III.ÚS 3481/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3481/14 ze dne 21. 5. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti Ing. Jindřicha Vodičky, zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014 č. j. 25 Cdo 1642/2014-340, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu, vydané v jeho občanskoprávní věci. I. Stěžovatel uplatnil proti žalované obci Podůlší nárok na náhradu škody na zdraví, jež mu byla způsobena v důsledku pádu z jízdního kola v katastru této obce při najetí na neočekávanou, neoznačenou a žalovanou protiprávně vytvořenou překážku (terénní vlnu) na místní komunikaci, a to ve výši 6 321 600,- Kč s příslušenstvím; vedle žalované se řízení na její straně účastnila jako vedlejší účastník Generali Pojišťovna a. s.. Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 18. 6. 2013 č. j. 11 C 130/2011-226 rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 165 000 Kč s příslušenstvím za ztížení společenského uplatnění a 2 566 800 Kč na mimořádném zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, a žalobu zamítl ohledně částky 273 000 Kč jako náhrady za bolest, 1 390 800 Kč náhrady za ztížení společenského uplatnění a 1 926 000 Kč představujících mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. V odůvodnění uvedl, že nároku na náhradu za bolest nebylo žalobě vyhověno proto, že žalovaná již stěžovateli vyplatila z tohoto titulu 154 200 Kč, přičemž podle posudku znaleckého ústavu bylo bolestné ohodnoceno 1020 body, což představuje 122 400 Kč, a tudíž bylo stěžovateli vyplaceno více. Ztížení společenského uplatnění stěžovatele bylo znaleckým posudkem ohodnoceno 7130 body, což představuje 855 600 Kč, a jelikož před zahájením řízení bylo žalovanou stěžovateli již uhrazeno 690 600 Kč, žalobě vyhověl jen do částky 165 000,- Kč. Soud též dospěl k závěru, že jde o případ hodný zvláštního zřetele, a je proto nutné odškodnění za ztížení společenského uplatnění zvýšit o trojnásobek základní výměry, tj. o 2 566 800,- Kč [§ 7 odst. 3 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, dále jen "vyhláška č. 440/2001 Sb."]. Vzal přitom v úvahu, že žalobce utrpěl úraz sice ve věku 65 let, ale způsob jeho života byl i v době úrazu nadstandardně všestranně aktivní. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 12. 2013 č. j. 20 Co 516/2013-305 rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil. Rozhodné závěry obou soudů jsou stěžovateli známy, pročež je na tomto místě již rekapitulovat netřeba. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud nyní ústavní stížností napadeným rozhodnutím jako nedůvodné zamítl. V odůvodnění uvedl, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění, jež je závislé na posouzení intenzity poškození zdraví a je úzce spjato s odbornými (lékařskými) závěry znalce, je svojí povahou závěrem skutkovým. Posouzení, zda některé položky dle přílohy vyhlášky jsou zahrnuty v bodovém hodnocení položek jiných či nikoliv, je sice otázkou právní, jejíž řešení přísluší soudu, avšak i toto právní posouzení je závislé na skutkovém zjištění, do jaké míry jsou zdravotní následky vyjádřené v jednotlivých položkách zahrnuty již v následcích vyjádřených v položkách jiných, a to je otázkou odbornou, jejíž zodpovězení náleží znalci. Soudu nepřísluší přezkoumávat závěry znaleckého posudku, avšak je povinen hodnotit znalecký posudek z toho hlediska, zda jeho závěry "jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení". Odklon od závěrů znaleckého posudku by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by jeho odborné závěry byly založeny na nesprávné interpretaci právního předpisu (odškodňovací vyhlášky); taková situace však zjištěna nebyla. K námitce, že veškeré v úvahu připadající funkční poškození míchy byly znaleckým ústavem podřazeny pod jedinou soubornou položku č. 0753 - kvadruplegie, dovolací soud konstatoval, že hodnocení poškození zdraví podle položky 0753 (s přihlédnutím k položce 0752 vzhledem k inkompletnosti kvadruplegie), aniž by byly zvlášť hodnoceny následky poškození míchy v oblasti vyměšování a sexuality, je podloženo odborným názorem