III.ÚS 2847/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2847/14 ze dne 3. 1. 2017 N 3/84 SbNU 51 Právo na obhajobu jako právo klienta, nikoli jeho advokáta   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka - ze dne 3. ledna 2017 sp. zn. III. ÚS 2847/14 ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Babíkem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014 č. j. 8 Tdo 1307/2013-44, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2013 č. j. 3 To 67/2012-1734 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2011 č. j. 89 T 173/2007-1569, jimiž bylo rozhodnuto ve stěžovatelově trestní věci, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně jako vedlejších účastníků řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ústavně garantovaných zásad presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny a ústnosti a bezprostřednosti trestního řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, přiložených listin a vyžádaného soudního spisu vedeného Městským soudem v Brně (dále též jen "městský soud") pod sp. zn. 89 T 173/2007 se podává, že v posuzované věci bylo obecnými soudy dosud celkem čtrnáctkrát meritorně rozhodnuto (viz sub 3), a přesto věc stále není definitivně ukončena. Konkrétně byl stěžovatel stíhán za to, že v roce 2007 jako obhájce přijal od odsouzeného L. J. (dále též jen "poškozený") částku 550 000 Kč, kterou měl dle jejich vzájemné dohody použít na zajištění a ovlivnění svědků v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci sp. zn. Nt 103/2006 o povolení obnovy řízení trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci sp. zn. 29 T 14/2001, v rámci kterého byl L. J. rozsudkem ze dne 30. 8. 2002 odsouzen pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody, který vykonával i ve Věznici Kuřim. Zde v rámci návštěv L. J. měl stěžovatel ponechat poškozeného L. J. v domnění, že zařídí úspěšné povolení obnovy řízení ve výše uvedené trestní věci, načež tyto peníze na výše zmíněné účely nepoužil a ponechal si je pro vlastní potřebu. 3. Průběh soudního řízení se následně vyvíjel tak, jak to vyplývá z postupně vydávaných rozhodnutí obecných soudů, která jsou pro přehlednost odůvodnění očíslována: 1) Rozsudkem městského soudu ze dne 27. 2. 2008 č. j. 89 T 173/2007-810 byl stěžovatel obžaloby pro výše uvedené jednání zproštěn. 2) Z podnětu odvolání podaného státním zástupcem byl tento rozsudek usnesením krajského soudu ze dne 16. 7. 2008 sp. zn. 3 To 259/2008 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 3) Rozsudkem městského soudu ze dne 17. 12. 2008 č. j. 89 T 173/2007-1034 byl stěžovatel opětovně uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému L. J. škodu ve výši 510 000 Kč a dále mu bylo podle § 60a odst. 3 trestního zákona uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. 4) Odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku bylo usnesením krajského soudu ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 3 To 82/2009 podle § 256 trestního řádu zamítnuto. 5) Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 1. 2010 sp. zn. 8 Tdo 1332/2009 meritorní rozhodnutí soudů obou stupňů (tj. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 3 To 82/2009, a stejně tak i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008 č. j. 89 T 173/2007-1034) podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil a podle § 265l odst. 1 trestního řádu věc přikázal městskému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6) Městský soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu rozhodl rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 č. j. 89 T 173/2007-1293 tak, že se stěžovatel podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zprošťuje a že se poškozený L. J. podle § 229 odst. 3 trestního řádu odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 7) Z podnětu odvolání státního zástupce byl tento rozsudek usnesením krajského soudu ze dne 3. 11. 2010 sp. zn. 3 To 405/2010 zrušen a věc byla podle § 259 odst. 1 trestního řádu vrácena městskému soudu. 8) Po vrácení věci městský soud rozsudkem ze dne 31. 1. 2011 č. j. 89 T 173/2007-1422 stěžovatele obžaloby zprostil a dále poškozeného L. J. podle § 229 odst. 3 trestního řádu odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 9) Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2011 sp. zn. 3 To 171/2011 byl tento zprošťující rozsudek podle § 263 odst. 1 písm. b) trestního řádu a § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušen a podle § 259 odst. 1 trestního řádu byla věc vrácena městskému soudu. 10) Následně vydal městský soud ústavní stížností napadený rozsudek ze dne 2. 11. 2011 č. j. 89 T 173/2007-1569, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 48 měsíců a nad stěžovatelem byl vysloven dohled. Dále byl stěžovateli uložen peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč (pro případ nevykonání peněžitého trestu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců). Stěžovateli byla dále podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost nahradit poškozenému L. J. škodu ve výši 510 000 Kč a dále mu bylo podle § 60a odst. 3 trestního zákona uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. 11) Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které však bylo usnesením krajského soudu ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 3 To 67/2012 podle § 256 trestního řádu zamítnuto. 12) I toto usnesení krajského soudu bylo na základě dovolání stěžovatele usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 č. j. 8 Tdo 1395/2012-55 podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušeno a podle § 265l odst. 1 trestního řádu byla věc přikázána krajskému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 13) Krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 5. 6. 2013 č. j. 3 To 67/2012-1734 tak, že se podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozsudek městského soudu ze dne 2. 11. 2011 č. j. 89 T 173/2007-1569 zrušuje v celém rozsahu a že jednáním týkajícím se částky 550 000 Kč stěžovatel spáchal zločin podvodu (čl. 40 odst. 6 Listiny a § 2 odst. 1 ve spojení s § 20 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník - dále jen "trestní zákoník") podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku. Jednání stěžovatele související s tvrzeným uplácením soudce posoudil jako přípravu trestného činu podvodu, která dle trestního zákoníku nebyla v dané věci trestná. Krajský soud stěžovatele odsoudil k dvaceti pěti měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyřiceti měsíců, uložil mu peněžitý trest 100 000 Kč a přikázal mu nahradit poškozenému vzniklou škodu podle § 259 odst. 3 trestního řádu. 14) Proti tomuto rozsudku krajského soudu stěžovatel podal dovolání, ve kterém rozsudku krajského soudu vytknul zejména nesprávné právní posouzení skutku, nerespektování předchozího závazného právního názoru Nejvyššího soudu, nezákonnost provedených odposlechů a nesprávnost výroku o náhradě škody. Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením dospěl k závěru, že dovolání je - s výjimkou části týkající se výroku o náhradě škody - zjevně neopodstatněné, a rozsudek krajského soudu co do výroku o náhradě škody zrušil a odkázal poškozeného s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Na tomto základě je možno shrnout, že ústavní stížností byly napadeny rozsudek městského soudu (pod č. 10), rozsudek krajského soudu (pod č. 13) a usnesení Nejvyššího soudu (pod č. 14). II. Změna soudce zpravodaje 4. Pro úplnost se poznamenává, že v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu byl soudcem zpravodajem v této věci určen soudce Vladimír Kůrka. Usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2014 č. j. III. ÚS 2847/14-45 byl z projednávání a rozhodování v dané věci vyloučen, neboť v dovolacím řízení působila jako soudkyně jeho manželka