III.ÚS 3711/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3711/14 ze dne 7. 12. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Petrem Balabánem, advokátem se sídlem Šafaříkova 1, 120 00 Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2014 č. j. 31 Co 267/2014-1541, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a za účasti 1) Okresního soudu Praha-východ, 2) orgánu sociálně právní ochrany dětí - Městského úřadu Ŕíčany, a 3) L. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti J. K. (dále též "stěžovatel" nebo "otec dětí") napadá v záhlaví usnesení označený rozsudek krajského soudu a tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva ve smyslu čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4 čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. II. Z obsahu ústavní stížnosti, z obsahu napadeného rozhodnutí a z obsahu spisu Okresního soudu Praha - východ sp. zn. 30 P 238/2010, který si Ústavní soud vyžádal, se zjišťuje: Stěžovatel je otcem nezletilých dětí K. a T. K. Matkou dětí je L. K.. Ve věci péče o nezletilé děti K. probíhá před Okresním soudem Praha - východ pod sp. zn. 30 P 238/2010 dlouholeté soudní řízení, v němž je rozhodováno o výchově a výživě dětí. Je možno konstatovat, že soudní spor mezi rodiči se vyznačuje typickými jevy příznačnými pro sociálně patologický jev, označovaný jako "válka rodičů o děti". Věc je komplikována tím, že matka dětí žije od června 2011 na Novém Zélandu. Otec dětí, žijící v České republice, cestuje s dětmi často do ciziny, přičemž rodiče nejsou schopni se na úpravě styku s dětmi rozumně dohodnout a domáhají se soudního řešení úpravy styku s dětmi, často formou návrhů na předběžná opatření. Ve věci byly vydány již desítky prvoinstančních a druhoinstančních soudních rozhodnutí. O úpornosti soudního sporu svědčí již samotný fakt, že v současné době obsahuje soudní spis více než patnáct set stran. III. Nejprve Ústavní soud předesílá, že ve věci péče o nezletilé děti K. rozhodoval již v roce 2012, kdy pod sp. zn. II. ÚS 1835/12 vydal nález (N 152/66 SbNU 289), v němž zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2012 č. j. 21 Co 522/2011-607, kterým tento soud vyhověl odvolání matky obou nezletilých dětí a svěřil je do střídavé péče jejich rodičů s tím, že nově upravil tuto péči tak, že střídavou péči upravil v rozsahu půl roku v každém kalendářním roce, přičemž současně rozhodl, že oba rodiče jsou povinni umožnit v období, kdy jsou v péči druhého rodiče, kontakt prostřednictvím telefonického spojení či připojení přes "skype" v konkrétním časovém rozmezí. Ústavní soud ve svém kasačním nálezu konstatoval, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska styku nezletilých dětí s jejich rodiči a svěření nezletilých dětí do výchovy konkrétního rodiče posuzovaly v návaznosti na konkrétní skutková zjištění projednávané věci. Obecné soudy v těchto věcech postupují s ohledem na princip oficiality, tedy provádějí nejen důkazy navržené účastníky řízení, pokud jsou pro řádné zjištění skutkového stavu zásadní, ale i ty, které jsou v projednávané věci relevantní. Ústavní soud krajskému soudu v této souvislosti vytkl, že dostatečně nezjistil skutkový stav v rozsahu, který by mohl vést k závěru o vhodnosti střídavé péče o nezletilé děti v rozsahu založeném odvolacím soudem, přičemž odvolací soud porušil ustanovení § 213 o. s. ř., neboť se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně a tyto důkazy hodnotil jinak, aniž je sám zopakoval. Jestliže oproti rozhodnutí soudu prvního stupně změnil odvolací soud právní názor ohledně výchovy nezletilých dětí, měl dát účastníkům řízení možnost se k možné změně svého právního názoru vyjádřit, resp. umožnit jim k němu navrhnout provedení konkrétních důkazů. Jestliže tak neučinil, bylo jeho rozhodnutí překvapivé. IV. K nyní projednávané ústavní stížnosti se zjišťuje: Rozsudkem ze dne 19. 9. 2011 č. j. 30 P 238/2010-478, 10 P a Nc216/2011 Okresní soud Praha - východ ve věci péče o nezletilé děti K. rozhodl o návrhu matky na změnu výchovy svěřením nezletilých dětí do její péče tak, že její návrh zamítl (výrok I), nezletilou K. a nezletilého T. svěřil do výchovy otce (výrok II), matce uložil přispívat na každého z nezletilých dětí částkou 1 600,- Kč měsíčně (výrok III); tím změnil rozsudek téhož soudu ze dne 14. 4. 