III.ÚS 3622/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3622/14 ze dne 22. 10. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 22. října 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Junga, zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Krkoškova 2, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2014 č. j. 79 Nc 1359/2009-182 a proti příkazu soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno - město k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 6. 2014 č. j. 030 EX 5490/09-342, za účasti Městského soudu v Brně a Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno - město, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. V ústavní stížnosti ze dne 7. 11. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 18. 11. 2014, Pavel Jung (dále jen "povinný" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho práva dle čl. 36 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"), a tato rozhodnutí, vydaná v exekuční věci oprávněné České republiky - Městského soudu v Brně, zrušil. II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně (dále též jen "městský soud", případně "exekuční soud") sp. zn. 79 Nc 1359/2009, vyplývají následující skutečnosti. Dne 31. 7. 2006 se stěžovatel účastnil dražebního jednání Městského soudu v Brně. V rámci dražby usiloval o stavební parcelu č. X1, o níž se domníval, že se částečně nachází pod budovou č. p. X2 v k. ú. Přízřenice, kterou spoluvlastní. V dražbě pak, jak stěžovatel uvádí, "naprosto nesmyslně v rámci obavy, že někdo draží pozemek pod mým domem" vydražil pozemek parc. č. X1 za cenu ve výši 3 730 000 Kč, přičemž cena uvedená ve znaleckém osudku činila 589 950 Kč. Následně poté, co si uvědomil svůj omyl, že vydražil jiný pozemek, než chtěl, stěžovatel neuhradil dražební cenu a bylo nařízeno druhé dražební jednání na den 9. 10. 2007, v němž byla nemovitost vydražena podáním ve výši 294 975 Kč. Rozdíl mezi nejvyšším podáním (po započtení složené jistoty), které uskutečnil na jednání dne 31. 7. 2006, a podáním ze dne 9. 10. 2007, byl po stěžovateli jakožto obmeškaném vydražiteli ve smyslu ustanovení § 336n o. s. ř. požadován usneseními městského soudu ze dne 25. 3. 2008 č. j. 27 E 3223/2000-490 a ze dne 28. 4. 2008 č. j. 27 E 3223/2000-490, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2009 č. j. 20 Co 535/2008-504. Ke splnění této povinnost byla na majetek stěžovatele jako povinného nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen Mgr. Jaroslav Homola, soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno-město (dále jen "soudní exekutor"). Dne 17. 6. 2014 příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 030 EX 5490/09-342 soudní exekutor povinnému přikázal, aby mu uhradil dosud vzniklé náklady exekuce, sestávající z odměny exekutora ve výši 468 710 Kč, náhrady za hotové výdaje, ztrátu času a doručení písemností ve výši 11 979,90 Kč, a daně z přidané hodnoty ve výši 100 944,88 Kč. Při výpočtu odměny soudní exekutor vycházel z částky vymožené pro oprávněného ve výši 3 187 070,95 Kč. Dne 3. 9. 2014 usnesením č. j. 79 Nc 1359/2009-182 exekuční soud k námitkám povinného příkaz soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 6. 2014 č. j. 030 EX 5490/09-342 potvrdil. V odůvodnění exekuční soud uvedl, že při zkoumání příkazu k úhradě nákladů exekuce neshledal jakékoliv pochybení soudního exekutora, jelikož mu zcela objektivně odměna a náklady vznikly tak, jak jsou uvedeny v exekučním příkazu. Při posuzování výše odměny exekutora exekuční soud vycházel zejména z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06. Exekuční řízení bylo zahájeno podáním návrhu dne 6. 5. 2009, dne 15. 5. 2009 bylo vydáno usnesení, kterým soud exekuci nařídil a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Soudní exekutor obdržel své pověření dne 25. 5. 