III.ÚS 2520/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2520/14 ze dne 9. 10. 2014 N 191/75 SbNU 155 Porušení práva na spravedlivý proces v důsledku rozhodování věcně nepříslušného státního zastupitelství   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 9. října 2014 sp. zn. III. ÚS 2520/14 ve věci ústavní stížnosti M. Š., právně zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, AK Sokolská 295, 470 01 Česká Lípa, proti 1. usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. 6. 2014 č. j. 2 KZT 203/2014-7, proti 2. usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 11. 7. 2014 č. j. KRPL-60870-61/TČ-2013-180572 a proti 3. usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 22. 7. 2014 č. j. 1 ZT 292/2014-6 týkajícím se stěžovatelova trestního stíhání, za účasti 1. Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, 2. Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec a 3. Okresního státního zastupitelství v Liberci jako účastníků řízení. Výrok I. Usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 22. 7. 2014 č. j. 1 ZT 292/2014-6 se ruší. II. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel (v trestním řízení "podezřelý", resp. "obviněný") domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, neboť jimi mělo být porušeno jeho základní právo nebýt stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, zakotvené v článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, garantované článkem 36 odst. 1 Listiny. II. 2. Z obsahu ústavní stížnosti, z obsahu napadených rozhodnutí a z vyjádření účastníků řízení se zjišťuje: 3. Stěžovatel je v trestní věci vedené proti němu u Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále též "okresní státní zastupitelství" nebo "OSZ") pod sp. zn. 1 ZT 292/2014 stíhán pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit (zkráceně řečeno) tím, že v červnu 2012 v Liberci převzal od tří osob finanční částku v celkové výši 31 000 Kč se slibem, že pro ně zprostředkuje kurz autoškoly, kurz však nezajistil a peníze vrátil až po urgencích v průběhu trestního řízení. 4. Trestní řízení bylo nejprve vedeno formou tzv. zkráceného přípravného řízení policejním orgánem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územním odborem Liberec-centrum pod č. j. KRPL-60870/TČ-2013-180515. Policejní orgán stěžovatele dne 27. 2. 2014 vyslechl a podle § 179b odst. 3 tr. řádu mu sdělil podezření pro shora uvedený přečin podvodu. 5. Zkrácené přípravné řízení bylo ukončeno usnesením státní zástupkyně OSZ ze dne 11. 3. 2014 č. j. ZK 210/2014-7, kterým bylo podle § 179g odst. 1 tr. řádu podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání a podle § 179g odst. 3 tr. řádu byla podezřelému stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku. 6. Proti usnesení státní zástupkyně OSZ o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podal podezřelý stížnost, v níž tvrdil, že se žádného trestného činu nedopustil, a domáhal se toho, aby věc byla odložena podle § 159a odst. 1 tr. řádu, protože ve věci nejde o podezření z trestného činu. 7. O stížnosti podezřelého rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále též "krajské státní zastupitelství" nebo "KSZ") tak, že usnesením ze dne 10. 6. 2014 č. j. 2 KZT 203/2014-7 podle § 149 odst. 1 tr. řádu usnesení státní zástupkyně OSZ ze dne 11. 3. 2014 č. j. ZK 210/2014-7 zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu uložil OSZ, aby o věci znovu jednalo a rozhodlo. OSZ poté věc předalo policejnímu orgánu s pokynem, aby zahájil trestní stíhání podezřelého. 8. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 11. 7. 2014 č. j. KRPL-60870-61/TČ-2013-180572 bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání obviněného M. Š. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž skutek přečinu i jeho právní kvalifikace byly vymezeny stejně, jako tomu bylo v předcházejícím zkráceném přípravném řízení. 9. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání si obviněný podal stížnost, o níž rozhodla státní zástupkyně OSZ usnesením ze dne 22. 7. 2014 č. j. 1 ZT 292/2014-6 tak, že stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítla. III. 10. Ústavní stížnost je namířena: * proti usnesení státního zástupce KSZ ze dne 10. 6. 2014, jímž bylo zrušeno usnesení státní zástupkyně OSZ o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání (bod 7 shora), * proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 7. 2014 (bod 8 shora), * proti usnesení státní zástupkyně OSZ ze dne 22. 7. 2014 zamítajícímu stížnost proti zahájení trestního stíhání (bod 9 shora). 11. Stěžovatel vznáší proti těmto usnesením orgánů činných v trestním řízení tyto konkrétní námitky: 12. Stěžovatel tvrdí, že státní zástupce KSZ při rozhodování o stížnosti, kterou stěžovatel podal proti usnesení státní zástupkyně OSZ o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, porušil zákaz reformationis in peius, zakotvený v ustanovení § 150 odst. 1 tr. řádu, neboť rozhodnutí bylo ve výsledku změněno v jeho neprospěch. Stěžovatel se domnívá, že prvoinstanční rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pro něj bylo příznivější než zrušující druhoinstanční rozhodnutí obsahující závazný pokyn, aby se o věci znovu jednalo a rozhodlo. Stejně tak v neprospěch stěžovatele prý vyznívá i navazující usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a zamítavé rozhodnutí státní zástupkyně OSZ. 13. Stěžovatel dále namítá, že rozhodnutí vydaná orgány činnými v trestním řízení nebyla náležitě odůvodněna a nevypořádala se s jeho stížnostními námitkami. 14. Konečně stěžovatel namítá, že "pokud ve věci byl dán závazný pokyn ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, nemohl o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodovat státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, ale příslušný k tomuto rozhodnutí byl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze jako nejblíže vyšší orgán. Ve věci tedy rozhodl věcně nepříslušný orgán ...". Tím mělo být porušeno ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu. IV. 15. Ústavní soud si k podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení. Krajské státní zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2014, okresní státní zastupitelství ve vyjádření ze dne 21. 8. 2014 a Krajské ředitelství policie Libereckého kraje ve vyjádření ze dne 21. 8. 2014 zrekapitulovaly dosavadní průběh trestního řízení, odkázaly na obsah svých rozhodnutí, na nichž setrvávají, a navrhly odmítnutí, resp. zamítnutí ústavní stížnosti. 16. Stěžovatel v replice k těmto vyjádřením ze dne 28. 9. 2014 setrval na své argumentaci a na návrzích obsažených v ústavní stížnosti. Jako hlavní námitka proti postupu orgánů činných v trestním řízení je opětovně vznášeno tvrzení o porušení zákazu reformationis in peius. 17. Protože skutkový stav věci byl dostatečně zřejmý z ústavní stížnosti, z vyjádření účastníků a z obsahu napadených rozhodnutí a protože od případného ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci, pokládal Ústavní soud za splněné všechny podmínky pro upuštění od ústního jednání ve smyslu § 44 zákona o Ústavním soudu. V. 18. Ústavní soud po zvážení všech relevantních skutečností dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná, zčásti nedůvodná. V./A Nedůvodnost ústavní stížnosti namířené proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. 6. 2014 č. j. 2 KZT 203/2014-7 19. Ústavní stížnost podaná proti usnesení státního zástupce KSZ ze dne 10. 6. 2014 č. j. 2 KZT 203/2014-7 je nedůvodná. 20. Tímto usnesením státní zástupce KSZ rozhodl o stížnosti podané podezřelým proti usnesení státní zástupkyně OSZ o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání tak, že podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení státní zástupkyně OSZ ze dne 11. 3. 2014 č. j. ZK 210/2014-7 a podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu okresnímu státnímu zastupitelství uložil, aby o věci znovu jednalo a