III.ÚS 2782/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2782/14 ze dne 20. 11. 2014 N 213/75 SbNU 385 Právo cestujících na náhradu za zpoždění letu způsobené technickou závadou a střetem letounu s ptákem; povinnost položit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru EU   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila - ze dne 20. listopadu 2014 sp. zn. III. ÚS 2782/14 ve věci ústavní stížnosti Travel Service, a. s., IČO 25663135, se sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6, zastoupené Mgr. Janou Matysovou, advokátkou, se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. května 2014 č. j. 19 C 292/2013-51, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejším účastníkům náhradu za zpoždění letu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení a a) Marcely Peškové a b) Jiřího Pešky, obou zastoupených Mgr. Danielem Sekaninou, advokátem, se sídlem Sukova 49/4, Brno, jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. května 2014 č. j. 19 C 292/2013-51 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a základní právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. května 2014 č. j. 19 C 292/2013-51 se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka podala včasnou ústavní stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku obvodního soudu, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit Marcele Peškové a Jiřímu Peškovi, jakožto žalobcům, každému 250 eur a na nákladech řízení částku 26 264 Kč. Přisouzená částka představovala náhradu za zpoždění letu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "Nařízení"). 2. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 3. Z napadeného rozsudku se podává, že obvodní soud měl za prokázanou (stěžovatelkou zpochybňovanou) aktivní i pasivní legitimaci účastníků řízení a dále postavil najisto, že zpoždění letu žalobců přesáhlo tři hodiny (let byl na příletu zpožděn o více než pět hodin). Každému z nich tak dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení přiznal výše uvedenou náhradu. Soud se zabýval také otázkou, zda událost, kdy se letoun operující let žalobců na předchozím úseku rotace při mezipřistání v Brně střetl s ptákem, je možno považovat za mimořádnou okolnost, jíž nebylo možno zamezit, a zda stěžovatelka učinila vše, co od ní bylo možno požadovat, aby ke zpoždění letu nedošlo. Přitom dospěl k závěru, že tyto skutečnosti prokázány nebyly. II. Argumentace stěžovatelky a vyjádření účastníků 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že do jejího práva na spravedlivý proces bylo zasaženo (s ohledem na jednoinstančnost řízení) překvapivým hodnocením provedených důkazů ze strany soudu, když o závěrech, které soud z provedených důkazů vyvodil, se stěžovatelka dle svého tvrzení dozvěděla až těsně před vynesením rozsudku, a to aniž by předtím byla soudem poučena dle § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád"). Soud přitom dle stěžovatelky neprovedl všechny jí navržené důkazy, byť byly navrhovány právě pro prokázání či vysvětlení skutečností, jejichž neprokázání bylo stěžovatelce soudem vytýkáno. 5. Soud dle názoru stěžovatelky nerespektoval předpisy Evropské unie a judikaturu Soudního dvora Evropské unie vztahující se k otázce zpoždění letu v důsledku střetu letounu s ptákem, z níž dle stěžovatelky jasně vyplývá, že poškození letounu v důsledku nárazu ptáka je hodnoceno jako mimořádná okolnost. Závěr nalézacího soudu dle stěžovatelky vybočuje z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále též jen "Soudní dvůr") a výkladových ustanovení Nařízení [srov. nález ze dne 17. 3. 2009 sp. zn. I. ÚS 3143/08 (N 59/52 SbNU 583)]. Za zásah do práva na spravedlivý proces považuje stěžovatelka rovněž argumentaci "chystanou změnou Nařízení", kterou měl rozhodující soud brát jako "platné de lege ferenda". 6. Stěžovatelka napadla též výrok o náhradě nákladů řízení, jemuž vytýká, že nezohledňuje skutečnost, že jednotlivé úkony právní služby byly právním zástupcem vedlejších účastníků činěny vždy za oba žalobce společně bez jakéhokoliv rozlišení, přičemž pouhé snížení náhrady o 20 % není dle názoru stěžovatelky adekvátním zohledněním daného stavu. Soud měl dle stěžovatelky v tomto ohledu rovněž reflektovat, že právní zástupce žalobců se v den konání ústního jednání dostavoval i v další obdobné věci vedené stejnou předsedkyní (sp. zn. 19 C 241/2013), kde mu byly náklady na cestovné rovněž přiznány. 