IV.ÚS 105/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 105/23 ze dne 11. 4. 2023 N 60/117 SbNU 285 Výpočet náhrady nákladů řízení po zrušení tzv. přísudkové vyhlášky; ochrana legitimního očekávání účastníků řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Markéty Pavlovičové a 2. Vladimíry Šulcové, 3. Heleny Pavlovičové st., 4. Heleny Pavlovičové ml. a 5. Zdeňka Pavloviče, všech zastoupených JUDr. Christianem Choděrou, advokátem, sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2 - Nové Město, proti výrokům I. b) až f) a výroku II rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2022 č. j. 11 Co 186/2022-395, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Márie Kratochvílové, zastoupené JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem, sídlem Plovární 478/1, Plzeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem I. b) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2022 č. j. 11 Co 186/2022-395 bylo porušeno ústavně zaručené právo 1. stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrokem I. c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2022 č. j. 11 Co 186/2022-395 bylo porušeno ústavně zaručené právo 2. stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Výroky I. b) a c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2022 č. j. 11 Co 186/2022-395 se zrušují. IV. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. V. Návrh vedlejší účastnice se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z vyžádaného spisu Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") sp. zn. 28 C 74/2011 se podává, že vedlejší účastnice (v původním řízení žalobkyně) podala dne 4. 11. 2011 u okresního soudu žalobu, jíž se domáhala určení, že je dědičkou po svém bratru Zdenko Pavlovičovi. Jako žalovaní v řízení vystupovali první a druhá stěžovatelka a pan Alojz Pavlovič. V průběhu řízení dne 3. 7. 2019 pan Alojz Pavlovič zemřel a na jeho místo do řízení vstoupili stěžovatelé 3, 4 a 5. 3. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2019 č. j. 28 C 74/2011-249 okresní soud žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení stěžovatelů a náhradě nákladů řízení státu. Nárok první a druhé stěžovatelky na náhradu nákladů řízení okresní soud určil (bod 108 odůvodnění rozsudku) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Alojzi Pavlovičovi okresní soud přiznal pouze nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za účast na prvním jednání (bod 109 odůvodnění rozsudku). 4. Na základě odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen "krajský soud") rozsudek ze dne 23. 5. 2019 č. j. 28 C 74/2011-249 usnesením ze dne 30. 7. 2020 č. j. 9 Co 250/2019-290 zrušil, neboť dospěl k závěru, že je třeba doplnit dokazování provedením revizního znaleckého posudku. 5. Po doplnění dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 č. j. 28 C 74/2011-353 žalobu znovu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení stěžovatelů a náhradě nákladů řízení státu. Nárok stěžovatelů na náhradu nákladů řízení okresní soud opět určil podle advokátního tarifu (body 113 a 114 odůvodnění rozsudku). 6. K odvolání vedlejší účastnice krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil výrok I rozsudku okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, a rovněž výrok VII rozsudku okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu [spolu výrok I. a)]. Výroky I. b) až f) krajský soud změnil příslušné výroky rozsudku okresního soudu tak, že snížil nároky na náhradu nákladů řízení, jež příslušejí jednotlivým stěžovatelům. Výrokem II rozhodl krajský soud o nákladech odvolacího řízení. 7. Ve věci samé se krajský soud ztotožnil s právním hodnocením okresního soudu, změnil však nákladové výroky. Stěžovatelce 1 místo původní částky 173 770,17 Kč, přiznané okresním soudem, nově krajský soud přiznal částku 19 324,94 Kč. Stěžovatelce 2 místo původní částky 187 834,384 Kč nově přiznal 19 687,94 Kč. Stěžovatelům 3, 4, 5 místo původní částky 25 329,74 Kč pro každého zvlášť nově přiznal 8 292,94 Kč pro každého. Tento svůj postup odůvodnil krajský soud odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016 č. j. 25 Cdo 1376/2016. Krajský soud poukázal na to, že v důsledku aplikace advokátního tarifu místo vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "přísudková vyhláška") se celková náhrada nákladů řízení podstatně zvýšila. Proto shledal, že použití advokátního tarifu je v této věci v rozporu s principy spravedlnosti a legitimního očekávání (body 37 a 38 odůvodnění rozsudku). Proto vypočetl náhradu nákladů řízení za část řízení do vydání prvního rozsudku okresního soudu (tedy do 23. 5. 2019) podle přísudkové vyhlášky. Náklady ve zbytku řízení posuzoval podle advokátního tarifu. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé uvádějí, že jejich ústavní stížnost směřuje výlučně proti napadeným výrokům rozsudku krajského soudu, jimiž byl snížen jejich nárok na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí ve věci samé stěžovatelé nenapadají. 9. Stěžovatelé poukazují na to, že v řízení se první jednání konalo 24. 4. 2013, takže většina úkonů v řízení byla provedena až po zrušení přísudkové vyhlášky, k němuž došlo nálezem ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.). Uvedený nález byl ostatně Ústavním soudem vyhlášen ve stejný den, kdy se konalo první jednání ve věci stěžovatelů. Aplikoval-li krajský soud na všechny úkony v řízení přísudkovou vyhlášku, nesprávně vyložil rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž ve svém odůvodnění odkazuje. 10. Dále stěžovatelé poukazují na to, že vedlejší účastnice měla jako žalobkyně možnost kdykoliv řízení ukončit, chtěla-li by ve světle vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 zabránit hrozící povinnosti nahradit náklady řízení vypočtené podle advokátního tarifu. 11. Konečně stěžovatelé namítají, že i kdyby se měla přísudková vyhláška stát východiskem pro výpočet náhrady nákladů řízení, bylo by třeba zohlednit ekonomický vývoj od jejího zrušení. V důsledku rozhodnutí krajského soudu podle stěžovatelů vedlejší účastnici bylo uloženo uhradit menší částku, než by musela zaplatit, kdyby přísudková vyhláška zůstala v platnosti a v ní uvedené částky by byly průběžně valorizovány. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí obsahující výroky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Vyjádření dalšího účastníka a vedlejší účastnice 13. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření dalšímu účastníkovi řízení a vedlejší účastnici k vyjádření. 14. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Zdůraznil, že postupoval podle ustálené praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. 15. Vedlejší účastnice poukázala na to, že žalobu podávala za účinnosti přísudkové vyhlášky, a kdyby soudy při rozhodování o nákladech řízení nevycházely z této vyhlášky, vedlo by to k porušení jejího legitimního očekávání. Dále vedlejší účastnice odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z níž dovozuje, že použití advokátního tarifu by v její věci bylo v rozporu s principy spravedlnosti a legitimního očekávání. Vedlejší účastnice považuje ústavní stížnost za návrh zjevně neopodstatněný a navrhuje její odmítnutí. Konečně vedlejší účastnice navrhuje, aby Ústavní soud uložil stěžovatelům povinnost nahradit jí náklady říze