III.ÚS 2534/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2534/14 ze dne 26. 1. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti R. S., zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II 1718/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2014 č. j. 8 As 52/2013-69, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2013 č. j. 22 A 166/2011-56, rozhodnutí rektora Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 19. května 2011 č. j. 2061/2011-R, rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 4. února 2010 č. j. Stu/G/319/10 a rozhodnutím rektora Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 8. června 2010 č. j. 1399/2010-R a 1400/2010-R, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 68 odst. 1 věty první zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě a Univerzity Palackého v Olomouci, zastoupené Mgr. Matoušem Pelikánem, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Vozovce 333/21, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. II. Návrh, aby byla stěžovateli uložena povinnost nahradit Univerzitě Palackého v Olomouci náklady řízení, se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. července 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 33, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 13 odst. 1 a odst. 2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jakož i čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Zároveň podal návrh, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 68 odst. 1 věty první zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), a požádal o přednostní projednání věci. 2. Stěžovatel byl od akademického roku 2007/2008 studentem magisterského studijního programu Právo a právní věda, studijní obor Právo, na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, pro který mu byl s ohledem na jeho těžké zdravotní postižení a rodinnou situaci povolen individuální studijní plán. Již v prvním ročníku svého studia měl zapsán předmět Úvod do studia práva. Protože se nezúčastnil ani jednoho ze čtyř řádně vypsaných termínů kolokviálních testů, zapsal si tento předmět opětovně i v akademickém roce 2008/2009. Ani v jeho průběhu ovšem nevykonal kolokvium úspěšně, neboť v žádném termínu, kdy se ho zúčastnil, nezískal požadovaný minimální počet bodů. To platí i pro poslední mimořádný termín dne 1. září 2009, který mu byl k jeho žádosti povolen rozhodnutím rektora Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen "rektor"). 3. Nesouhlas s uvedeným hodnocením uplatnil stěžovatel ve své žádosti o přezkoumání hodnocení kolokvia, kterou podal podle čl. 12 odst. 6 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 14. dubna 2005 (dále jen "studijní a zkušební řád"). O jeho žádosti rozhodl rektor rozhodnutím ze dne 2. října 2009 č. j. 1608/2009-R tak, že nedošlo k pochybení ze strany vyučujícího a výsledek "nevyhověl" je zcela důvodný. Kolokvium mělo proběhnout řádně a objektivně, byl zachován rovný přístup, objektivnost byla zajištěna přítomností dalšího vyučujícího a vyučující poskytli stěžovateli potřebné výhody v souvislosti s jeho zdravotním omezením. Žalobu proti tomuto rozhodnutí odmítl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. listopadu 2009 č. j. 22 Ca 263/2009-31 s odůvodněním, že mu nepřísluší hodnotit splnění podmínek pro vykonání kolokvia. 4. Nesplnění uvedené studijní povinnosti bylo důvodem, pro který děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen "děkanka právnické fakulty") rozhodnutím ze dne 4. února 2010 č. j. Stu/G/319/10 rozhodla o ukončení studia stěžovatele. Podle čl. 7 odst. 2 studijního a zkušebního řádu je totiž tentýž předmět možno zapsat v rámci studia jednoho studijního programu nejvýše dvakrát. Tím, že stěžovatel úspěšně neabsolvoval předmět Úvod do studia práva, nesplnil podmínky pro absolvování studijního roku 2008/2009 vyplývající ze studijního programu, čímž byl bezezbytku naplněn důvod pro ukončení studia podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách a čl. 20 odst. 1 písm. a) studijního a zkušebního řádu. 5. Rozhodnutím ze