7. V doplnění ústavní stížnosti, kterou stěžovatelka zaslala v reakci na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. III. ÚS 2781/14 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), jímž byla obdobná ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta, se nadto uvádí, že napadený rozsudek může stěžovatelce přivodit podstatnou újmu, a to s ohledem na množství potenciálních budoucích sporů o náhradu škody za zpoždění letů způsobených střety letounů s ptáky. Ve vztahu k posouzení střetu letounu s ptákem pak zpochybňuje svoji povinnost prokazovat, zda bylo učiněno vše proto, aby zpoždění (po střetu s ptákem) předešla, a poukazuje na čl. 5 odst. 3 Nařízení, z něhož vyplývá povinnost přijmout veškerá přiměřená opatření k zabránění okolnostem, jež zpoždění způsobily. Výklad, který je v rozporu s Nařízením, považuje stěžovatelka za protiústavní. 8. Obvodní soud pro Prahu 6 ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a též na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatelky ve skutkově obdobné věci. 9. Vedlejší účastníci řízení ve svém vyjádření uvedli, že závěry Obvodního soudu pro Prahu 6 jsou plně v souladu s konstantní judikaturou Soudního dvora a se smyslem a účelem Nařízení. Poukazují na judikaturní požadavek zajištění vysoké ochrany cestujících a rovněž požadavek takového výkladu Nařízení, podle něhož je nutno podmínky, za kterých není dopravce povinen náhradu škody vyplatit, vykládat restriktivně. Okolnosti takové události lze kvalifikovat jako "mimořádné" ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení pouze tehdy, pokud se vztahují k události, která (stejně jako události vyjmenované v bodě 14 odůvodnění Nařízení) není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a z důvodu své povahy či původu se vymyká jeho účinné kontrole. Soudní dvůr však nadto dle své judikatury trvá na tom, aby dopravce prokázal, že i přes použití veškerých disponibilních personálních a hmotných zdrojů zjevně nemohl předejít tomu, aby mimořádné okolnosti způsobily zpoždění letu. 10. Dle názoru vedlejších účastníků by bylo zcela v rozporu s účelem a smyslem Nařízení, kdyby v případě vzniku jakékoli okolnosti, včetně okolnosti mimořádné, která má za následek zpoždění letu, taková okolnost zbavovala leteckého dopravce odpovědnosti a povinnosti nahradit cestujícím škodu bez dalšího a bez ohledu na dobu trvání zpoždění. Nastala by totiž absurdní situace, kterou jistě zákonodárce nezamýšlel, tj. jakmile dojde k mimořádné okolnosti, která způsobí zpoždění letu, nezáleží již na jednání dopravce a jeho snaze situaci řešit a napravit co nejrychleji s ohledem na práva cestujících. Jednostranná neschopnost či neochota dopravce jednat tak, aby byli cestující co možná nejméně vystaveni problémům spojeným se zpožděním jejich letu, nemůže mít dopad na existenci práv cestujících. 11. Vedlejší účastníci uvádějí, že v daném případě sice ke střetu letounu s ptákem došlo, ale ten neměl za následek žádné poškození letounu. Nadto byla na tomtéž letounu před samotným střetem s ptákem zjištěna technická závada, která již jako mimořádná okolnost v souladu s Nařízením posuzována není. Stěžovatelka neprokázala tvrzené skutečnosti (nutnost provedení kontroly letounu jiným technikem než technikem na letišti v Brně, nutnost délky kontroly letounu trvající déle než tři hodiny, nemožnost použití náhradního letounu). Vedlejší účastníci navrhli, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. 12. Ve své replice stěžovatelka uvedla, že po mimořádné okolnosti, za niž je bezesporu nutno považovat střet letounu s ptákem, je zcela namístě, aby byla zajištěna odborná kontrola letounu dle předpisů dozorového orgánu (v daném případě byla vlastníkem letounu kanadská společnost Sunwing, dozorovým orgánem proto byl kanadský úřad pro civilní letectví, který stanoví pro techniky způsobilé kont