III.ÚS 2857/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2857/14 ze dne 13. 8. 2015 N 146/78 SbNU 263 K postupu obecného soudu v souvislosti s žádostí o vydání věci z úschovy dle § 185d o. s. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 13. srpna 2015 sp. zn. III. ÚS 2857/14 ve věci ústavní stížnosti D. H., zastoupeného Mgr. Barbarou Wilczkovou, advokátkou, se sídlem Stodolní 741/15, Ostrava 1, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2014 č. j. 3 UL 12/2014, jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh, kterým se domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu - vydání rozhodnutí o žádosti o vydání věci z úschovy, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení. I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2014 č. j. 3 UL 12/2014 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto zrušuje. Odůvodnění I. 1. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2014 č. j. 3 UL 12/2014 byl zamítnut návrh stěžovatele dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), kterým se domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu - vydání rozhodnutí o žádosti o vydání věci z úschovy ze dne 1. 6. 2012 dle § 185d o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013. II. 2. Dle přesvědčení stěžovatele byly výše uvedeným rozhodnutím porušeny jeho základní práva a svobody zaručené ústavním pořádkem, konkrétně právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dne 1. 6. 2012 podal ke Krajskému soudu v Brně žádost o vydání věci z úschovy dle § 185d o. s. ř., kterou doložil prohlášením své matky s úředně ověřeným podpisem, která souhlasila s vydáním zajištěné částky ve výši 209 109 Kč jeho osobě. S ohledem na okolnost, že do 14. 3. 2014 nebylo o této žádosti žádným relevantním způsobem rozhodnuto, resp. nebylo vydáno žádné rozhodnutí o vydání či nevydání věci z úschovy, veškeré urgence zůstaly ze strany Krajského soudu v Brně nepochopeny, a docházelo tedy k průtahům v řízení, domáhal se stěžovatel v souladu s § 174a zákona o soudech a soudcích, aby soud určil lhůtu pro provedení procesního úkonu - vydání rozhodnutí o žádosti o vydání věci z úschovy. 4. Ke zklamání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci tomuto návrhu nevyhověl, přičemž jej naprosto bezdůvodně propojil s již pravomocně skončeným řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod č. j. 19 C 48/2010. Stěžovatel ovšem upozorňuje, že v návrhu na určení lhůty ze dne 14. 3. 2014 adresovaném vrchnímu soudu je toto řízení zmiňováno pouze v souvislosti s tím, že již i jiný soud (Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, sp. zn. 71 Co 222/2013) konstatoval v odůvodnění svého rozsudku, že postup Krajského soudu v Brně není správný. Vrchní soud v Olomouci dále uvedl, že ve spise Městského soudu v Brně pod č. j. 19 C 48/2010 nebyla žádost stěžovatele ze dne 1. 6. 2012 založena a z jejího obsahu je navíc dle názoru vrchního soudu zřejmé, že byla adresována Krajskému soudu v Brně, trestnímu oddělení, ke sp. zn. 52 T 13/2001. 5. Stěžovatel trvá na tom, že žádost ze dne 1. 6. 2012 byla obecně adresována Krajskému soudu v Brně bez označení senátu, přičemž jako každé jiné nové podání, jímž má být zahájeno nové řízení u soudu, neobsahovala uvedenou spisovou značku soudu, neboť se jedná o nové řízení a tomuto řízení přiděluje spisovou značku soud, včetně přidělení na příslušné trestní nebo občanskoprávní či jiné oddělení, a to dle obsahu podání. Stěžovatel namítá, že v jeho žádosti ze dne 1. 6. 2012 je odkaz na usnesení v trestní věci pouze z důvodu objasnění nároku a z obsahu je patrné, že se jedná o žádost dle § 185d o. s. ř., a že se tedy jedná o občanskoprávní nárok. Dále upozorňuje, že v žádosti ze dne 1. 6. 2012 navíc není zmíněn žádný odkaz na v té době probíhající řízení u Městského soudu v Brně vedené pod sp. zn. 19 C 48/2010. 