dne 8. června 2010 č. j. 1399/2010-R nevyhověl rektor žádosti stěžovatele o povolení výjimky ze studijního a zkušebního řádu spočívající v možnosti vykonat kolokvium z předmětu Úvod do studia práva přezkoušením jiným vyučujícím či před komisí. Rozhodnutím z téhož dne č. j. 1400/2010-R pak nevyhověl ani jeho žádosti o povolení výjimky spočívající v možnosti opětovně si tento předmět zapsat. Obě rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou, kterou však Krajský soud v Ostravě odmítl usnesením ze dne 13. ledna 2011 č. j. 22 A 91/2010-42 na základě § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 70 písm. a) soudního řádu správního. Dospěl totiž k závěru, že napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími toliko z formálního hlediska, nikoliv však ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního, a tudíž jsou vyloučena ze soudního přezkumu. Stěžovatel podle názoru soudu neměl právo na udělení výjimky a žalovaný nemusel jeho žádosti vyhovět. Přezkoumatelné by bylo až případné rozhodnutí o ukončení studia, k němuž by mohlo dojít v důsledku nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Kasační stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. prosince 2011 č. j. 8 As 38/2011-67. Následnou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 9. července 2013 sp. zn. IV. ÚS 211/12 (všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněnou. 6. K žádosti stěžovatele přezkoumal rektor rozhodnutí děkanky právnické fakulty o ukončení jeho studia a rozhodnutím ze dne 19. května 2011 č. j. 2061/2011-R je potvrdil. Z jeho rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel si jako student prezenční formy studia musel být vědom již v akademickém roce 2007/2008, že jedinou cestou pro získání kolokvia z předmětu Úvod do studia práva byl písemný test. Nebylo možné jej absolvovat uplatněním písemné práce z jiného předmětu. Pakliže stěžovatel v této souvislosti poukázal na "písemné sdělení vyučujícího o splnění obou studijních povinností", jednalo se o e-mail, kterým vyučující pouze odpověděl na jeho dotaz, zda si může přijít předmět zapsat. Vyučující zkrátka logicky předpokládal, že osoba, která se ho na něco takového dotazuje, má podmínky splněny. Při zápisu nicméně zjistil, že tomu tak není. Podmínky pro udělení kolokvia byly předem jasně stanoveny v sylabu zveřejněném na stránkách předmětu, přičemž mezi ně patřila především povinnost získat 13 bodů v kolokviálním testu. Jednorázová výjimka byla učiněna pouze pro termín dne 16. března 2009, kdy byl limit snížen na 11 bodů jako kompenzace pro osoby, které se z důvodu chyby vyučujícího marně dostavily na předchozí termín. Tato mimořádná událost založená objektivními skutečnostmi ale nezakládala žádné legitimní očekávání o stejném zacházení pro budoucnost. 7. Rektor dále uvedl, že struktura otázek testu a klíč rozdělení bodů je záležitostí vyučujícího. To, kolik bodů maximálně bylo možné získat z jednotlivých otázek, bylo ovšem určeno dopředu. Není pravdou, že by vyučující odmítl hodnotit otázky s možností výběru. Jako nesprávné je vyhodnotil, protože stěžovatel zaškrtl více možností, ačkoliv pouze jedna z nabídek mohla být správná. Přisvědčit pak nebylo lze ani tvrzení o nerovných podmínkách. Veškerá stěžovatelem namítaná opatření byla učiněna jako reakce na předchozí námitky o nezohlednění jeho handicapu. K dodání tří zdrojů pro citování ve fyzické podobě (kniha, sborník, časopis), se založením stránek, ze kterých měla být citace činěna, přistoupil vyučující z důvodu prohlášení stěžovatele, že v testech obsažené scany zdrojů pro citování jsou pro něj malé, nejasné a tudíž nečitelné. Prodloužení časového limitu z 12 na 20 minut nebylo způsobeno jinou formou předloh, ale jednalo se o další vstřícný krok k osobě stěžovatele. Lze tedy jednoznačně konstatovat, že stěžovatel nesplnil studijní povinnosti z předmětu Úvod do studia práva. 8. Pokud stěžovatel namítal překážku věci rozhodnuté a překážku litispendence, podle rektora se jednalo o námitky bezdůvodné, neboť v jeho věci neprobíhalo žádné jiné řízení, ani neexistovalo ž