IV.ÚS 1021/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1021/21 ze dne 25. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., t. č. ve Věznici Kuřim, zastoupeného JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem, sídlem Na Florenci 1332/23, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2021 č. j. 7 Tdo 1362/2020-2263, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2020 č. j. 3 To 227/2019-2175 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2019 č. j. 50 T 1/2017-2102, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl v záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), kterého se zkráceně uvedeno dopustil tím, že jako zakladatel a člen správní rady společnosti X, a jako osoba vykonávající rozhodující vliv na její řízení poté, co vypracoval a předložil Úřadu práce České republiky, Krajské pobočce v Brně (dále jen "úřad práce"), projekt počítající se zřízením či vyhrazením společensky účelných pracovních míst až pro 1100 uchazečů o zaměstnání v oblasti terénních sociálních služeb, který byl úřadem práce schválen k realizaci, v období od 17. 4. 2013 do 2. 8. 2013 u úřadu práce podal při realizaci uvedeného projektu sám nebo prostřednictvím dalších osob sedm Žádostí o příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa pro uchazeče o zaměstnání, na základě kterých uzavřel s úřadem práce sedm Dohod o zřízení společensky účelných pracovních míst a poskytnutí příspěvku, podle nichž úřad práce poskytl společnosti X, tzv. jiný účelově určený příspěvek na zřízení společensky účelných pracovních míst v celkové výši 18 131 000 Kč, který se stěžovatel jménem společnosti X, zavázal použít výhradně na pořízení celkem 97 osobních automobilů, oproti tomu však v období od 31. 5. 2013 do 30. 9. 2013 pořídil pouze 64 osobních automobilů, k čemuž využil pouze částku ve výši 4 141 950 Kč, zbývající část kupních cen automobilů pokryl úvěrem a část poskytnutých příspěvků ve výši 13 989 050 Kč použil v rozporu s obsahem uzavřených dohod na úhradu provozních a osobních nákladů společnosti X, přičemž tyto finanční prostředky postupně dílem převedl na bankovní účet obchodní společnosti XY, jejímž byl jediným jednatelem, a použil je na úhradu školení zaměstnanců, pronájmů vozidel a nemovitostí, telekomunikačních služeb a mzdových nákladů, dílem je vybral v hotovosti a použil přesně nezjištěným způsobem, a to zčásti na úhrady nájmů, pohonných hmot, energií, mzdových nákladů a dalších plateb souvisejících s provozem společnosti X, čímž způsobil České republice škodu v celkové výši 13 989 050 Kč. Za to byl odsouzen podle § 212 odst. 6 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně mu byl podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu spolku na dobu tří let. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), byl poškozený Finanční úřad pro Jihomoravský kraj odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. V posuzované věci šlo již o druhé rozhodnutí krajského soudu v dané věci. Původní odsuzující rozsudek krajského soudu ze dne 1. 12. 2017 č. j. 50 T 1/2017-1875 byl z podnětu odvolání stěžovatele zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 29. 5. 2018 č. j. 3 To 38/2018-1914 a věc byla vrácena krajskému soudu k provedení úkonů a doplnění dokazování. Po doplnění dokazování krajský soud ve věci znovu rozhodl a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podle učiněných skutkových zjištění projekt stěžovatele, ač byl míněn vážně, nebyl řádně naplněn, protože čerpané finanční prostředky v rozsahu 13 989 050 Kč byly použity v rozporu s obsahem uzavřených dohod. Předmětné příspěvky byly bez výjimky určeny na krytí nebo náhradu nákladových položek souvisejících se zřízením konkrétních pracovních míst, a to jedině na pořízení 97 automobilů. Stěžovatel však vědomě a aktivně nakládal s finančními prostředky (příspěvky) tak, že pro sjednané účely užil zhruba třetinu, se zbytkem naložil podle vlastního uvážení. Zmíněný postup nepopřel s tím, že od počátku neměl žádné volné prostředky a že bylo nutné čerpat provozní úvěr, kdy automobily budou použity na jeho zajištění, přičemž s tímto postupem byli všichni srozuměni. Rozpor se smlouvami nepovažoval za podstatný a tvrdil, že v případě pokračování v projektu by se finanční situace společnosti X, postupně stabilizovala, došlo by k úhradě úvěrů a vozidla by se plně stala majetkem společnosti. Podle učiněných zjištění však byla podpora zrušena, a to především v důsledku nedokládání potřebných dokumentů obchodní společností X, úřadu práce k ověření použití příspěvků. Krajský soud se zaobíral i tvrzením stěžovatele, podle kterého o svém předpokládaném postupu informoval úřad práce. Na základě provedených důkazů vyloučil, že by stěžovatel své záměry předkládal písemně. Přístup úřadu práce a jeho pracovníků nicméně shledal nedbalým a konstatoval, že tím není vyloučena trestní odpovědnost stěžovatele, ale může znamenat i trestní odpovědnost dotčených pracovníků úřadu práce, což je předmětem jiného řízení. K obhajobě stěžovatele, podle níž příspěvek užil obecně na zajištění fungování společnosti X, krajský soud poukázal na příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti a znění uzavřených dohod, a dále na zjištění, že v dané době byly vysoké částky (téměř 7 mil. Kč) poukázány obchodní společností X, na účet obchodní společnosti XY. 4. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně vrchní soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu nově stěžovatele odsoudil za zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle § 212 odst. 6 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl stěžovatel podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu spolku na dobu tří let. Odvolání stěžovatele bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto jako nedůvodné. 5. Vrchní soud se s názory krajského soudu o vině stěžovatele ztotožnil s odůvodněním, že stěžovatel úřad práce o svých záměrech, jak ve skutečnosti naloží s příspěvky, primárně v písemných podkladech neinformoval. Mohl tak učinit při osobních jednáních, což však na jeho trestní odpovědnost nemá vliv. Byl vázán sjednanými dohodami, k jejichž změně v předvídané písemné formě nedošlo. Vrchní soud akceptoval i výši škody s tím, že podstatný je rozsah použitých prostředků, byť jde o věc genericky určenou. Dodal, že celý projekt byl "evidentně megalomanský a fakticky nerealizovatelný". K změně výroku o trestu vrchní soud konstatoval, že uložení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby bylo v rozsudku krajského soudu odůvodněno prakticky pouze bezúhonností stěžovatele, laxním přístupem úřadu práce a časovým odstupem od doby spáchání skutku. S těmito závěry krajského soudu se vrchní soud neztotožnil. Závěr o bezúhonnosti není podle jeho názoru vzhledem k předchozímu odsouzení stěžovatele (i když bylo ke dni 19. 8. 2005 rozhodnuto o jeho osvědčení) namístě a zmíněný nesprávný postup pracovníků úřadu práce nemůže sám o sobě založit důvodnost aplikace § 58 odst. 1 trestního zákoníku, zejména nebyl-li stěžovatel pasivním sl