IV.ÚS 104/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 104/24 ze dne 9. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Antonína Duba, zastoupeného Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem, sídlem Říční 456/10, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023 č. j. 21 Cdo 2841/2023-265, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2023 č. j. 23 Co 2/2023-240, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. září 2022 č. j. 19 C 232/2019-202 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2022 č. j. 1 Nc 2036/2022-167, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Popis věci a její procesní vývoj 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy zasáhly do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 17, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatel v letech 1996 až 2012 pracoval jako řidič tramvaje a později i autobusu u vedlejší účastnice. Na přelomu minulého a tohoto století byl aktivní v odborech a později se jako dopravní expert vyjadřoval k různým otázkám pražské dopravy. V roce 2012 odjel na studijní pobyt do Austrálie. O pět let později se vrátil zpět do Prahy a chtěl pokračovat v práci u vedlejší účastnice. Ucházel se opět o místo řidiče autobusu či tramvaje, ale vždy neúspěšně. Třikrát po sobě ho vedlejší účastnice ve výběrovém řízení odmítla. V odmítnutí stěžovatel viděl nerovné zacházení z důvodu členství a činnosti v odborové organizaci. Proto podal žalobu na ochranu osobnosti a žádal po vedlejší účastnici náhradu škody (490 685,50 Kč). Ta se skládala jednak ze stěžovatelem vynaložených nákladů na kurz řidiče tramvaje, jednak rozdílu mezi mzdou, kterou stěžovatel fakticky pobíral od svých zaměstnavatelů v roce 2018 a 2019, a mzdou, kterou by býval pobíral u vedlejší účastnice. Dále požadoval zaplacení nemajetkové újmy (120 000 Kč). 3. Obvodní soud pro Prahu 9 žalobu nejprve zamítl, Městský soud v Praze však rozsudek zrušil pro procesní pochybení a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Během dalšího řízení u obvodního soudu podal stěžovatel námitku podjatosti proti předsedkyni senátu JUDr. Radmile Chadimové. Stěžovatel se domníval, že soudkyně je podjatá z důvodu ekonomické závislosti na hlavním městě Praze. Hlavní město Praha totiž vlastní 100% podíl ve vedlejší účastnici a zároveň pronajímá soudkyni byt za velmi výhodnou cenu. Proto by soudkyně měla být vyloučena z projednávání věci. Městský soud v Praze ale rozhodl, že námitka podjatosti není důvodná (napadené usnesení ze dne 28. 1. 2022). 4. Obvodní soud poté žalobu znovu zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem (výrok I) a přiznal vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 174 288,40 Kč (výrok II). Podle soudu nešlo o diskriminaci, vedlejší účastnice nepřijala stěžovatele do pracovního poměru v souladu se zákonem. Zaměstnavatel má právo si vybrat, koho zaměstná. Dřívější členství stěžovatele v odborech nesehrálo žádnou roli. Rozhodující byly jiné okolnosti: dlouhodobé poškozování dobré pověsti vedlejší účastnice (např. články, které v roce 2012 stěžovatel publikoval jako "odborník na tramvajový provoz" v deníku Právo a jinde, kde kritizoval opravy tramvajových tratí v Praze) a štěpení zaměstnanců na dvě názorové skupiny. Městský soud v Praze potvrdil rozsudek obvodního soudu ve věci samé (výrok I napadeného rozsudku), změnil výrok II rozsudku obvodního soudu o nákladech řízení před obvodním soudem a přiznal vedlejší účastnici jen 156 816 Kč (výrok II) a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení 39 204 Kč (výrok III). Městský soud potvrdil, že vedlejší účastnice nepřijala stěžovatele nikoli pro jeho dřívější členství v odborech, ale pro jeho neloajalitu na základě činnosti, která s členstvím v odborech nijak nesouvisela. Pokud zaměstnavatel vyhodnotí dřívější aktivitu uchazeče o zaměstnání tak, že se mu s takovým uchazečem nebude v budoucnu dobře pracovat, neporuší právo na rovné zacházení. 