znemožnily jakýkoliv kontakt mezi ním a nezletilou L., což je pro oba traumatizující, styk s nezletilou A. se nezdařilo zrealizovat téměř nikdy, vzhledem k jejímu nízkému věku. Veškerá snaha o to byla nejprve mařena matkou, pak i orgány státu, když okresní soud vydal dne 14. 1. 2014 předběžné opatření, kterým byl styk zakázán, a toto rozhodnutí krajský soud usnesením ze dne 2. 4. 2014 potvrdil, styk se nedařilo realizovat ani za pomoci policie. 9. Stěžovatel upozorňuje i na rozhodování Ústavního soudu, podle něhož má být přednostně nařizována střídavá péče, v daném případě však byl styk zakázán úplně, aniž by se zabývaly tím, zda existuje nějaká možnost, jak styk stěžovatele s nezletilými dcerami zachovat. Bylo prokázáno, že styk s dcerami probíhá bezproblémově a je oboustranně prospěšný. Pokud by připustil, že skutečně trpí duševní chorobou, která může být pro nezletilé do budoucna nebezpečná, bylo by namístě se zabývat tím, kdy tato situace nastane a jak zachovat styk alespoň v omezené míře při zajištění bezpečí nezletilých dcer, soudy však neuvažovaly o možnosti tzv. asistovaného styku a zvolily nejjednodušší řešení. Konečně stěžovatel namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení právního zástupce, ačkoliv matka zastoupena byla a on si zastoupení nemohl finančně dovolit, takže nemohl dostatečně uplatnit svá práva. III. Formální předpoklady projednání návrhu 10. Ústavní soud zkoumal splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11.