IV.ÚS 1014/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1014/21 ze dne 27. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele V. S., t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Ladislavem Preclíkem, advokátem sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2021 č. j. 11 Nt 51/2020-808 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2021 sp. zn. 14 To 16/2021 za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatel napadá shora specifikovaná usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení, neboť jimi dle jeho názoru bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces vyplývající dle stěžovatele z čl. 2, čl. 7, čl. 8, čl. 10, čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a rovněž jimi dle stěžovatelova přesvědčení byly porušeny čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, čl. 2 Úmluvy, čl. 3 Úmluvy, čl. 7 Listiny a čl. 5 Úmluvy. II. Posouzení splnění procesních předpokladů 2. Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem, předcházelo jí vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, a splňuje tedy všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). III. Rekapitulace procesního vývoje a skutkového stavu 3. Napadeným usnesením krajský soud na základě žádosti Prydniprovského obvodního soudu města Čerkasy ze dne 20. 12. 2019 a Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny ze dne 17. 1. 2020 připustil dle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen "ZMJS"), vydání stěžovatele k výkonu trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a dvou měsíců na základě pravomocného rozsudku Prydniprovského obvodního soudu města Čerkasy č. 1 KP/711/260/15 ze dne 7. 12. 2015, jímž byl uznán vinným z trestných činů podvodu dle čl. 190 odst. 1 ukrajinského trestního zákoníku a podněcování k dokonanému pokusu poskytnutí neoprávněné výhody úřední osobě dle čl. 27 odst. 4, čl. 15 odst. 2 a čl. 369 odst. 3 ukrajinského trestního zákoníku. 4. V této věci šlo již o druhé rozhodnutí ve věci žádosti o vydání stěžovatele, přičemž původní rozhodnutí krajského soudu bylo k stížnosti stěžovatele zrušeno vrchním soudem, který uložil krajskému soudu, aby se zabýval důkazy k ověření, zda stěžovateli nehrozí v případě vydání porušení či ohrožení jeho základních práv a svobod. 5. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, již zamítl dle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, vrchní soud. 6. Skutek, pro nějž byl stěžovatel odsouzen k trestu, k jehož výkonu ukrajinské soudy žádají vydání stěžovatele, měl spočívat, stručně řečeno, v tom, že stěžovatel měl v období únor až březen 2015 v městě Čerkasy podněcovat třetí osobu k tomu, aby mu poskytla úplatek ve výši 500 USD, který měl stěžovatel předat následně úřední osobě - soudci Sosnivského obvodního soudu města Čerkasy za účelem ovlivnění trestní věci, kterou tento soudce rozhodoval, s tím, že jiný způsob řešení není možný, a po inkasování částky 6 200 UAH od této osoby si peníze měl ponechat bez záměru je komukoliv předat (dále jen "předmětný skutek"). IV. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel úvodem své ústavní stížnosti stručně rekapituluje dosavadní průběh řízení a následně namítá: 1) opomenuté důkazy; 2) nevypořádání jeho námitek a extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními; 3) nedostatečné zkoumání možného porušení jeho ústavně zaručených základních práv na Ukrajině. Jádra těchto námitek lze vystihnout následovně: 8. Za prvé, stěžovatel tvrdí, že obecné soudy neprovedly důkazy, které navrhoval, a to přesto, že si to okolnosti žádaly. Mezi zrušením prvního rozhodnutí krajského soudu o přípustnosti jeho vydání a nyní napadeným druhým rozhodnutím založil do spisu dokumenty v rozsahu cca 400 stran k prokázání svých tvrzení, že jeho odsouzení bylo politicky motivované, avšak obecné soudy se s těmito důkazy nijak nevypořádaly. S oporou o judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu dovozuje, že tím obecné soudy založily vadu svých rozhodnutí spočívající v tzv. opomenutých důkazech. 