III.ÚS 568/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 568/05 ze dne 31. 10. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 31. října 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) PhMr. K. E., B) Ing. M. E. CSc., C) Ing. I. E., všichni právně zastoupeni JUDr. Janou Sedláčkovou, advokátkou AK se sídlem Palackého tř. 33, 612 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2002 č. j. 31 C 50/97-209 ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2004 č. j. 31 C 50/97-246, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004 č. j. 19 Co 352/2002-268, a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 2005 č. j. 26 Cdo 1232/2005-281, za účasti 1) Městského soudu v Brně, a 2) Krajského soudu v Brně, a 3) Nejvyššího soudu ČR, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 11. 2005, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2002 č. j. 31 C 50/97-209 ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2004 č. j. 31 C 50/97-246, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004 č. j. 19 Co 352/2002-268, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 2005 č. j. 26 Cdo 1232/2005-281, a to pro porušení článku 90 Ústavy ČR, článku 1, článku 11, článku 36, článku 37 a článku 38 Listiny základních práv a svobod. K posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 50/97, a dále spis, vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 212/2005, jakož i spis, vedený u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 10/2005. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2002 č. j. 31 C 50/97 -209 ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2004 č. j. 31 C 50/97-246 bylo zastaveno řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatelé JUDr. R. H. a Ing. M. H. vzali podanou žalobu zpět, jelikož jako většinoví spoluvlastníci uzavřeli s odpůrcem dohodu o ukončení nájmu bytu ze dne 4. 10. 1999; soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") rozhodl o zastavení řízení ve vztahu mezi těmito navrhovateli. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu. Ve vztahu k navrhovatelce ad A) označené jako "PhDr. K. E." bylo řízení zastaveno dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť řízení ve vztahu k této účastnici je poznamenáno nedostatkem podmínky řízení (ust. § 103 o. s. ř.), představované způsobilostí navrhovatelky ad A) být jeho účastnicí. Navrhovatelka tak, jak je v návrhu a ve všech dalších podáních označována, je podle městského soudu neexistující osobou, tedy osobou, která nemá způsobilost být účastníkem občanskoprávního řízení a tento nedostatek podmínky řízení není možné odstranit. K odvolání žalobkyně ad A) PhMr. K. E. [v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka ad A)"] bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004 č. j. 19 Co 352/2002-268 usnesení soudu prvního stupně v napadené části ve vztahu mezi žalobkyní ad A) a žalovaným L. B. jako věcně správné potvrzeno, i když z jiných důvodů, než v prvostupňovém rozhodnutí uvedených. Odvolací soud žalobkyni PhMr. K. E. na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za osobu existující a tedy za nositelku práv a povinností, neboť byla v řízení označena dostatečně uvedením jména, příjmení, bydliště i datem narození, a nesprávné uvedení titulu PhDr. (namísto PhMr.) nečiní z jinak přesně označeného účastníka řízení neexistující subjekt, neboť uvádění akademického titulu ani není podmínkou označení účastníků dle ust. § 79 o. s. ř. Ze spisu však podle odvolacího soudu také vyplývá, že žalobkyně ad A) nikdy žalobu ve věci nepodala, ani nezmocnila JUDr. Jana Vokála (jenž se v žalobě označil jako zástupce všech tří původních žalobců) k podání žaloby a ke svému zastupování, ani se k žalobě později nepřipojila. Nedostatek plné moci je sice odstranitelnou podmínkou řízení, avšak odstraněn nebyl, a proto bylo řízení v souladu s ust. § 104 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poznamenal, že nerozumí zcela, o co žalobkyni odvoláním vlastně šlo, když celou dobu v řízení před soudem prvního stupně poukazovala na to, že žalobu nepodávala, ani k jejímu podání nikoho nezmocnila a dožadovala se zastavení řízení ve věci, takže výsledek odpovídá tomu, co sama chtěla. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobkyně ad A) PhMr. K. E., Ing. M. E. [v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel ad B)"] a Ing. I. E. [v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel ad C)"] dovoláním. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 2005 č. j. 26 Cdo 1232/2005 -281 bylo dovolání odmítnuto. V odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud poukázal na to, že dle ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat jen účastník řízení. Na rozdíl od žalobkyně - dovolatelky ad A) však odvolatelé ad B) a ad C) účastníky řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nebyli, a proto nejsou ani osobami oprávněnými podat dovolání. Dále dovolací soud poukázal na to, že z povahy dovolání jako opravného prostředku vyplývá, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena v jeho právech určitá újma, odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí. V právních poměrech žalobkyně - dovolatelky ad A) - však žádná újma vydáním napadeného rozhodnutí nevznikla a dovolatelé nic takového ani netvrdí [dovolací námitky se omezují na údajnou újmu způsobenou dovolatelům ad B) a ad C)]. Napadeným unesením odvolacího soudu byl podle soudu dovolacího naopak napraven stav, kdy probíhalo řízení, v němž bylo s dovolatelkou jednáno jako s žalobkyní, ačkoli sama žalobu nepodala a neudělila plnou moc k tomu, aby jejím jménem byla žaloba podána. Za této situace nelze podle dovolacího soudu ani dovolatelku ad A) považovat za osobu oprávněnou (subjektivně legitimovanou) k podání dovolání. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že stěžovatelka ad A) podala dne 24. 6. 2005 k Městskému soudu v Brně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004 č. j. 19 Co 352/2002-268 žalobu pro zmatečnost a rovněž stěžovatelé ad B) a ad C) podali dne 3. 6. 2005 proti témuž usnesení Krajského soudu v Brně žalobu pro zmatečnost, a to ke Krajskému soudu v Brně. Ústavní soud ověřil, že současně s ústavní stížností podali stěžovatelé v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 50/97 žaloby pro zmatečnost, o nichž nebylo v okamžiku podání ústavní stížnosti rozhodnuto. Vzhledem k nastolené procesní situaci rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 2. 3. 2006 č. j. III. ÚS 568/05-14 podle ust. § 63 zákona o Ústavním soudu a podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o přerušení řízení před Ústavním soudem o podané ústavní stížnosti, a to do doby rozhodnutí Krajského soudu v Brně o žalobě pro zmatečnost podané stěžovateli ad B) a ad C) . Usnesením ze dne 3. 8. 2006 č. j. 51 C 10/2005-42 Krajský soud v Brně žalobu pro zmatečnost zmatečnostních žalobců Ing. M. E. a Ing. I. E., směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne ze dne 6. 8. 2002 č. j. 31 C 50/97-209 ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2004 č. j. 31 C 50/97-246, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004 č. j. 19 Co 352/2002-268 zamítl s odůvodněním, že zmatečnostní žalobci Ing. M. E., a Ing. I. E., na rozdíl od PhMr. K. E., účastníky řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nebyli, a proto nejsou osobami oprávněnými podat žalobu pro zmatečnost. Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedené usnesení zmatečnostní žalobci - stěžovatelé ad B) a ad C) odvoláním, o jehož možnosti podání byli soudem poučeni, nenapadli, a toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 9. 2006. Žalobu pro zmatečnost žalobkyně ad A) PhMr. K. E. podanou proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2002 č. j. 31 C 50/97-209 ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2004 č. j. 31 C 50/97-246, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004 č. j. 19 Co 352/2002 - 268 Městský soud v Brně usnesením ze dne 3. 1. 2007 č. j. 31 C 212/2005 - 27 rovněž zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud uvedl, že žalobkyně nebyla a nestala se účastníkem řízení projednávaném pod sp. zn. 31 C 50/97, a za této situace nem