IV.ÚS 1001/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1001/18 ze dne 26. 7. 2018 N 128/90 SbNU 129 Nesprávné posouzení doručení nesouhlasu s rozhodováním bez nařízení jednání v bagatelní věci (jízda načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 26. července 2018 sp. zn. IV. ÚS 1001/18 ve věci ústavní stížnosti Martina Bartoše, zastoupeného Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem Nebušická 709, Horoměřice, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. prosince 2017 č. j. 16 C 363/2017-20, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově povinnosti zaplatit vedlejší účastnici 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení, za účasti Okresního soudu Praha-západ jako účastníka řízení a Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, se sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. prosince 2017 č. j. 16 C 363/2017-20 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. II. Rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. prosince 2017 č. j. 16 C 363/2017-20 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), přičemž namítá též porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel také navrhuje podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád" nebo "o. s. ř.") pro jeho neústavnost. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí i vyžádaného soudního spisu se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") rozhodl napadeným rozsudkem tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 524 Kč od 2. 6. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejší účastnice (výrok II). Okresní soud zdůraznil, že vyjádření stěžovatele k žalobě vedlejší účastnice se nepodařilo zjistit, a že jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil (§ 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.). II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti zejména uvádí, že dne 28. 11. 2017 mu bylo doručeno usnesení okresního soudu ze dne 13. 11. 2017 č. j. EPR 215152/2017-9, kterým ho soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena (přičemž zdůrazňuje, že již zde byla porušena kogentní lhůta stanovená v § 114b odst. 2 o. s. ř.). Stěžovatel se dne 8. 12. 2017, tedy při zachování soudem poskytnuté lhůty, k žalobě písemně vyjádřil. Vyjádření bylo zasláno doporučenou poštou prostřednictvím doručovatele Česká pošta, s. p. Současně s výše uvedeným usnesením (č. j. EPR 215152/2017-9) bylo stěžovateli dále doručeno i usnesení č. j. EPR 215152/2017-10, kterým mu soud uložil, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. K tomuto usnesení stěžovatel sdělil, že vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí ve věci samé není možný opravný prostředek, nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl součástí výše uvedeného vyjádření k věci samé, které bylo zasláno doporučenou poštou výše uvedenou zásilkou. Následně dne 19. 1. 2018 byl stěžovateli doručen napadený rozsudek. Vzhledem k tomu, že vyjádření k žalobě stěžovatel zasílal doporučenou poštou, ihned v pondělí telefonicky kontaktoval pracovnici senátu 16 C, která mu po vylíčení rozhodných skutečností sdělila, že má všechny listiny zaslat naskenované e-mailem soudu, který se k tomuto po zhodnocení skutkového stavu nějakým způsobem vyjádří. Týž den stěžovatel soudu zaslal elektronicky jednak znovu: 1. písemné vyjádření k žalobě, dále 2. podací lístek a 3. výpis ze sledování zásilek České pošty, s. p., ze kterého je patrné, že předmětné vyjádření bylo soudu doručeno dne 12. 12. 2017. V e-mailu dále podrobně popsal nastalou situaci a dále uvedl, že navrhuje autoremeduru v celém rozsahu a zrušení napadeného rozsudku. Následně stěžovatel prostřednictvím aplikace Infosoud zjistil, že na rozsudku byla samozřejmě vyznačena doložka právní moci. Když znovu telefonicky kontaktoval příslušnou kancelář senátu 16 C, bylo mu jinou pracovnicí již pouze formálně sděleno, že elektronické vyjádření včetně příloh sice soudce obdržel, nicméně "právní moc byla na rozsudku vyznačena na pokyn soudce, a pokud se Vám to nelíbí, podejte si odvolání". Stěžovatel zdůrazňuje, že podat odvolání si vskutku nemůže, jelikož se jedná o rozsudek vydaný v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč. Jelikož stěžovatel nemá jinou možnost obrany, z výše uvedených důvodů mu proto nyní nezbývá než podat tuto ústavní stížnost, jelikož se k podané věci nemohl na nařízeném soudním jednání vyjádřit a zúčastnit se jednání, čímž bylo porušeno jeho právo na veřejnost řízení, právo na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces. 4. Stěžovatel dále navrhl zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., přičemž uvádí, že dle jeho názoru by měl právo na projednání věci před soudem a s tím související veřejnost řízení a soudní ochranu, resp. spravedlivý proces, mít každý včetně stěžovatele, a to bez ohledu na to, zdali se jedná o spor, jehož předmětem je peněžité plnění ve výše 9 000 Kč nebo 11 000 Kč, a to i v rámci odvolacího řízení. III. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele 5. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejší účastnici řízení. 6. Okresní soud ve svém vyjádření zejména plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, dále na vyjádření vedení soudu ke stížnosti stěžovatele u zdejšího soudu na č. l. 39 a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. K meritu věci zejména uvedl, že rozsudek byl vyhlášen až 20. 12. 2017, přičemž do té doby stěžovatel nepodal žádné vyjádření. Tuto skutečnost prověřovalo i vedení zdejšího soudu a žádné podání stěžovatele u zdejšího soudu před vyhlášením rozsudku nebylo dohledáno. 7. Vedlejší účastnice svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužila. 8. Stěžovatel ve své replice k vyjádření okresního soudu setrval na podané ústavní stížnosti, přičemž setrval na své stížnostní argumentaci a zdůraznil, že pokud by se k věci nevyjádřil, byla by situace samozřejmě odlišná. To se však v daném případě nestalo. Stěžovatel své vyjádření zaslal doporučeně, jak plyne z příloh k ústavní stížnosti. Taktéž z výpisu ze sledování zásilek České pošty, s. p., je patrné, že zásilka doručena byla. Za tohoto stavu má stěžovatel stále za to, že jeho ústavní stížnost je důvodná, jelikož postupem soudu byla stěžovateli odňata možnost jednat před soudem. IV. Procesní předpoklady projednání návrhu 9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeh