III.ÚS 3455/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3455/14 ze dne 14. 5. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GREEN -SWAN PHARMACEUTICALS CR, a. s., se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 27/1662, zastoupené JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Svobodova 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014 sp. zn. 23 Cdo 2817/2012, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2012 sp. zn. 7 Cmo 339/2011 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2011 sp. zn. 7 Cm 67/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala proti žalované společnosti WALMARK, a. s. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice), zdržet se používání konkretizovaných slov a slovních spojení v názvu a na obalech jí distribuovaných výrobků. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. O dovolání stěžovatelky rozhodl dovolací soud rovněž ústavní stížností napadeným usnesením tak, že je podle § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v době podání žaloby již více jak 10 let vyráběla a distribuovala do lékáren doplněk stravy na kloubní obtíže GS CONDRO; vedlejší účastnice uvedla na trh svůj doplněk stravy na kloubní obtíže nejprve pod názvem ArthroStop, který později doplnila o slovo "Chondro", který má shodné složení a podobný obal jako prvně zmiňovaný produkt. Stěžovatelka se proto obávala vzniku újmy na své straně a spatřovala v této změně názvu nekalosoutěžní jednání, když zcela zjevně hrozila záměna obou přípravků, přičemž její preparát byl na trhu velmi dobře zaveden, nacházel se na předních příčkách prodejnosti kloubních přípravků, a vedlejší účastnice tak mohla z této situace těžit. Stěžovatelka soudu prvního stupně a odvolacímu soudu vytýká, že akcentovaly zjištění, že oba přípravky "působí jako kloubní chrupavka" a sporné slovo "Chondro" je odvozeno z latinského "chondros" (chrupavka), zatímco nedocenily, že slovo "chondro" má registrováno jako ochrannou známku, což doložila výpisem z databáze Úřadu průmyslového vlastnictví. Související důkazy, které navrhla, soudy neprovedly; taktéž skutečnost, že v jiném sporu dosáhla zákazu užití názvu Chondorfort u doplňku stravy na kloubní obtíže pro zaměnitelnost tohoto názvu s jejím přípravkem, shledaly jako bezvýznamné. Nejvyšší soud pak dovolání odmítl s tím, že musí vycházet ze skutkových zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, a nemůže je doplňovat. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti jde především o to, zda užitým výkladem a aplikací ustanovení § 44 odst. 1 ve spojení s § 47 písm. c) a § 48 obch. zák. nebyly v dané věci založeny nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nebyl soudy uplatněn výklad, jež je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení z těch standardů, jež jsou v soudní praxi respektovány (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000, N 33/17 SbNU 235). Podle § 44 odst. 1 obch. zák. je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje. Úvaha založená na aplikaci ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák. musí být v každém projednávaném případě podložena konkrétními zjištěními, z nichž plyne, že předmětné jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže skutečně je, přičemž posouzení jednání jako odporujícího dobrým mravům soutěže přísluší zásadně soudům obecným. "Dobré mravy" jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu a také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 249/97 ze dne 26. 2. 1998, U 14/10 SbNU 383, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 189/2005 ze dne 15. 2. 2006). Výklad rozhodných podmínek pro závěr, že konkretizované jednání stojí "v rozporu s dobrými mravy soutěže", je z povahy věci založen v rovině tzv. soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu (srov. v širších souvislostech - k § 3 odst. 1 obč. zák. - nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 528/99 ze dne 28. 8. 2001, N 126/23 SbNU 217). Interpretace právní normy zde vystihuje požadavek stanovit - a to zpravidla jen demonstrativním výčtem konkrétních znaků nebo určením neuzavřené množiny obecných hledisek - kritéria, s jejichž pomocí se lze k normativně užitému pojmu přiblížit. Z takto identifikovaného pojmu vycházející právní posouzení věci pak lze - z povahy věci - mít za nesprávné, je-li k dispozici spolehlivý závěr, že určená kritéria definovaný pojem ve skutečnosti nepředjímá (jsou mu irelevantní nebo dokonce s ním obsahově či účelem nesouladná) anebo jsou-li ve svém souhrnu neúplná (jiná, rovněž relevantní, byla opomenuta). Vzhledem k výše vymezeným zásadám přezkumu ústavněprávního je důvodem k zásahu Ústavního soudu pak až stav, kdy soudy podaný výklad pojmu závislého na soudním uvážení je výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a vybočuje tak ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít zpravidla za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému tím, že podaný právní výklad představuje nepřípustnou libovůli (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 31/06 ze dne 20. 4. 2006); není samo o sobě rozhodné, že význam hledisek, jež pro ně obecný soud pokládal za určující, může být hodnocen též odlišně. Podobné, co je uvedeno ohledně aplikace § 44 odst. 1 obch. zák., se v ústavněprávním kontextu nutně prosadí i ve vztahu k rozhodným hlediskům "klamavosti", "zaměnitelnosti" nebo "parazitování", vtěleným do § 47 písm. c) a § 48 obch. zák., neboť i zde jde o výklad, jež spočívá v rovině soudního uvážení, směřujícího rovněž k identifikaci relativně neurčitého pojmu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1257/09 ze dne 22. 7. 2009). V takto vymezeném ústavněprávním rámci však proti závěrům, které učinily obecné soudy, není přesvědčivých námitek. V jednotlivostech se patří zaznamenat následující. Obecné soudy výstižně konstatovaly, že v otázce právního posouzení zaměnitelnosti či klamavosti označování výrobků stěžovatelky a výrobků vedlejší účastnice je třeba vycházet z hlediska průměrného spotřebitele; tím je podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudky ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1757/2012, ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1757/20102 a ze dne 10. 1. 2011 sp. zn. 23 Cdo 5184/2009) zejména takový zákazník, který má dostatek informací, je v rozu