III.ÚS 2482/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2482/14 ze dne 9. 4. 2015 N 76/77 SbNU 129 Procesní nástupnictví v občanském soudním řízení v souvislosti s postoupením pohledávky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky - ze dne 9. dubna 2015 sp. zn. III. ÚS 2482/14 ve věci ústavní stížnosti ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Dělnická 213/12, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, AK CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014 č. j. 23 Cdo 1049/2014-916, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2013 č. j. 8 Cmo 85/2013-842, kterým bylo změněno prvostupňové usnesení o procesním nástupnictví, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2014 č. j. 23 Cdo 1049/2014-916 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2013 č. j. 8 Cmo 85/2013-842 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované článkem 36 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2014 č. j. 23 Cdo 1049/2014-916 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2013 č. j. 8 Cmo 85/2013-842 se ruší. Odůvodnění I. Návrh 1. V ústavní stížnosti ze dne 24. 7. 2014, doručené Ústavnímu soudu téhož dne a doplněné dne 4. 9. 2014, obchodní společnost ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze, (dále též jen "žalovaná", případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů o procesním nástupnictví při singulární sukcesi na straně žalobce, vydanými v řízení o vydání věcí nebo zaplacení peněžních částek 2 406 950 184 Kč a 191 870 150 Kč s příslušenstvím, byla porušena základní práva a svobody dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a tato rozhodnutí zrušil. II. Dosavadní průběh řízení 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaných spisů Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Cm 17/2008 a sp. zn. 10 T 11/2012 vyplývají následující skutečnosti. 3. Obchodní společnost Venturon Investment, s. r. o., "v likvidaci", nyní se sídlem v Praze 9 - Libeň, Ocelářská 1354/35, (dále též jen "žalobkyně") se v civilním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 17/2008 domáhá po žalované vydání věci nebo zaplacení částek 2 406 050 184 Kč a 191 870 150 Kč s příslušenstvím; ve věci dosud nebylo rozhodnuto. II/1 Řízení o procesním nástupnictví na straně žalobkyně dle § 107a o. s. ř. 4. Dne 21. 12. 2012 usnesením č. j. 25 Cm 17/2008-789 Městský soud v Praze (dále též jen "nalézací soud") zamítl návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupil do řízení nabyvatel práva, tj. společnost GLOBAL LICENCE & SERVICES ESTABLISHMENT, se sídlem Oberfeld 93, Postfach 339, FL 9495 Triesen, Lichtenštejnské knížectví (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Nalézací soud byl při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, plynoucím z jeho nálezu ze dne 9. 2. 2012 č. j. III. ÚS 468/11-600 (N 30/64 SbNU 319), jímž byla dřívější rozhodnutí obecných soudů všech stupňů ve věci procesního nástupnictví na straně žalobkyně zrušena. 5. Nalézací soud v odůvodnění svého zamítavého usnesení ze dne 21. 12. 2012 č. j. 25 Cm 17/2008-789 mimo jiné uvedl, že žalobkyně sice formálně osvědčila skutkové okolnosti pro rozhodnutí soudu o singulární sukcesi dle § 107a odst. 1 o. s. ř., avšak po doplnění dokazování ve smyslu pokynu Ústavního soudu měl za prokázané, že vyhověním návrhu žalobkyně a připuštěním vstupu na její místo společnosti GLOBAL LICENCE & SERVICES ESTABLISHMENT (dále jen "GLOBAL") by došlo k porušení práv a právem chráněných zájmů žalované stěžovatelky a zneužití práva na její úkor. Zjištěné skutečnosti podle nalézacího soudu potvrzovaly závěry Ústavního soudu o spíše zastírajícím charakteru obou smluv o postoupení sporné pohledávky žalobkyní tak, aby nedošlo k trestnímu stíhání jejích jednatelů. Nalézací soud návrhu žalobkyně nevyhověl, neboť žalobkyně neunesla povinnost tvrzení ani důkazní povinnost k prokázání toho, že šlo o ekonomický důvod postoupení předmětné pohledávky; naopak tento primární důvod prokázán nebyl. 6. Dne 18. 10. 2013 usnesením č. j. 8 Cmo 85/2013-842 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně usnesení nalézacího soudu ze dne 21. 12. 2012 č. j. 25 Cm 17/2008-789 změnil tak, že návrhu dosavadní žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost GLOBAL, vyhověl. 7. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že "rozhodné pro rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. bylo v daném případě zjištění, že nastala právní skutečnost, která naplňovala předpoklad pro rozhodnutí o právním nástupnictví společnosti GLOBAL na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2008, přičemž na postavení žalovaného se tímto nic nemění, neboť je až při posouzení věci samé třeba se zabývat tím, zda právo přešlo či nepřešlo na společnost GLOBAL, resp. zda je skutečným věřitelem žalovaného". 8. Podle odvolacího soudu nalézací soud správně vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012 sp. zn. III ÚS 468/11 a v jeho intencích se zabýval tím, zda v daném případě nešlo o postoupení pohledávky pouze za účelem zneužití procesní úpravy podle § 107a o. s. ř., jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení. 9. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 2 o. s. ř., dle něhož v občanském soudním řízení soudy dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob, a vyšel z toho, že v citovaném ustanovení zmíněná prevence se může projevit v soudní praxi pouze při respektu hmotněprávní zásady uvedené v § 3 odst. 1 občanského zákoníku, dle níž výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V daném případě bylo na žalované stěžovatelce, aby "zneužití" nebo "rozpor s dobrými mravy" smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2008 tvrdila a prokázala. 10. Odvolací soud byl toho názoru, že postoupením pohledávky smlouvou ze dne 29. 4. 2008 se procesní postavení žalované nezhorší, a to ani v případě, že by byl žalobce v řízení neúspěšným účastníkem. S poukazem na závěr dovolacího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 uvedl, že ze zjištění nalézacího soudu nelze s jistotou uzavřít, že cílem návrhu na postup podle § 107a o. s. ř. bylo zneužití tohoto institutu, např. proto, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči případnému neúspěšnému žalobci nedobytnou. Není sice zaručeno, že by se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči společnosti GLOBAL jako neúspěšnému žalobci dobytnou, ale jak nalézací soud uvedl, společnost GLOBAL sídlí v Evropě, kde nelze v zásadě očekávat výrazně obtížnější postup při výkonu případného rozhodnutí proti současnému žalobci, s nímž je navíc majetkově propojena, než je tomu v tuzemsku. Pro procesní postavení žalované stěžovatelky se v daném případě nic nemění, neboť řízení s novým účastníkem pokračuje, přičemž ten, kdo podle pravomocného usnesení vstoupil do řízení, přijímá stav řízení, jaký tu je v době jeho vstupu do řízení, jak je zřejmé z § 107 odst. 4 o. s. ř. 11. Odvolací soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že bylo namístě, aby nalézací soud návrhu žalobkyně podle § 107a o. s. ř. vyhověl. Jelikož tak nalézací soud neučinil, postupoval odvolací soud podle § 220 o. s. ř. (per analogiam) a návrhu žalobkyně sám vyhověl. 12. Dne 7. 5. 2014 usnesením č. j. 23 Cdo 1049/2014-916 dovolací soud dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2013 č. j. 8 Cmo 85/2013-842 odmítl. K otázce, které skutečnosti jsou relevantní pro posouzení, zda žalobcův návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. směřuje ke zneužití tohoto procesního institutu, připomněl, že tuto otázku již řešil v rozhodnutí ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, v němž dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. bylo zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje. Podle dovolací