III.ÚS 3278/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3278/14 ze dne 5. 2. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Rydvalové, zastoupené Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Žerotínova 37, proti příkazům k domovní prohlídce vydaným Obvodním soudem pro Prahu 2 ze dne 27. 8. 2014 č. j. 1 Nt 3188/2014-5 a 1 Nt 3188/2014-7 a jinému zásahu orgánu veřejné moci - Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality - 1. oddělení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů k domovní prohlídce, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavnímu soudu dále navrhla, aby policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování jejích základních práv a přikázal mu obnovit stav před porušením práv a svobod tím, že jí vrátí věci odňaté při domovních prohlídkách provedených dne 3. 9. 2014, blíže specifikované v protokolech o provedení domovní prohlídky č. j. KRPA-363484-61/TČ-2013-001271 a č. j. KRPA-363484-62/TČ-2013-001271. Obvodní soud pro Prahu 2 napadenými příkazy k domovní prohlídce rozhodl s poukazem na § 83 odst. 1 tr. řádu tak, že ve věci přečinu kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku se nařizuje domovní prohlídka specifikovaného bytu užívaného stěžovatelkou na základě nájemní smlouvy a označeného bytu v jejím vlastnictví. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Obvodní soud pro Prahu 2 nedostál povinnosti v odůvodnění napadených příkazů zřetelně vyložit, jaké byly jeho rozhodovací důvody, neboť zcela nedostačující je pouhý odkaz na "spisový materiál" a "dostatek shromážděných informací". Není zde uvedeno, proč by se na adresách, kde má k prohlídce dojít, měly nacházet jakékoliv věci ve vlastnictví stěžovatelky, důležité pro trestní řízení, a příkladný výčet věcí, jež by se mohly nacházet v předmětných bytech, je pojmenován jen obecnými názvy (písemnosti, mobilní telefony, paměťové karty apod.). Z tohoto vyplývá, dovozuje dále stěžovatelka, že účelem domovní prohlídky nebylo najít a zajistit konkrétní materiál, ale cokoliv, co by se mohlo policejnímu orgánu "hodit" v trestním řízení. Obvodní soud dále neobjasnil, proč se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, resp. z jakých důvodů nebylo možné úkon odložit na pozdější stádium trestního řízení, přičemž ze spisového materiálu nevyplývá, že by stěžovatelka průběh prověřování skutečností v rámci trestního řízení mařila. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 46/96 a sp. zn. IV. ÚS 582/99), za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05). Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž ve vztahu k názorům, jež k významu procesního institutu domovní prohlídky Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. V nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997, N 62/8 SbNU 119, případně nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. 10. 2001, N 147/24 SbNU 59, poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z článku 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (viz nález sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006, N 200/43 SbNU 239). Jestliže proto ústavní pořádek připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997, N 62/8 SbNU 119). V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace rozhodných trestněprávních ustanovení nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelky v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou, včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) ve smyslu její hlavy páté. Výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovatelkou namítaném čl. 12 Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanoveny v odkazovaných ustanoveních trestního řádu. Pakliže stěžovatelka namítá, že soud v odůvodnění napadených příkazů nevystihl adekvátně obsah ustanovení § 160 odst. 4 tr. řádu, přehlíží, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy "neodkladnost" úkonu z odůvodnění příkazu "není (ani interpretací) jakkoli seznatelná", "byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu"; v posuzované věci však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně vyplývají, a to přímo, z dotčených příkazů. Ustanovení § 82 a násl. a § 160 odst. 4 tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčové pojmy [viz jmenovitě pojem "důvodnost podezření", že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v § 82 odst. 1 tr. řádu, respektive úkon, který vzhledem k "nebezpečí" jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, jak stanoví § 160 odst. 4 tr. řádu] nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zji