2010 č. j. 30 Nc 13/2009-263 o úpravě výchovy a výživy (výrok IV). Okresní soud Praha - východ dne 19. 12. 2012 v řízení o předběžném opatření usnesením č. j. 30 P 238/2010-847, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2013, vyhověl návrhu matky a předběžným opatřením nařídil otci, aby umožnil matce péči o nezletilé děti v době od 26. 1. do 20. 3. 2013 z důvodu pobytu matky s dětmi v zahraničí s tím, že děti převezme babička ze strany matky. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2013 č. j. 21 Co 169/2013-996 rozhodl o návrhu na úpravu styku nezletilých dětí s prarodiči ze strany matky tak, že změnil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, umožnil babičce nezletilých dětí J. Š. se s nezletilými stýkat každý druhý víkend v kalendářním měsíci od pátku 17.00 hod. do neděle 17.00 hod. a dále v období letních prázdnin v každém kalendářním roce vždy od 1. 8. od 9.00 hod. do 7. 8. do 18.00 hod. (výrok I a II). V odvolacím řízení byl vypracován soudem ustanoveným znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie doc. MUDr. Karlem Hynkem a znalcem z oboru klinické psychologie PhDr. Josefem Pavlátem znalecký posudek. Na č. l. 1109-1114 soudního spisu se nachází protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 10. 12. 2013, v jehož průběhu byli vyslechnuti soudem ustanovení znalci a doplněno dokazování ohledně příjmů otce a matky nezletilých a jejich životních nákladů. Opatrovník navrhl svěřit nezletilé děti do péče otce, neboť střídavá péče by podle jeho názoru pro značnou vzdálenost a jinou destinaci nefungovala. Současně navrhl kontakt s matkou prostřednictvím skype a telefonu. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2013 č. j. 21 Co 522/2011-1122, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2014, rozhodl odvolací soud o návrhu matky na změnu poměrů nezletilých dětí k odvolání matky tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III tak, že počínaje dnem 20. 6. 2011 je matka povinna platit na výživu každého z nezletilých dětí 1.800,- Kč měsíčně, počínaje dnem 17. 10. 2012 je matka povinna platit na výživu každého z nezletilých dětí 2.500,- Kč měsíčně a počínaje dnem 5. 2. 2013 je matka povinna platit na výživu každého z nezletilých dětí 500,- Kč měsíčně (výrok I), dále rozhodl o dlužném výživném za období od 20. 6. 2011 do 30. 11. 2013 a o výši měsíčních splátek na jeho úhradu (výrok II), přičemž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výchově I a II a ve výroku IV o změně dřívějšího soudního rozhodnut o výchově a výživě. V odůvodnění rozsudku odvolací soud poukázal na výsledek důkazního řízení, v němž zkoumal materiální předpoklady matky nezletilých dětí starat se o obě nezletilé děti v delším časovém rozvrhu, v němž by matka připravovala obě děti doma, a děti by ve škole v České republice skládaly srovnávací zkoušky. K dalším relevantním otázkám, jejichž zkoumání uložil odvolacímu soudu Ústavní soud ve svém zrušujícím nálezu sp. zn. II. ÚS 1835/12, ustanovil odvolací soud soudní znalce. Ze závěrů znaleckého posudku a slyšení obou znalců vzal odvolací soud za prokázané, že obě nezletilé děti jsou schopny samostatně vyjádřit své stanovisko a obě shodně uvedly, že chtějí zůstat u otce, chtějí chodit do školy ve Velkých Popovicích a Českou republiku považují za svůj domov. Dlouhodobou ztrátu osobního kontaktu s matkou obě nezletilé děti nevnímají úkorně, přičemž mateřskou postavu jim nahrazuje otcova partnerka P., k níž mají srdečný vztah. Ze strany otce nedošlo k ovlivňování dětí proti matce. K možnosti pobytu nezletilých dětí na Novém Zélandu u matky v řádu měsíců znalec PhDr. Josef Pavlát uvedl, že by bylo vhodné, aby školní docházka dětí probíhala bez většího přerušování, a navrhovaný pobyt v uvedeném rozsahu znalec nepovažuje pro nezletilé děti za vhodný. Na základě doplněného dokazování, zejména s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání, dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně výchovy nezletilých dětí. V průběhu dalšího řízení se matka domáhala nařízení předběžného opatření, jímž by jí bylo umožněno vykonávat výhradní péči o obě nezletilé děti v době od 28. 7. 2013 do 1. 9. 2013, přičemž návrhu bylo soudem prvního stupně vyhověno. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2013 č. j. 21 Co 227/2013-M17 odvolací soud potvrdil předběžné opatření