IV.ÚS 1007/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1007/20 ze dne 4. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Pavla Šámala a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti JUDr. Dany Sedlákové, zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou, sídlem Úvoz 82/39, Brno, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 16 Kss 6/2019-68 ze dne 15. 1. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud Nejvyššímu správnímu soudu uložil rozhodnout o námitce podjatosti a přikázal Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému, aby stěžovatelčin návrh na obnovu řízení byl projednán nezávislým a nestranným soudem. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. 16 Kss 6/2017-201 ze dne 11. 4. 2018 bylo shledáno, že se stěžovatelka jako soudkyně Okresního soudu v Blansku dopustila kárného provinění, a bylo jí uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudkyně. Během projednávání předmětného kárného návrhu byla některá tvrzená porušení povinností soudkyně vyloučena kárným senátem k samostatnému projednání a po odvolání stěžovatelky z funkce bylo řízení o těchto dalších údajných proviněních zastaveno usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 16 Kss 2/2018-12 ze dne 9. 1. 2019. 3. Dne 18. 11. 2019 podala stěžovatelka návrh na obnovu obou uvedených kárných řízení. V průběhu řízení o návrhu na obnovu stěžovatelka vznesla námitku podjatosti členů rozhodujícího senátu a dále námitku podjatosti vůči "ostatním, všem, soudcům Nejvyššího správního soudu a soudcům, přísedícím, kárných senátů". O námitce podjatosti členů ve věci rozhodujícího senátu Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením č. j. Nao 232/2019-47 ze dne 7. 1. 2020 tak, že jednotliví členové rozhodujícího senátu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování o předmětném návrhu stěžovatelky na obnovu řízení. O námitce podjatosti vůči ostatním soudcům rozhodnuto dle stěžovatelky nebylo. 4. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím následně Nejvyšší správní soud návrh na obnovu řízení zamítl, neboť stěžovatelka netvrdila ani nevyšly najevo žádné skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o odpovědnosti za kárné provinění nebo o kárném opatření. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka po rekapitulaci řízení před kárným senátem namítá, že ve věci rozhodli vyloučení soudci, neboť podle § 8 odst. 1 soudního řádu správního jsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení. Všichni členové kárného senátu Nejvyššího správního soudu se přitom podíleli na rozhodování v kárných řízeních vedených se stěžovatelkou u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 16 Kss 6/2017 a 16 Kss 2/2018, jejichž obnovu stěžovatelka žádá. Nejvyšší správní soud dále pochybil, pokud o návrhu na obnovu rozhodl v její nepřítomnosti a předtím, než bylo rozhodnuto o námitce podjatosti všech ostatních soudců Nejvyššího správního soudu, kteří měli být podjati mimo jiné s ohledem na jejich osobní či profesní vztah k jedné ze soudkyň Okresního soudu v Blansku. III. Procesní předpoklady a průběh řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 7. Po obdržení akceptačního dopisu, v němž byla stěžovatelka informována, že o její ústavní stížnosti bude rozhodovat IV. senát složený ze soudkyně Milady Tomkové a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala, vznesla stěžovatelka námitku podjatosti Milady Tomkové. Usnesením Ústavního soudu č. j. IV. ÚS 1007/20-27 ze dne 22. 4. 2020 Ústavní soud rozhodl, že Milada Tomková není vyloučena z projednání a rozhodování této věci. 8. Stěžovatelka, po obdržení usnesení o nevyloučení Milady Tomkové, vznesla námitku podjatosti soudců Josefa Fialy, Jiřího Zemánka, Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka. Josef Fiala je členem senátu rozhodujícího o nyní posuzované ústavní stížnosti, další tři jmenovaní soudci rozhodovali o námitce podjatosti vznesené stěžovatelkou vůči Miladě Tomkové. Usnesením Ústavního soudu č. j. IV. ÚS 1007/20-53 ze dne 26. 5. 