IV.ÚS 103/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 103/22 ze dne 22. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem, sídlem nám. T. G. Masaryka 195/18, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2021 č. j. 47 To 474/2021-18 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. října 2021 č. j. 2 KZV 14/2021-271, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 14 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 1 a 2 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Zároveň stěžovatel navrhl, aby jeho ústavní stížnost byla přednostně projednána. 2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 12. 8. 2021 č. j. 0 Nt 1503/2021-80 rozhodl o propuštění stěžovatele z vazby při trvání vazebního důvodu podle § 67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Dále nahradil vazbu dohledem probačního úředníka, přijal písemný slib obviněného, stanovil stěžovateli vyjmenované povinnosti (zejména zdržovat se v místě svého obydlí) a podrobil stěžovatele elektronické kontrole plnění jeho povinností. Dále mu uložil zákaz vycestovat do zahraničí a povinnost odevzdat cestovní doklady. Konečně rozhodl o přijetí peněžité záruky ve výši 3 000 000 Kč. Stěžovatel i státní zástupce se vzdali práva podat stížnost proti tomuto usnesení, pročež jeho písemné vyhotovení neobsahuje odůvodnění. 3. Dne 4. 10. 2021 zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 2023/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) předchozí vazební usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 5. 2021 č. j. 47 To 227/2021-98 pro porušení ústavních práv stěžovatele vyplývajících z čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. V části, směřující proti usnesení okresního soudu ze dne 22. 4. 2021 č. j. 0 Nt 511/2021-27, kterým byl stěžovatel vzat do vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zrušeným usnesením rozhodoval krajský soud o stížnostech státního zástupce a stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Na základě stížnosti státního zástupce krajský soud zrušil usnesení okresního soudu a nově rozhodl, že stěžovatel se bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) trestního řádu. Krajský soud se dopustil v dané věci pochybení, že stěžovateli nezaslal opis doplnění stížnosti k vyjádření, pročež stěžovatel neznal argumenty protistrany a nemohl se tak k nim vyjádřit. Soud přitom vycházel především z argumentů státního zástupce. Zároveň však Ústavní soud dodal, že nemohl přisvědčit námitce o neodůvodněnosti uvalení vazby. Při vydání nálezu si byl Ústavní soud vědom stěžovatelova propuštění na svobodu. 4. Po vydání nálezu Ústavního soudu stěžovatel podal žádost Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě - pobočce v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství"), aby zrušilo nahrazení vazby písemným slibem, dohledem probačního úředníka, stanovením vyjmenovaných povinností, elektronickou kontrolou, zákazem vycestování, odevzdáním cestovních dokladů a peněžitou zárukou. Napadeným rozhodnutím krajské státní zastupitelství stěžovatelovu žádost zamítlo. V odůvodnění uvedlo, že ke zrušení usnesení krajského soudu nálezem Ústavního soudu došlo z čistě formálních důvodů. Předchozí usnesení okresního soudu však Ústavní soud nezrušil. Krajské státní zastupitelství se tak neztotožnilo s názorem stěžovatele, že usnesení okresního soudu, jímž byla vazba nahrazena, pozbylo podkladu. Důvody vazby přitom nadále trvají s ohledem na vysokou trestní sazbu, nadstandardní finanční situaci stěžovatele a podnikatelské aktivity mimo prostor Evropské unie. Opatření nahrazující vazbu jsou podle krajského státního zastupitelství nadále potřeba k eliminaci rizika uprchnutí nebo skrývání se stěžovatele. 5. K stížnosti stěžovatele krajský soud zrušil napadeným usnesením (z důvodu formulačních nedostatků) část napadeného usnesení krajského státního zastupitelství, avšak sám nově v této části rozhodl tak, že stěžovatelova žádost o zrušení opatření nahrazujících vazbu se zamítá. Ve zbytku ponechal napadené usnesení nezměněno. Krajský soud přitom dospěl k závěru, že důvodnost trestního stíhání je stále dána podle doposud shromážděných důkazů. Stěžovatel podle krajského soudu opomíjí, že usnesení okresního soudu ze dne 12. 8. 2021 č. j. 0 Nt 1503/2021-80 je rozhodnutím konečným, neboť se účastníci řízení vzdali práva podat proti němu stížnost. Podle krajského soudu má tedy právní účinky, neboť důvodnost trestního stíhání ani existence vazebního důvodu nebyly zpochybněny, a to ani v nálezu II. ÚS 2023/21. Důvod tzv. útěkové vazby u stěžovatele přetrvává s ohledem na vysokou trestní sazbu, jíž je ohrožen, na jeho podnikatelské aktivity mimo prostor Evropské unie a jeho nadstandardní finanční situaci. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil podmínky trvání vazby. Nálezem sp. zn. II. ÚS 2023/21 bylo předchozí rozhodnutí krajského soudu zrušeno, a neexistovalo tedy žádné zákonné rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Vydání usnesení okresního soudu, kterým se vazba navíc nahrazuje, nemůže vytvořit nový vazební důvod, jak tvrdí krajský soud. Usnesení okresního soudu je existenčně závislé na předchozím rozhodnutí o vzetí do vazby a po zásahu Ústavního soudu se i toto rozhodnutí stalo nicotným. Z toho důvodu mělo krajské státní zastupitelství vyhovět jeho žádosti na zrušení všech přijatých opatření pro náhradu vazby. To však neučinilo a tím prohloubilo porušení stěžovatelových práv. Nahrazení vazby má podle stěžovatele pouze substituční akcesorickou povahu a nemůže nahradit nebo zastoupit zrušené rozhodnutí. 7. Dále stěžovatel namítá, že v jeho případě nejsou dány důvody útěkové vazby. V první řadě plynutím času dochází k oslabení důvodů útěkové vazby. Ani odůvodnění hrozbou vysokého trestu nemá ve stěžovatelově případě své opodstatnění. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 10. Těžiště stěžovatelovy argumentace tvoří námitka, že zrušením vazebního rozhodnutí krajského soudu ztratila svoji oprávněnost nejen původní vazba, nýbrž i následné (vazbu nahrazující) opatření. Takové argumentaci však Ústavní soud nemůže přisvědčit. Zejména stěžovatel zaměňuje vztah vazby a ostatních, mírnějších zajišťovacích institutů, mezi něž patří nejen instituty podle § 73 a 73a trestního řádu, nýbrž obdobně rovněž předběžná opatření podle § 88 trestního řádu nebo například zákaz vycestování podle § 77a trestn