2009 a ihned začal provádět šetření a úkony k zajištění majetku povinného, mj. ihned vyzval povinného k dobrovolnému uhrazení vymáhané pohledávky. V průběhu exekučního řízení trvajícího pět let provedl soudní exekutor celou řadu úkonů, šetření a rozhodnutí, a vydanými příkazy zajistil majetek povinného, ze kterého se mu podařilo vymoci částku 18 244,71 Kč. Jelikož zajištěný majetek nepostačoval k úhradě vymáhané pohledávky, přistoupil k dražbě nemovitosti povinného. Dražbu připravoval soudní exekutor opakovaně s odstupem dvou let, neboť první nařízené dražební jednání muselo být z důvodu odvolání povinného (které nebylo úspěšné) odročeno. Teprve v předvečer dražby povinný pod tlakem exekuce složil na účet soudního exekutora převážnou část vymáhané pohledávky, aby tak zabránil prodeji svých nemovitostí, ke kterému by nepochybně došlo. Úhradu částky 3 750 461,02 Kč den před dražbou dne 16. 6. 2014 po cca pěti letech od zahájení exekučního řízení nepokládal exekuční soud za dobrovolné plnění bez přispění činnosti exekutora, nýbrž za plnění pod tlakem exekuce. Pokud by nebylo nařízeno dražební jednání, dle názoru městského soudu by k uvedené úhradě ze strany povinného nedošlo. Odměna v exekučním příkaze byla správně vypočtena a byla i řádně odůvodněna; správně byly vypočteny a odůvodněny i hotové výdaje a náklady za znalecký posudek. III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 a právo na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel podrobně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vyjádřil názor, že celá záležitost je "sama o sobě naprosto nespravedlivá a absurdní", když ve svém důsledku třetím osobám hradil dluhy společnosti AMON s. r. o., kterou vůbec neznal a nebyl s ní v žádném právním vztahu, to vše z důvodu omylu, který nedokázal právními prostředky odčinit. Namítl, že městský soud vymáhal své pohledávky prostřednictvím soukromého soudního exekutora, když sám disponuje aparátem a možnostmi na to, aby dále nezvyšoval náklady řízení a tím mu nezpůsoboval ještě větší újmu než tu, kterou musel nést. Stěžovatel považuje za rozporné s dobrými mravy, že exekutor, který ničeho nevymohl, jako základ pro určení odměny vzal částku 3 187 070,95 Kč, namísto správné částky 18 244,71 Kč, kterou vymohl, neboť částku 3 793 176,90 Kč stěžovatel uhradil dobrovolně. Poukázal na nálezy Ústavního soudu týkající se odměňování exekutorů, a navazující na nález ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.), dle něhož je neakceptovatelné, aby základ odměny exekutora byl shodný jak pro exekutory, kteří exekuci fakticky provedou, tak pro exekutory v situaci, kdy dluh uhradí dobrovolně sám povinný bez přímé účastni exekutora. Stěžovatel dále poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 1697/14, dle něhož po zavedení lhůty pro dobrovolné splnění dluhu je ústavně konformní přiznání plné odměny exekutorovi, pokud nebylo v této lhůtě uhrazeno, a vyjádřil názor, že tento závěr dopadá i na jeho věc, neboť po nařízení exekuce jak soudní exekutor, tak i městský soud, nebrali v potaz skutečnost, že stěžovatel, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně uhradil. Stěžovatel vyjádřil domněnku, že soudní exekutor a městský soud, který byl v exekuci zároveň oprávněným, nevzali v úvahu závaznou judikaturu Ústavního soudu a z ní plynoucí požadavek při výpočtu odměny exekutora zohlednit dobrovolnost splnění závazku povinného, čímž porušili základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny. Tím, že městský soud byl současně oprávněným, a zároveň i rozhodoval o námitkách povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, došlo podle stěžovatele k porušení čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, "jelikož oprávněný v této věci nemůže být zároveň nezávislým a nestranným soudem", jak vyžadují citované články Listiny a Úmluvy. Stěžovatel shledává výši odměny exekutora rozpornou s judikaturou Ústavního soudu, principy spravedlnosti a dobrých mravů, a je toho názoru, že došlo k porušení základního práva na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny. IV. Vyjádření účastníků a replika stěžovatele Městský soud v Brně, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 2. 7. 2015 k ústavní stížnosti uvedl, že nemovitosti, které byly draženy v rámci výkonu rozhodnutí, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 3223/2000, byly řádně označeny v dražební vyhlášce, se kterou se mohli všichni účastníci dražby předem seznámit. Při samotném dražebním jednání před soudem dne 31. 7. 2006 byli všichni účastníci a dražitelé seznámeni s předmětem dražby, který byl opětovně přesn