6. S ohledem na výše uvedené je dle stěžovatele zřejmé, že Krajský soud v Brně neustále porušuje jeho právo na spravedlivý proces, když se stanoveným postupem dožadoval svého práva daného zákonem, avšak soud odmítá zahájit na základě jeho podání řízení a jeho návrh založil do jiného, trestního, spisu, byť jeho podání je evidentně občanskoprávního charakteru s odkazy na paragrafy občanského soudního řádu. 7. Stěžovatel uzavírá, že Vrchní soud v Olomouci návrh na určení lhůty dle § 174a zákona o soudech a soudcích zamítnul ze zcela nepochopitelných důvodů, přičemž se jím v podstatě přímo nezabýval, když si tento návrh spojil s jiným řízením (u Městského soudu v Brně pod č. j. 19 C 48/2010), se kterým neměl nic společného. Jelikož ve spise tohoto řízení pochopitelně žádost stěžovatele ze dne 1. 6. 2012 nenalezl (ani ji najít nemohl, neboť s tímto řízením nesouvisela a nebyla v tomto řízení podána), návrh na ukončení průtahů v řízení, které doposud nebylo Krajským soudem v Brně ani zahájeno, byť k tomuto dal stěžovatel před dvěma lety podnět, zamítl, čímž rovněž porušil stěžovatelovo zaručené právo na spravedlivý proces. III. 8. K posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení - Vrchního soudu v Olomouci. 9. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření pouze odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí a navrhl, aby stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. 10. S ohledem na obsah vyjádření Ústavní soud toto vyjádření již dále nezasílal stěžovateli k replice. IV. 11. Ústavní soud nejprve pro přehlednost přistoupil k rekapitulaci okolností důležitých pro posouzení ústavní stížnosti. 12. V trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 13/2001 bylo dne 3. 11. 2009 vydáno usnesení, kterým byla ve věci odsouzeného D. H. (stěžovatele) výrokem II do úschovy uložena částka 209 109 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu, přičemž stěžovatel a jeho matka byli vyzváni, aby svůj nárok uplatnili v občanskoprávním řízení. 13. Stěžovatel se vydání finančních prostředků z úschovy soudu domáhal nejprve v roce 2010 žalobou. Ta byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012 č. j. 19 C 48/2010-48 zamítnuta, a to z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného - Krajského soudu v Brně, neboť tento žalovaný nemá věcnou pasivní legitimaci ve sporu, tedy nemá povinnost předmět úschovy žalobci (stěžovateli) vydat. 14. Městský soud v Brně opřel své rozhodnutí o stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. Cpjn 203/2005. Z toho je zřejmé, že účastníky občanského soudního řízení o úschově věci uložené na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu jsou ten, kdo ji vydal (§ 78 trestního řádu), nebo komu byla odňata (§ 79 trestního řádu), dále ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal, nebo komu byla odňata, má postavení příjemce (tj. žalobce - stěžovatel), ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení má postavení přihlašovatele (tj. matka stěžovatele). Žalovaný (Krajský soud v Brně) v řízení o úschově finanční hotovosti vystupoval jako složitel, a není tak účastníkem občanského soudního řízení o úschovách. 15. Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal odvolání, zároveň však také podal žádost o vydání věci z úschovy. Žádost o vydání věci z úschovy dle § 185d o. s. ř. podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Brně dne 1. 6. 2012 a doložil ji prohlášením své matky s úředně ověřeným podpisem, která souhlasila s vydáním zajištěné částky ve výši 209 109 Kč jeho osobě. Tato žádost byla adresována obecně Krajskému soudu v Brně bez specifikace příslušného oddělení. V žádosti se v rámci vylíčení podstatných okolností vyskytuje odkaz na řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 13/2001, nicméně z žádosti je zároveň jasně patrné, že se jedná o žádost o vydání věci z úschovy podle § 185d o. s. ř. Žádost navíc přímo odkazuje na výkladové stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. Cpjn 203/2005. 16. K žádosti stěžovatele o vydání věci z úschovy ze dne 1. 6. 2012 Krajský soud v Brně prostřednictvím předsedy senátu 52 T, kterému byla předložena, dne 20. 6. 2012 sdělil, že žádosti vyhovět nelze, přičemž je zcela nadbytečné v této věci opakovaně oslovovat trestní soud. Předseda senátu uvedl, že trestní soud ve věci již dále nerozhoduje a je třeba vyčkat pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 48/2010, protože pouze pravomocné skon