IV.ÚS 1050/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1050/08 ze dne 26. 6. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti K. J., zastoupeného JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 44 To 221/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 3. 2008 sp. zn. 1 Nt 907/2008, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. 44 To 171/2008 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. 1 KZV 198/2007 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 44 To 111/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 1. 2008 sp. zn. 1 Nt 902/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 22. 4. 2008 a doplněným dne 21. 5. 2008 se K. J. (dále též "stěžovatel", případně "obviněný") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí o vazbě vydaná v jeho trestní věci vedené pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Zároveň navrhl, aby ústavní stížnost byla projednána jako naléhavá přednostně s odůvodněním, že by tím bylo zamezeno prodlužování omezení jeho osobní svobody. II. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a stěžovatelem zaslaných podkladů vyplývají následující skutečnosti. Dne 31. 8. 2007 se stěžovatel dostavil na Polici České republiky, NPC SKPV Praha, k podání vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. řádu. Téhož dne bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání výše uvedeného trestného činu, byl mu ustanoven obhájce a byl za účasti tlumočníka vyslechnut a zadržen. Dne 3. 9. 2007 soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 vzal obviněného do vazby z důvodu § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu, se započtením vazby od 31. 8. 2007 v 15.18 hod. Dne 4. 9. 2007 Městský soud v Praze stížnost obviněného proti výše uvedenému usnesení ze dne 3. 9. 2007 jako nedůvodnou zamítl. Usnesením ze dne 23. 11. 2007 sp. zn. 1 Kzv 198/2007 státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze rozhodla podle § 71 odst. 3 tr. řádu, že se obviněný ponechává nadále ve vazbě z důvodu § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2007. Dne 21. 1. 2008 Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu (výrok I.), nepřijal záruku manželky obviněného (výrok II.), nepřijal písemný slib obviněného (výrok III.), nenahradil vazbu obviněného dohledem probačního úředníka (výrok IV.) a nepřijal nabídku peněžité záruky (výrok V.). Dne 4. 3. 2008 Městský soud v Praze stížnost obviněného proti výše uvedenému usnesení ze dne 21. 1. 2008 jako nedůvodnou zamítl. Dne 10. 3. 2008 státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze rozhodla podle § 71 odst. 4 tr. řádu z důvodů § 67 písm. a) a c) tr. řádu, že se obviněný ponechává nadále ve vazbě, neboť tyto vazební důvody nadále trvají. Dne 3. 4. 2008 Městský soud v Praze stížnost obviněného proti výše uvedenému usnesení ze dne 10. 3. 2008 jako nedůvodnou zamítl. Dne 12. 3. 2008 Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu s odůvodněním, že u obviněného jsou stále důvody jednak útěkové vazby podle § 67 písm. a) tr. řádu a jednak předstižné vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu. Dne 29. 4. 2008 Městský soud v Praze stížnost obviněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 3. 2008 jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že ve věci obviněného rozhodoval opakovaně usneseními pod sp. zn. 44 To 522/2007, 44 To 603/2007, 44 To 630/2007, 44 To 111/2008 a 44 To 171/2008, a ve všech posledních stížnostech obviněný v podstatě opakoval stejné důvody jako i ve stížnosti nynější, tj. namítal, že nebyly dodrženy zákonné lhůty při jeho zadržení a vzetí do vazby, byl do České republiky vylákán a nebyla mu dána možnost zvolit si obhájce; citoval nálezy Ústavního soudu ve vztahu k § 77 odst. 1 tr. ř. a uvedl, že sice stvrdil dobu svého zadržení a nic proti tomu nenamítal, ale učinil tak proto, že nemohl vědět o úmyslech policejního komisaře. Stížnostní soud uvedl, že k základní námitce ve stížnosti uplatněné, tj. údajnému porušení zákonných lhůt při zadržení obviněného a jeho vzetí do vazby, se vyjadřoval v minulosti též opakovaně a nezbývá mu než znovu konstatovat, že k porušení zákona nedošlo. Nelze souhlasit s tím, že osobní svoboda obviněného byla omezena již dobou jeho příchodu na policii. Obviněný se na policii dostavil dobrovolně, dobrovolně se podrobil podání vysvětlení dle § 158 odst. 5 tr. řádu, které započalo dne 31. 