IV.ÚS 1007/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1007/07 ze dne 17. 9. 2007 N 145/46 SbNU 421 K prodeji sporného majetku zapsaného do konkursní podstaty   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 17. září 2007 sp. zn. IV. ÚS 1007/07 ve věci ústavní stížnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co.KG proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007 č. j. 78 K 6/2005-830, kterým byl udělen souhlas soudu vedlejšímu účastníkovi JUDr. J. C., správci konkursní podstaty úpadce Ing. V. F., prodat mimo dražbu majetek z konkursní podstaty. I. Výrok usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007 č. j. 78 K 6/2005-830 znějící "- společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer Gmbh & Co.KG" se ruší, neboť vydání tohoto rozhodnutí předcházel postup soudu rozporný s ustanovením čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností ze dne 20. 4. 2007 a doručenou téhož dne Ústavnímu soudu se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím byla porušena její práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava"), čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. 2. Usnesením Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") ze dne 3. 1. 2007 č. j. 78 K 6/2005-777 byl vysloven souhlas s tím, aby správce konkursní podstaty JUDr. J. C. prodal mimo dražbu z konkursní podstaty úpadce majetek sestávající se ze dvou v usnesení specifikovaných letounů. Výrokem II bylo správci konkursní podstaty uloženo uskutečnit prodej mimo dražbu za podmínky, že s prodejem letadel předem vysloví souhlas tyto osoby - JUDr. A. J., správce konkursní podstaty úpadce Charter air, s. r. o., Ing. V. F., úpadce, S. M., společník úpadce ve společnosti A.M.F. Aircraftleasing & Fischer GmbH & Co.KG a společnost HSH Nordbank. Dalšími podmínkami prodeje byla minimální souhrnná kupní cena prodávaných letounů 27 000 000 USD, která měla být uhrazena předem nebo při podpisu kupní smlouvy, a správce konkursní podstaty měl zřídit pro uložení zaplacené kupní ceny samostatný bankovní účet, přičemž jakékoli nakládání s prostředky na tomto účtu mělo být možné pouze po předchozím písemném souhlasu soudu. Výrokem III bylo správci konkursní podstaty uloženo neprodleně o prodeji písemně informovat soud a zástupce věřitelů. Soud své rozhodnutí mimo jiné odůvodnil tím, že urychlený prodej předmětných letadel minimálně za cenu 27 000 000 USD, který se zdál být reálným, by byl pro konkursní věřitele výhodný. Jakékoliv oddálení prodeje letadel, byť pouze o několik měsíců, probíhajícím výběrovým řízením by nemohla přinést konkursním věřitelům prospěch. Podmínka udělení souhlasů s prodejem byla odůvodněna tím, že bez souhlasu JUDr. J., který letadla jako správce konkursní podstaty zapsal do konkursní podstaty úpadce Charter air, s. r. o., bude vůbec prodej možný. Souhlas úpadce považoval soud za potřebný proto, že tato osoba se proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, potvrzujícímu prohlášení konkursu na jeho majetek, dovolala. O dovolání nebylo dosud rozhodnuto. Obdobně byl vyžadován i souhlas S. M., který je společníkem úpadce ve společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co.KG, která o sobě tvrdila, že je vlastníkem letadel. Tato společnost podala i excindační žalobu k vyloučení letadel z konkursní podstaty. Banka HSH Nordbank je peněžním ústavem, ve prospěch kterého jsou obě letadla zastavena. 3. Usnesením ze dne 1. 2. 2007 č. j. 78 K 6/2005-801 městský soud rozšířil podmínky prodeje letounů tak, že s prodejem těchto letadel musí vyslovit předem písemný souhlas i stěžovatelka. Soud tímto rozhodnutím vyhověl žádosti stěžovatelky přesto, že nepovažoval, dle odůvodnění svého rozhodnutí, pro prodej letounů za nezbytné, aby s ním vyslovila souhlas. V konkursním řízení bylo správcem tvrzeno, že vlastníkem letadel je úpadce jako fyzická osoba, proto považoval soud za nutné, aby souhlas vyslovila zejména osoba úpadce. Měla-li by se situace vyvinout tak, že úpadce by z důvodu absence souhlasu stěžovatelky sám souhlas nevyslovil a zmařil by tím zamýšlený prodej, považoval soud za prospěšnější pro konkursní věřitele souhlas úpadce tímto zabezpečit. 