III.ÚS 2569/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2569/14 ze dne 16. 4. 2015 N 82/77 SbNU 191 Restriktivní výklad a aplikace ust. § 116 odst. 2 trestního řádu; omezení osobní svobody obviněné nařízením pozorování ve zdravotnickém ústavu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) - ze dne 16. dubna 2015 sp. zn. III. ÚS 2569/14 ve věci ústavní stížnosti L. K., zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 57 To 10/2014 a proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 12707/2014, jimiž bylo nařízeno, aby stěžovatelka v procesním postavení obviněné byla pozorována za účelem vyšetření duševního stavu v psychiatrické léčebně. I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2014 č. j. 57 To 10/2014-24 a usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 12707/2014-3 bylo zasaženo do stěžovatelčiných práv garantovaných jí ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 ve spojení s ustanovením čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 12707/2014-3 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2014 č. j. 57 To 10/2014-24 se zrušují. Odůvodnění I. Rekapitulace předchozího řízení a námitek obsažených v ústavní stížnosti 1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 odst. 1 a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její trestněprávní věci. 2. Výše označeným usnesením Okresní soud v Liberci nařídil dle ustanovení § 116 odst. 2 tr. řádu, aby stěžovatelka (v procesním postavení obviněné) byla pozorována za účelem vyšetření duševního stavu v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech, a její stížnost proti tomuto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v daném řízení nebyly naplněny materiální předpoklady aplikace ustanovení § 116 odst. 2 tr. řádu, neboť nebyly prokázány nevyhnutelnost ani přiměřenost proti ní užitého procesního opatření, v jehož důsledku má být zasažena její osobní svoboda. Z odkazovaného spisového materiálu nevyplývá, že by ve věci ustanovený znalec byl dotazován, zda může na základě podkladů, jež má k dispozici, vypracovat požadovaný znalecký posudek, a na možnost nařízení jejího pozorování ve zdravotnickém ústavu nebyla v předvoláních ke znaleckému zkoumání upozorněna, resp. se jí v tomto směru nedostalo žádného poučení; nebyla ani řádně vyslechnuta a dotázána na důvody odmítání spolupráce s ustanoveným znalcem. Takový postup považuje stěžovatelka s odkazem na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva za nezákonný a současně zasahující její základní práva garantovaná výše uvedenými ustanoveními Listiny a Úmluvy. 4. Napadená usnesení, na jejichž základě obecné soudy nařídily její umístění do psychiatrické léčebny, považuje stěžovatelka též za nepřezkoumatelná a porušující princip kontradiktornosti řízení (resp. princip rovnosti zbraní); nejsou řádně (dostatečně) odůvodněna a jejich závěry vycházejí pouze z vyjádření jedné procesní strany - státního zastupitelství, aniž by se jakkoli vypořádávala s námitkami jejími, což se zjevuje zvláště z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu. II. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí 5. K návrhu stěžovatelky Ústavní soud usnesením ze dne 19. 8. 2014 odložil vykonatelnost napadených usnesení obecných soudů, neboť dospěl k závěru, že výkon těchto rozhodnutí je způsobilý závažným způsobem zasáhnout do základních práv stěžovatelky a současně jí předložená oponentura není zjevně nevýznamná. III. Vyjádření účastníků řízení 6. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci i Okresní soud v Liberci ve vyjádření účastníka řízení o ústavní stížnosti toliko odkázaly na odůvodnění ústavní stížností napadených usnesení. 7. Vedlejší účastníci (Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresní státní zastupitelství v Liberci) se postavení vedlejšího účastníka (první výslovně a druhé konkludentně) vzdali. IV. Upuštění od ústního jednání 8. S ohledem na ustanovení § 44 zákona o Ústavním soudu (ve znění novelizace provedené zákonem č. 404/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013) se Ústavní soud nedotazoval účastníků řízení, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, a ve věci rozhodl bez ústního jednání, neboť neshledal jeho konání potřebným, jelikož by nepřineslo objasnění věci nad rámec, jejž mu poskytl obsah ústavní stížnosti, jejích příloh, vyžádaného soudního spisu a vyjádření účastníků řízení. Pro úplnost Ústavní soud současně dodává, že v řízení neprováděl dokazování. V. Vymezení limitů ústavněprávního přezkumu napadených rozhodnutí 9. Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí a samo o sobě není významné, je-li namítána věcná nesprávnost jimi vydaných rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. 10. Může-li proto tvrzené pochybení obecného soudu ve svém důsledku relevantně zasáhnout ústavně garantované základní právo stěžovatele, obrací se pozornost ústavněprávního přezkumu napadeného rozhodnutí k hlediskům ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a v této souvislosti je třeba zvažovat i dosah ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci [srov. nález sp. zn. II. ÚS 3170/09 (N 208/59 SbNU 57)]. "Spravedlivý proces" dle zmíněného čl. 36 odst. 1 Listiny se spojuje též (resp. v první řadě) s takovou výkladovou či aplikační praxí obecného soudu, jež právě základní práva a svobody chrání. 11. Podstatou projednávané ústavní stížnosti je tedy otázka, zda obecnými soudy podaný výklad a aplikace ustanovení upravujících omezení stěžovatelčiny osobní svobody nařízením pozorování ve zdravotnickém ústavu, jmenovitě ustanovení § 116 odst. 2 tr. řádu, nezakládají nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavují nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelky v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou a Úmluvou. 12. Ochrana osobní svobody zaujímá v katalogu základních lidských práv místo bezesporu z nejvýznamnějších; pakliže Listina v ustanovení čl. 8 odst. 2 (resp. obdobně Úmluva v ustanovení čl. 5) zakotvuje, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, je mimořádně důležité, aby splnění všech zákonem stanovených podmínek pro omezení tohoto práva bylo zvláště uvážlivě zkoumáno, a možnosti jejich uplatnění byly vykládány restriktivně. Tento přístup je ostatně v souladu s principy trestního řízení, jmenovitě se zásadou přiměřenosti (zdrženlivosti), spočívající v takovém postupu orgánů činných v trestním řízení, jímž je zasahováno do základních práv a svobod, jen pokud je to nezbytně nutné [viz ustanovení § 2 odst. 4 tr. řádu; srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 289/2000 ze dne 27. 11. 2000 (N 177/20 SbNU 249), I. ÚS 493/05 ze dne 23. 5. 2006 (N 105/41 SbNU 327)]. 13. Stěžovatelce je proto třeba přisvědčit potud, že - restriktivní - aplikaci ustanovení § 116 odst. 2 tr. řádu (coby provedení ustanovení čl. 8 odst. 6 Listiny) musí (zásadně) předcházet výslech obviněného, na jehož základě by měly být zjištěny důvody, pro které odmítá komunikaci s ustanoveným znalcem. Podobně je k použití tohoto procesního opatření nezbytné opatřit (odůvodněné) stanovisko znalce, ze kterého bude zřejmé, že bez pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení spolehlivé diagnostické závěry učinit nelze. Z týchž důvodů je pak třeba trvat i na tom, aby byl obviněný - výs