znalců a bylo přesvědčivě a dostatečně ve znaleckém posudku a v doplňujícím vyjádření znaleckého ústavu odůvodněno, a soudy z něj opodstatněně vycházely. Jednotlivá poškození pak byla zohledněna stanovením výše bodového ohodnocení podle položky 0752 a zvýšením podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. Na tomto základě proto dovolací soud uzavřel, že příznaky poškození míchy nebyly při hodnocení míry poškození zdraví opomenuty. K tvrzené nesprávné aplikaci § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. se soud vyjádřil tak, že pokud lékař při určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění nepřistoupil k jeho zvýšení ve smyslu tohoto ustanovení, bylo tomu tak proto, že následky škody na zdraví nehodnotil z hlediska jejich intenzity jako zvlášť těžké; stěžovateli pak nepřitakal v úvaze, že "jednotlivé položky odpovídající konkrétním poškozením by se měly vždy navyšovat všechny", neboť takový postup nemá v tomto ustanovení oporu. Dovolací soud stěžovateli nepřisvědčil ani v tvrzení o chybném výkladu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a jeho užití v jeho věci s odůvodněním, že dle názoru soudů obou stupňů šlo o zvlášť výjimečný případ, kdy základní odškodnění ztížení společenského uplatnění nevyjadřuje následky poškození zdraví žalobce, a proto se "zcela správně zaměřily na porovnání dosavadních společenských aktivit a konkrétních možností uplatnění poškozeného před úrazem se stavem, který u něj nastal poté a omezil ho různou měrou v jednotlivých oblastech jeho života". Hlediska, která odvolací soud při své úvaze zohlednil (věk stěžovatele, jeho společenskou a sportovní aktivitu v době před úrazem, jeho následné vyloučení z dosavadního zájmového a společenského způsobu života a omezení zapojení do života rodinného) respektují podle dovolacího soudu požadavky zákona, jakož i zásadu přiměřenosti; současně s poukazem na vlastní rozsudek sp. zn. 25 Cdo 4826/2009 dodal, že při úvaze o míře mimořádného zvýšení odškodnění bylo třeba náležitě zohlednit, že ve věku, kdy stěžovatel utrpěl úraz, již s ohledem na přirozené opotřebování organizmu a sníženou možnost jeho regenerace dochází k postupnému organickému omezování plné fyzické i pracovní zátěže, jakož i zapojení do společenského a rodinného života. Ohledně poukazů stěžovatele na soudní judikaturu soud uvedl, že nejsou přiléhavé, neboť označená rozhodnutí řeší skutkově i právně odlišné případy. II. Rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle oponuje; podle jeho názoru je založen (stejně jako závěry znaleckého posudku, z nějž soudy vycházely) na nesprávné interpretaci vyhlášky č. 440/2001 Sb.. Za nesprávné považuje především to, že (i) dovolací soud hodnotil veškeré následky poškození míchy pod jednou soubornou položkou (č. 0753), a s námitkou, již v této otázce vznesl, se vypořádal pouze obecně. Takové hodnocení má přitom za rozporné s rozhodnutími sp. zn. 2 Cz 12/90, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, sp. zn. 25 Cdo 759/2005, na které odkázal, a na které soud reagoval toliko sdělením, že se týkají skutkově a právně odlišných věcí. I s odvoláním na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 501/2013 je proto přesvědčen, že ohodnocení a odškodnění následků poškození míchy jednou soubornou položkou, k němuž se soudy uchýlily, nepředstavuje výklad ústavně konformní. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. bylo aplikováno rovněž nesprávně, jestliže byla navýšena pouze jedna položka ztížení společenského uplatnění a nikoliv základní hodnocení ztížení společenského uplatnění jako celek, zahrnující např. též i psychické následky úrazu, neboť z navyšování hodnocení ztížení společenského uplatnění nelze vyjímat pouze některé položky, a ztížení společenského uplatnění je třeba naopak pojímat jako celek (viz sp. zn. 21 Cdo 149/2009, sp. zn. 25 Cdo 4369/2011). Ani touto námitkou se dovolací soud řádně nezabýval a ve svém rozhodnutí ji pominul. Stěžovatel dovolacímu soudu dále vytýká, že při úvaze o rozsahu zvýšení základního hodnocení dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/