4. Ústavní stížností napadeným usnesením změnil soud podmínky prodeje letounů ve výroku specifikovaných tak, že k prodeji letounů se již nevyžaduje souhlas Ing. V. F., úpadce, S. M., společníka úpadce ve společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer Gmbh & Co.KG, stěžovatelky a společnosti HSH Nordbank. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že správce konkursní podstaty oznámil soudu při své osobní návštěvě dne 12. 4. 2007, že při pravidelné kontrole letounů odstavených mimo hangár na letišti Praha-Ruzyň se uvnitř letadla OK FUN v. č. 27910 objevila pod jednou třetinou sedadel a u nouzových východů plíseň. Správce konzultoval tento stav s odbornou organizací s tím výsledkem, že pokud budou letadla nadále odstavena za stávajících podmínek, hrozí vznik a rozšiřování plísně i u druhého letounu. Správce nemá v konkursní podstatě dostatek finančních prostředků ani na průběžné odstraňování plísně z interiérů letounů, ani na vytvoření takových podmínek, které by vzniku plísně bránily. S ohledem na toto sdělení soud konstatoval, že ani jedna ze zainteresovaných osob prodej letounů výslovně neodmítla. Svůj souhlas podmínily pouze podmínkami, které přesto, že nejsou nesplnitelné, nemůže soud z důvodu nedostatku času a hrozící škody na majetku akceptovat. Soud byl toho názoru, že urychlený prodej předmětných letounů, který se zdá být nyní reálným, neboť dle sdělení správce konkursní podstaty je zde vážný zájemce o koupi, je pro všechny zainteresované osoby z pohledu probíhajících konkursů výhodný. Soud byl dále přesvědčen i o tom, že jakékoli oddalování prodeje letadel, ke kterému by naplňování podmínek souhlasů nutně vedlo, by zvyšovalo nebezpečí vzniku škody na letounech, a mohlo by v konečném důsledku vést i ke ztížení možností letouny prodat. Soud s odkazem na ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání") rozhodl o tom, že souhlas osob, které jej zatím výslovně správci nepředaly, se již vyžadovat nebude. III. 5. Stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti shrnula předchozí řízení a zejména zdůraznila, že v současnosti vede excindační řízení u Městského soudu v Praze, neboť na základě kupních smluv ze dne 14. 3. 1997 a 17. 4. 1997 je vlastníkem předmětných letadel. Druhou excindační žalobu pro tvrzené vlastnictví předmětných letadel podala společnost Charter Air, která tvrdila, že prodej letadel stěžovatelce byl v rozporu s ustanovením § 196a obchodního zákoníku a že letadla nikdy nepřestala být majetkem této letecké společnosti. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2006 sp. zn. 58 Cm 145/2005 byla letadla z konkursní podstaty vyloučena. K odvolání správce konkursní podstaty byl rozsudek městského soudu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2007 sp. zn. 13 Cmo 219/2006 zrušen pro formální vady odůvodnění. V závěru roku 2006 však zjevně dospěli správce a konkursní soud k závěru, že letadla jsou s ohledem na udržovací náklady a prostoje pro konkursní podstatu přítěží, a počali vyjednávat o jejich prodeji mimo dražbu. Byl přijat záměr prodat letadla před pravomocným ukončením excindačního sporu se souhlasem zúčastněných stran, včetně stěžovatelky; excindační spor by pokračoval ohledně výtěžku z prodeje. Stěžovatelka připustila, že za určitých podmínek by byla ochotna s prodejem letadel před ukončením excindačního sporu souhlasit. Stěžovatelka dále poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 89/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 97), který považovala za identický s jejím případem. Jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí konkursního soudu v projednávaném případu bylo ústní vyprávění správce zachycené soudním úředníkem, bez jakéhokoli náznaku odborného stanoviska, nemluvě o tom, že plíseň byla nalezena jen v jednom letadle, riziko jejího výskytu v letadle druhém je pak dovozováno jen z přesvědčení správce. Stěžovatelka, dle svého tvrzení vlastník, neměla možnost řádně se v řízení hájit a nebyla zapojena do rozhodovacího procesu. Již samotné zařazení cizí věci do konkursní podstaty považovala za porušení svého práva na vlastnictví. Soud nezkoumal, zda by bylo možné škodě zabránit jinak než prodejem letadel. Zdálo se