8. 2007 v 10.20 hod. a skončilo dne 31. 8. 2007 ve 14.05 hod., a dobrovolně se podrobil výslechu obviněného, který započal v 14.40 hod. a byl ukončen v 15.55 hod. dne 31. 8. 2007, přičemž právě v závěru tohoto výslechu mu bylo vyhlášeno, a to v přítomnosti obhájce, rozhodnutí policejního orgánu o zadržení, a to v 15.18 hod. Osobní svoboda obviněného byla tudíž omezena dne 31. 8. 2007 v 15.18 hod., a protože návrh státního zástupce na vzetí obviněného do vazby byl předložen soudu dne 2. 9. 2007 v 14.25 hod., byly zákonné lhůty dodrženy. Obviněný po celou dobu své přítomnosti na policii neprojevil snahu z policie odejít, nebyl zde držen násilím. Kdyby se tak stalo, jistě by na to upozornil již předchozí obhájce, který byl úkonu přítomen. Nic takového však namítáno nebylo. Dobu omezení osobní svobody je třeba stanovit z daných faktů a nikoliv ji dovozovat z hypotetických úmyslů policejního komisaře. Stížnostní soud se proto neztotožnil s námitkou, že napadené usnesení je nezákonné z důvodu porušení řízení napadenému rozhodnutí předcházejícímu. III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a svobody, zejména čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"), čl. 36, čl. 2 odst. 2, čl. 4 a čl. 8 (zejména odst. 1 - 3, 5) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to zejména tím, že státní zástupce i obecné soudy nevyhověly jeho žádosti o propuštění z vazby na svobodu, ačkoliv návrh na vzetí do vazby byl příslušnému soudu doručen poté, co jeho svoboda byla policejním orgánem omezena po dobu více jak 52 hodin, tedy po lhůtě 48 hodin omezení jeho osobní svobody. V části II. stěžovatel podrobně popsal sled událostí, z něhož dovodil naprostou nepochybnost, že byl policií vylákán z ciziny do Prahy, aby zde mohl být zatčen, obviněn a aby na něj byla uvalena vazba. Uvedl, že do doby zadržení je třeba včítat nejen dobu, pro kterou byl obviněný zadržen podle § 75 tr. řádu, ale i dobu, po kterou byla jeho osobní svoboda omezena jako osoby podezřelé, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o právní či protiprávní omezení osobní svobody, což vyplývá z nálezu IV. ÚS 305/97 (Sb. n. u., sv. 11, str. 273). Citoval obsah rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 4 To 1074/2000, jehož nosné principy uplatnil ve stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 1. 2008, a uvedl podstatný obsah této stížnosti. V části III. stěžovatel citoval obsah usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2008. V části IV. stěžovatel uvedl obsah námitek uplatněných ve stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 3. 2008. Opětovně tvrdil, že byl zadržován v místnostech 3. oddělení OOK, SKPV, Správy hl. města Prahy nejméně od 11.46 hod. proto, aby mu bylo sděleno obvinění, zahájeno trestní stíhání, byl zadržen podle § 75 tr. řádu a aby byl podán podnět k návrhu na vzetí do vazby. V části V. stěžovatel citoval odůvodnění usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2008 a obsah své stížnosti proti tomuto usnesení. Poukázal na nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 503/03 (Sb. n. u., sv. 35, str. 385) a I. ÚS 305/06, týkající se aplikace kritérií uplatňovaných při rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě podle ustanovení § 71 odst. 4 tr. řádu a vyslovil přesvědčení, že v jeho případě tyto podmínky prodloužení vazby nebyly dány, byť by stále existovaly důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Vyjádřil přesvědčení, že státní zástupkyní tvrzená existence vazebních důvodů nebyla důvodná. Poukázal na usnesení IV. ÚS 119/05 (Sb. n. u., sv. 37, str. 719) a citoval usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008. V části VI. stěžovatel zopakoval svá výše již uvedená tvrzení o porušení základních práv a svobod, poukázal na příslušné články Ústavy, Listiny a Úmluvy a parafrázoval jejich obsah s tím, že "v podrobnostech odkazuje stěžovatel na podrobný rozbor