9. Obecné soudy rovněž nevyhověly stěžovatelově návrhu, aby byl připojen správní spis o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, z nějž si toliko Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové vyžádalo parciální listiny. Dle stěžovatelova názoru však bylo třeba pro řádné objasnění věci připojit celý spis. Toto správní řízení se přitom vede již několik let, což svědčí o tom, že dokazování v jeho rámci je složité a rozsáhlé. Důvody nepřípustnosti vydání dle § 91 odst. 1 písm. o) a p) ZMJS přitom do značné míry korespondují s důvody pro udělení mezinárodní ochrany, proto dle stěžovatele bylo povinností obecných soudů přezkoumat důvody, které uváděl v řízení o udělení mezinárodní ochrany ve prospěch vyhovění své žádosti, komplexně a v jejich úplnosti. Stěžovatel je přitom ve vazbě, takže možnost obstarávat důkazy má značně ztíženu. 10. Za další dílčí pochybení spadající pod první námitku stěžovatel považuje, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na připojení rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020 č. j. 4 Az 8/2019-79, které se týká obdobné věci a poměrně obsáhle hodnotí situaci na Ukrajině na podkladě aktuálních mezinárodních zpráv. 11. Za druhé, stěžovatel upozorňuje na to, že se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s jeho tvrzením, že jeho odsouzení bylo motivováno politicky a že v případě vydání na Ukrajinu je ohrožen na životě. Krajský soud v tomto ohledu dle něj nemůže pouze odkázat na své původní zrušené rozhodnutí, když v mezidobí spisový materiál podstatným způsobem narostl. Stěžovatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu k dovolacímu řízení dospívá k závěru, že i v jeho věci nemohly obecné soudy omezovat svůj přezkum tak, že se nezabývaly námitkou porušení některé ze základních zásad spravedlivého procesu. 12. Stěžovatel dle svého názoru dostatečně a jednoznačně prokázal, že byl obhájcem odsouzeného L. a že tato osoba získala a poskytla stěžovateli citlivé informace v souvislosti s financováním ukrajinské politiky penězi z obchodu s drogami, což dle jeho názoru měl za prokázané i krajský soud, neboť tuto skutečnost nijak nevyvrátil. 13. Podstatnou část druhé stěžovatelovy námitky tvoří citace vybraných pasáží některých dokumentů o stavu lidských práv na Ukrajině, z nichž se snaží dovodit, že v jeho případě by vydání na Ukrajinu bylo spojeno s rizikem, že tam dojde k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž se dovolává paralely mezi svým případem a případem žalobce, jemuž Městský soud v Praze udělil doplňkovou ochranu rozsudkem ze dne 16. 9. 2020 č. j. 4 Az 8/2019-79. Stěžovatel má za to, že byla porušena zásada předvídatelnosti práva, jestliže v odkazované věci bylo riziko porušení základních práv tamního žalobce uznáno, zatímco v jeho případě není. Tím se obecné soudy na něm dopustily rovněž porušení zásady non refoulement, již dále podrobně rozebírá. 14. Stěžovatel se také vymezuje vůči závěru vrchního soudu, že stěžovatel v řízení změnil svou výpověď, neboť nejprve jako důvod pro údajné politicky motivované trestní stíhání své osoby uváděl, že mělo být odvetou za to, že obhajoval některé policisty zasahující na náměstí Nezávislosti (Majdan) v Kyjevě v roce 2013, ale později svou výpověď změnil na výše specifikovanou verzi, že byl obhájcem odsouzeného L. Stěžovatel však svou výpověď nikdy nezměnil a za politicky motivované své trestní stíhání považuje z obou uvedených důvodů. 15. Za třetí, stěžovatel obecným soudům vytýká, že provedly dokazování zprávami o situaci na Ukrajině z hlediska ochrany základních lidských práv a svobod relativně staršího data. Konstatování obecných soudů, že situace v oblasti lidských práv se na Ukrajině zlepšuje, opomíjí dle něj vzít do úvahy, jaký standard se takto postupně zlepšuje. Dle stěžovatele se také obecné soudy s negativními zprávami o stavu lidských práv na Ukrajině nezabývaly. 16. Stěžovatel rovněž tvrdí, že prokázal reálné riziko porušení svých ústavně zaručených základních práv pro případ svého vydání na Ukrajinu, ale obecné soudy se s ním