5. Nejvyšší soud podané dovolání usnesením odmítl, protože městský soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Současně přiznal vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463 Kč. Podle Nejvyššího soudu stěžovatel v podstatné části dovolání pouze polemizoval se skutkovými zjištěními, že vedlejší účastnice odmítla stěžovatele kvůli neloajalitě, nikoli kvůli jeho členství v odborech. Skutková zjištění ale takto zpochybnit v dovolání nelze. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení rovného zacházení kvůli členství v odborové organizaci, pro které nebyl přijat do pracovního poměru. Vedlejší účastnice též neústavně zasáhla do jeho svobody slova, neboť nepřijetí do pracovního poměru pramení z jeho kritických komentářů ke stavu tramvajových linek v Praze. Stěžovatel dále tvrdí, že kvůli nadstandardnímu ekonomickému vztahu k hlavnímu městu Praze měla být soudkyně obvodního soudu vyloučena pro podjatost. Hlavní město Praha soudkyni poskytuje byt za symbolické nájemné, současně je jediným akcionářem vedlejší účastnice. Stěžovatel konečně kritizuje, že obecné soudy neoprávněně přiznaly vedlejší účastnici náklady řízení za zastoupení advokátem v celkové výši přes 208 tis. Kč, vedlejší účastnice mohla využít interních právníků. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma části, ve které ústavní stížnost směřuje proti výroku II rozsudku obvodního soudu, neboť tento výrok byl změněn rozsudkem městského soudu. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). 8. Ústavní stížnost je však nepřípustná proti usnesení městského soudu ze dne 28. 1. 2022, neboť směřuje proti procesnímu rozhodnutí, kterým soud nevyloučil soudce z projednání a rozhodnutí věci (více k tomu stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 28 až 32). Ve zbytku je ústavní stížnost přípustná (srov. však nepřípustnost části argumentace, viz bod 22 níže). IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastnici řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 10. Obvodní soud odkázal na dřívější vyjádření soudkyně Chadimové k námitce podjatosti. Na výsledku řízení nemá žádný zájem. Zájem na výsledku řízení z důvodu prodloužení nájmu nelze shledat, protože smlouva je už od počátku uzavřena na dobu neurčitou. Městský soud jen stručně odkázal na svůj rozsudek. Nejvyšší soud uvedl, že dovolání odmítl v souladu s judikaturou. 11. Vedlejší účastnice podrobně zdůvodňuje, proč stěžovatele odmítla přijmout pro jeho neloajalitu. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí nepravdivé a v řízení před obecnými soudy vyvrácené skutečnosti. Zdůrazňuje, že na nynější věc se neuplatní § 133a občanského soudního řádu. K podjatosti uvádí, že soudy se s touto námitkou již vypořádaly a soudkyně není vyloučena z projednávání věci. 12. Stěžovatel postupně reagoval na obě vyjádření: nejdříve na vyjádření vedlejší účastnice, později také na vyjádření obvodního soudu. V první replice se stěžovatel ohradil proti tomu, že by v ústavní stížnosti uvedl nepravdivá a zkreslená tvrzení, přidal tvrzení nová a v průběhu řízení měnil své argumenty. Jinak setrvává na původním znění ústavní stížnosti. Ve druhé replice stěžovatel zdůraznil, že nenamítá podjatost z důvodu samotného nájemního vztahu. Namítá ji především kvůli nízké výši nájemného v městském bytě. 13. Na stěžovatelovu repliku později reagovala vedlejší účastnice. Opětovně označila tvrzení stěžovatele za nepravdivá a vysvětluje, proč postrádají oporu v dokazování. V řízení před obecnými soudy se naopak prokázalo, že důvodem nepřijetí stěžovatele do pracovního poměru žádná diskriminace nebyla. 14. Na toto vyjádření ještě stručně reagoval stěžovatel, jen polemizoval s některými skutkovými tvrzeními vedlejší účastnice. 15. Další vyjádření již podána nebyla. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 16. Ústavní soud připomíná, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud jejich rozhodnutí zruší pouze tehdy, jsou-li neústavní. To však v posuzované věci neshledal. 17. Stěžovatel jádro své argu