2020 Ústavní soud rozhodl, že Josef Fiala není vyloučen z projednání a rozhodování této věci. 9. O námitce podjatosti soudců Jiřího Zemánka, Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka (soudců III. senátu) Ústavní soud formálně nerozhodoval. Ústavní soud v rámci své rozhodovací činnosti vychází z toho, že je-li námitka podjatosti vznesena proti všem soudcům Ústavního soudu, takovou námitku vůbec neposuzuje, neboť by o ní neměl v podstatě kdo rozhodnout (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1920/19 ze dne 2. 9. 2019). Stejně Ústavní soud postupuje i tehdy, pokud sice námitka podjatosti není vznesena proti všem soudcům Ústavního soudu, nicméně počet soudců, vůči nimž vznesena je, přesto řádné rozhodnutí o takovéto námitce znemožňuje (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3697/16 ze dne 15. 2. 2017). 10. Je pravda, že nyní posuzovaná věc je specifická v tom, že formálně vzato byla námitka podjatosti (prozatím) vznesena "pouze" proti pěti soudcům Ústavního soudu. Původně dokonce stěžovatelka vznesla námitku podjatosti jen proti jediné soudkyni, díky čemuž Ústavní soud mohl o této námitce řádně a v souladu s rozvrhem práce rozhodnout. Následně však stěžovatelka námitku rozšířila i na soudce, kteří o původní námitce rozhodli (soudce III. senátu), a na soudce Josefa Fialu. Tím jednak reagovala pozdě (ačkoli díky veřejně přístupnému rozvrhu práce musela vědět, kdo o námitce podjatosti bude rozhodovat), neboť o původní námitce již bylo rozhodnuto, jednak rozhodování o námitkách podjatosti značně znesnadnila. O podjatosti soudců IV. senátu, který rozhoduje o posuzované ústavní stížnosti, tedy i o podjatosti Josefa Fialy, totiž dle rozvrhu práce rozhoduje právě III. senát. O podjatosti soudců III. senátu pak pro změnu rozhoduje IV. senát, jehož některé členy stěžovatelka také shledává podjatými. 11. Řešením v posuzované věci by ani teoreticky (pokud by to rozvrh práce umožňoval) nemohl být jakýsi "ad hoc" senát sestavený ze soudců, jejichž podjatost není namítána, jelikož důvody, pro které stěžovatelka namítá podjatost soudců III. senátu - tedy to, že rozhodovali o předchozích ústavních stížnostech stěžovatelky týkajících se kárného řízení - dopadá i na další soudce Ústavního soudu, což ostatně plyne i přímo ze stěžovatelčiny námitky podjatosti III. senátu, v jejímž rámci stěžovatelka zmiňuje i další soudce Ústavního soudu jakožto soudce, kteří již dříve v jejích věcech rozhodovali. 12. Za této procení situace Ústavní soud přistoupil alespoň k rozhodnutí o námitce podjatosti Josefa Fialy, který se na rozdíl od údajně podjatých soudců III. senátu přímo podílí na rozhodnutí o posuzované ústavní stížnosti. O této námitce nicméně v souladu s rozvrhem práce rozhodoval - dle stěžovatelky podjatý - III. senát. Jiné prostředky a způsoby, jak vyvrátit stěžovatelčiny obavy o nestrannost a nezávislost rozhodování o její ústavní stížnosti Ústavní soud k dispozici nemá. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 14. Stěžovatelka v rámci rekapitulace své situace poukazovala i na různá pochybení, kterých se Nejvyšší správní soud jako soud kárný údajně dopustil v původním řízení. Ústavní soud k tomu jen stručně poznamenává, že se těmito námitkami již v této fázi nemůže zabývat, přičemž v tomto směru plně odkazuje na body 16 a 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž je srozumitelně a přesvědčivě vyloženo, proč stěžovatelčin návrh k obnově řízení vést nemohl. 15. Ústavní soud dále poznamenává, že v řízení před Nejvyšším správním soudem nastala z hlediska námitek podjatosti situace velmi podobná té, jaká nastala v řízení před Ústavním soudem. Také Nejvyšší správní soud se musel vypořádat s tím, že stěžovatelka vznesla celou řadu námitek podjatosti, a to nejen vůči členům rozhodujícího kárného senátu, ale i proti všem dalším soudcům Nejvyššího správního soudu a dalším osobám. Ústavní soud se tak nejdříve zabýval tím, zda k porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv nedošlo v důsledku procesního postupu Nejvyššího správního soudu ohledně námitek podjatosti. 16. Ústavní soud přitom shledáv