IV.ÚS 1002/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1002/19 ze dne 9. 10. 2019 N 174/96 SbNU 211 K právu dítěte být slyšeno   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Ř., zastoupené Mgr. Vítem Palarčíkem, advokátem, sídlem Milady Horákové 329/26, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2018 č. j. 14 Co 127/2018-172 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. února 2018 č. j. 83 P 104/2016-140, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a 1. nezletilého D. S., zastoupeného statutárním městem Brnem, Úřadem městské části Brno-sever, sídlem Bratislavská 251/70, Brno, a 2. M. S. jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2018 č. j. 14 Co 127/2018-172 bylo porušeno právo stěžovatelky a 1. vedlejšího účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právy 1. vedlejšího účastníka podle čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2018 č. j. 14 Co 127/2018-172 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka (dále též "matka") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále dle stěžovatelky došlo k zásahu do jejích práv podle čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Městským soudem v Brně (dále jen "městský soud") se podává, že tento soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2018 č. j. 83 P 104/2016-140 zamítl návrh 2. vedlejšího účastníka (dále jen "otec") na snížení výživného pro 1. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilý") stanoveného ve výši 1 800 Kč měsíčně rozsudkem městského soudu ze dne 8. 3. 2016 č. j. 83 Nc 63/2015-50 (výrok I), neupravil styk otce s nezletilým (výrok II), zamítl návrh matky na udělení souhlasu za otce ke změně příjmení nezletilého na příjmení "Ř." (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") k odvolání matky proti výrokům III a IV rozsudku městského soudu rozhodl rozsudkem ze dne 13. 12. 2018 č. j. 14 Co 127/2018-172 tak, že rozsudek městského soudu se v napadeném výroku III o návrhu na změnu příjmení a ve výroku IV o nákladech řízení potvrzuje (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud v klíčové otázce změny příjmení nezletilého doplnil dokazování městského soudu aktuálními sděleními opatrovníka nezletilého obsaženými v jeho vyjádření k odvolání matky ze dne 2. 5. 2018 a v jeho "aktuálním stanovisku" ze dne 30. 10. 2018. V první uvedené zprávě opatrovník uvedl, že dne 2. 5. 2018 byl proveden další pohovor s nezletilým, který na dotaz o podepisování ve škole odpověděl, že příjmení zatím nepíší, a sám spontánně sdělil, že by se chtěl jmenovat "Ř." jako maminka, což zopakoval i na závěr pohovoru. V druhé zprávě opatrovník sdělil, že opětovně hovořil s nezletilým o samotě a nezletilý k dotazu na podepisování se ve škole sdělil, že se podepisuje "D. a jen někdy S.". Na otázku, jaké by chtěl mít příjmení, pohotově a bez zamyšlení odpověděl, že "Ř.", a na dotazy k důvodům uvedl, že se chce jmenovat stejně jako "máma", chce se jmenovat "podle mamky a babičky s dědou", což zopakoval několikrát. Uvedl, že neví, proč má příjmení S., a se smíchem uvedl "budu užívat Ř.". Nezletilý se během pohovoru vyjadřoval spontánně a působil pohodovým dojmem. Krajský soud uvedl, že přes uvedené dospěl k závěru, že nejsou dány tak zásadní skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu příjmení nezletilého, byť jeho stanovisko k ní je souhlasné. Z dokazování městského soudu i z tvrzení matky vyplývá, že matka si po rozvodu manželství s otcem změnila své příjmení na rodné "Ř." a že žije se společné domácnosti s nezletilým a jeho polorodou sestrou, která sama má příjmení "V.". Ze zjištění městského soudu učiněných pro již pravomocná rozhodnutí o zamítnutí otcových návrhů na snížení výživného a úpravu styku vyplývá, že otec se s nezletilým od května 2015 neviděl, že předchozí pokusy matky o styk nezletilého s otcem po rozpadu manželství rodičů i za spolupráce orgánu sociálně-právní ochrany dětí byly neúspěšné, že otec byl odsouzen pro neplnění vyživovací povinnosti k