III.ÚS 3769/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3769/14 ze dne 19. 5. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Kůrky o 1) ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Exnera, zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, směřující proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 6 To 76/2014, a sp. zn. 6 To 75/2014, a proti usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKVP, Expozitura Hradec Králové, Oddělení odhalování a vyšetřování, ze dne 22. 7. 2014, č. j. OKFK-294-399/TČ-2013-252301 a č. j. OKFK-294-393/TČ-2013-252301, a o 2) ústavní stížnosti stěžovatelky FVE Petrovice, a.s., se sídlem v Praze 7, Přívozní 1054/2, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, směřující proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 6 To 81/2014, sp. zn. 6 To 80/2014, sp. zn. 6 To 78/2014, sp. zn. 6 To 79/2014 a sp. zn. 6 To 77/2014 a proti usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKVP, Expozitura Hradec Králové, Oddělení odhalování a vyšetřování, ze dne 22. 7. 2014, č. j. OKFK-294-392/TČ-2013-252301, č. j. OKFK-294-396/TČ-2013-252301, č. j. OKFK-294-397/TČ-2013-252301 a č. j. OKFK-294-398/TČ-2013-252301 a ze dne 25. 7. 2014, č. j. OKFK-294-408/TČ-2013-252301, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavní stížnost Daniela Exnera (dále jen jako "stěžovatel") Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2014 a vedenou pod sp. zn. III. ÚS 3769/14, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, vydaných v jeho věci, jimiž mělo dojít k porušení jeho ústavně garantovaného práva na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy ČR. Z odůvodnění ústavní stížnosti a zejména z obsahu rozhodnutí napadaných ústavní stížností se zjišťuje, že stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Trestného činu se měl stěžovatel, zkráceně řečeno, dopustit tím, že jako předseda představenstva stěžovatelky FVE Petrovice, a.s. (dále jen "stěžovatelka"), společně s dalšími osobami úmyslně uvedl v omyl pracovníky Energetického regulačního úřadu, kteří na základě předložených nepravdivých dokumentů vydali stěžovatelce licenci na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů od 6. 12. 2010. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že na základě uvedeného vznikl stěžovatelce dne 30. 12. 2010 nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010, která je vyšší, než kdyby výroba elektřiny z fotovoltaických zdrojů byla uvedena do provozu až v roce 2011. Celková výše způsobené škody od první fakturace za výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů stěžovatelky v roce 2011 až do 31. 12. 2013 činí podle výpočtů obsažených v napadených rozhodnutích 23 378 621,- Kč, přičemž je vysoce pravděpodobné, že takto vyčíslená škoda se bude v průběhu provozu elektrárny zvyšovat po dobu, na kterou je vymezena předmětná licence. Dne 22. 7. 2014 rozhodl v záhlaví označený policejní orgán v souladu s § 79f ve spojení s § 79a odst. 1 a § 79b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatele a peněžních prostředků dodatečně došlých na tento účet, jakož i peněžních prostředků investičního životního připojištění stěžovatele. Peněžní prostředky stěžovatele byly zajištěny jako náhradní hodnoty ve smyslu § 79f trestního řádu. Podle napadených usnesení policejního orgánu byly analýzou bankovních účtů stěžovatelky v souladu s § 8 odst. 2 trestního řádu zjištěny časté hotovostní výběry realizované pouze stěžovatelem jako předsedou představenstva stěžovatelky, a to v celkové výši cca 4 456 000,- Kč, kdy tyto výběry byly uskutečněny po datu uvedení předmětné fotovoltaické elektrárny do provozu. Dle vyjádření policejního orgánu se doposud nepodařilo dohledat, jak bylo naloženo s vybranou hotovostí, ale lze důvodně předpokládat, že hotovostní výběry mohly představovat dílčí výnos z trestné činnosti a stěžovatel je částečně podílově rozdělil mezi podezřelé a zčásti spotřeboval k pokrytí svých potřeb. O zajištění uvedených majetkových hodnot policejní orgán rozhodl se souhlasem státního zástupce. V reakci na ústavní stížností napadená rozhodnutí policejního orgánu se stěžovatel obrátil se stížnostmi na Vrchní soud v Olomouci, který všechny jeho stížnosti zamítl jako nedůvodné ve smyslu § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Rovněž tato rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci stěžovatel napadá ve své ústavní stížnosti. V odůvodnění projednávané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k nezákonnému omezení jeho vlastnického práva, jakož i k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Stěžovatel uvádí, že žádný výnos z jeho údajné trestné činnosti neexistuje, neboť neexistuje ani samotná trestná činnost, ze které by mohl vzniknout. Podle stěžovatele se jedná o škodu fiktivní, která byla policejním orgánem vykonstruována. Podle stěžovatele vyčíslená údajně způsobená škoda byla policejním orgánem převzata z odborného vyjádření, které však trpí zjevnými nesrovnalostmi, jejichž vlivem mohlo dojít ke zkreslení skutečností ohledně fakturace za vyrobenou elektřinu a následnému chybnému výkladu policejním orgánem. Dále je podle stěžovatele použití zajišťovacího institutu v dané trestní věci zjevně nepřiměřené a má pro stěžovatele likvidační důsledky. Stěžovatel proto namítá, že ústavní stížností napadená usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policie o zajištění peněžních prostředků z investičního životního pojištění stěžovatele a o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatele, mají za následek nepřiměřený zásah do jeho základního práva zaručeného podle čl. 11 Listiny a odkazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3501/13. Shora citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci stěžovatel rovněž vytýká, že jsou nepřezkoumatelná, neboť se řádně nevypořádávají s jeho stížnostními námitkami, čímž podle stěžovatele došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR. Vlivem uvedené rozhodovací činnosti vrchního soudu tak nebylo podle stěžovatele zajištěno řádné přezkoumání jeho stížnostních námitek a tento soud se opíral pouze o usnesení policie o zajištění peněžních prostředků z investičního životního pojištění stěžovatele a o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatele, která nebyla pečlivě odůvodněna a opírala se především o fiktivní předpoklady a fabulace. Stěžovateli tak nebyla poskytnuta plná příležitost pro uplatnění práv, čímž došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. II. Ústavní stížnost FVE Petrovice, a.s. (dále jen jako "stěžovatelka") Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2014 a vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 3771/14, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, vydaných v její věci, jimiž mělo dojít k porušení její ho ústavně garantovaného práva na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 90 Ústavy. Z odůvodnění ústavní stížnosti a zejména z obsahu rozhodnutí napadaných ústavní stížností se zjišťuje, že v záhlaví označený policejní orgán dne 22. 7. 2014 a 25. 7. 2014 rozhodl, v souvislosti se shora uvedeným trestním stíháním stěžovatele, v souladu s § 79f ve spojení s § 79a odst. 1 a § 79d trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech stěžovatelky a o zajištění nemovitostí stěžovatelky, v daném usnesení blíže označených. Peněžní prostředky na bankovních účtech stěžovatelky byly zajištěny jako výnos z trestné činnosti a nemovitosti stěžovatelky jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti. Podle vyjádření policejního orgánu nebyl zcela dohledán výnos předmětné trestné činnosti, ale bylo zdokumentováno vlastnictví posléze zajištěných nemovitostí, které jsou zahrnuty do majetku stěžovatelky a bylo tedy možné tyto nemovitosti využít jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti, ačkoliv jejich hodnota odpovídá pouze zčásti vypočítané hodnotě výnosu z trestné činnosti. O zajištění uvedených majetkových hodnot policejní orgán rozhodl se souhlasem státního zástupce. V reakci na ústavní stížností napadená rozhodnutí poli