nezletilému a že plní vyživovací povinnost k němu nikoli ve stanovené částce 1 800 Kč měsíčně, ale v částkách výrazně nižších (podle matky jen asi 300 Kč měsíčně, a to nepravidelně). Jestliže otec svůj přístup k nezletilému a ke kontaktu s ním odůvodňuje špatným vztahem mezi rodiči při rozpadu jejich manželství a svými zdravotními problémy, je tato jeho argumentace důvodná pouze zčásti, i když není nedůvodná zcela. Byť otec nenapadl rozhodnutí městského soudu o snížení své vyživovací povinnosti, je ze zjištění městského soudu v odůvodnění jeho rozsudku zřejmé, že otec má poměrně výrazné zdravotní problémy, které mohou mít (byť jen částečný) vliv na to, proč platí výživné v tak nedostatečné míře. Stejně tak z těchto zjištění městského soudu vyplývá, čím otec odůvodňuje, proč přestal usilovat o styk s nezletilým. Na jedné straně se otec nejméně podaným návrhem na úpravu styku a předtím podaným návrhem na předběžné opatření styku s nezletilým domáhal, tudíž nelze učinit závěr o úplné absenci jeho snah o kontakt s nezletilým, na druhé straně je to však snaha zcela nedostatečná, pokud po podání těchto návrhů otec se soudem osobně již nijak nekomunikoval a jeho zástupkyně, která tuto jeho věc v řízení hájila, mu vypověděla plnou moc právě pro absenci komunikace i s ní. Matka sice v odvolání důvodně namítá, že pro změnu příjmení nezletilého dítěte je rozhodné, zda rodič, jehož příjmení dítě dosud nosí (zpravidla otec), plní k němu své povinnosti a zda je, či není vztah sounáležitosti mezi nimi vážně narušen, ovšem nelze nezohlednit i to, že jméno a příjmení každé osoby, a to i u nezletilého dítěte, je jednou ze základních složek osobnosti člověka (§ 77 a 78 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a jeho změna je významným zásahem do osobnostních práv jeho nositele. Kritéria pro změnu příjmení nezletilého dítěte užívaného od jeho narození tedy nejsou dána jen sounáležitostí s rodičem nosícím totéž příjmení (otcem), ale i tím, zda a z jakých důvodů je v zájmu nezletilého dítěte mu jeho dosavadní příjmení odejmout, neboť nejde jen o příjmení jeho otce a prarodičů ze strany otce, ale především o příjmení jeho vlastní, které bylo až dosud součástí a výrazem jeho osobnosti. K takové změně musí být dány důvody nejenom v tom, že sounáležitost s rodičem nosícím totéž příjmení je zásadně oslabena, ale i v tom, že užívání tohoto příjmení je v rozporu s objektivním zájmem nezletilého dítěte. Z provedeného dokazování sice vyplývá, že nezletilý si přeje změnit svoje příjmení na "Ř.", aby se jmenoval stejně jako "maminka" a prarodiče z její strany, avšak ani neví, proč nosí příjmení "S.", a tato skutečnost mu zjevně nijak zásadně nevadí, vyjadřuje se o ní bez jakékoli frustrace a nepůsobí na něj nijak negativně. Ke změně příjmení nezletilého dítěte po rozpadu manželství rodičů je důvod zpravidla za situace, kdy dojde k založení nové rodiny rodičem, u něhož zůstalo nezletilé dítěte ve výlučné péči, pokud je dán předpoklad stability takové rodiny, jejíž všichni příslušníci mají společné shodné příjmení, od čehož se liší pouze příjmení dítěte, které ztratilo zcela vazby na druhého rodiče, který k němu neplní základní povinnosti. V takových případech může být v zájmu takového dítěte důvodné, aby do budoucna byly přerušeny prakticky veškeré vazby k tomuto druhému rodiči a naopak navázány vazby k nové rodině. V tomto případě si však matka po rozvodu s otcem pouze změnila svoje příjmení na původní rodné (korespondující s příjmením jejích rodičů a prarodičů nezletilého) a chce nezletilému umožnit mít stejné příjmení, ač polorodá sestra nezletilého má také "své" jiné příjmení. Nejde tedy o situaci, že by nezletilý se svým dosavadním příjmením byl v současné rodinné situaci nějak výjimečný, či izolovaný, a že by užívání tohoto příjmení mělo na něj nějaký výrazně negativní vliv. Jestliže nezletilý nemá psychické zábrany v užívání svého příjmení ani z důvodu, že je shodné s příjmením otce, k němuž jsou jeho vazby skutečně vážně narušeny, ani z důvodu,