IV.ÚS 1055/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1055/21 ze dne 18. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelek obchodních společností a) ESOX, spol. s r. o., sídlem Libušina třída 826/23, Brno, zastoupené JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem, sídlem náměstí Svobody 77/12, Brno, a b) POZEMSTAV Prostějov, a. s., sídlem Pod Kosířem 329/73, Prostějov, zastoupené Mgr. Matyášem Kuželou, advokátem, sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. března 2021 č. j. 4 As 214/2020-230, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2020 č. j. 62 Af 26/2019-213, rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. března 2019 č. j. ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. listopadu 2018 č. j. ÚOHS-S0008/2017/KD-33378/2018/851/EDI, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jako účastníků řízení, a obchodních společností 1. EUROGEMA CZ, a. s., sídlem Blanická 917/19, Olomouc, 2. INSTA CZ s. r. o., sídlem Jeremenkova 1142/42, Olomouc, 3. Prostějovská stavební společnost - PROSTAS, s. r. o., sídlem Ječmínkova 1981/11, Prostějov, 4. REALINVEST s. r. o., sídlem Kostelecká 263/16, Prostějov, 5. Stavební společnost NAVRÁTIL, s. r. o., sídlem Vápenice 2970/17, Prostějov, a 6. SYNER Morava, a. s., sídlem Ve Slatinách 1, Liberec, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelky se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že vůči stěžovatelce a) byla porušena její práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a též že došlo vůči ní k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a vůči stěžovatelce b) byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny, a též že došlo vůči ní k porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy. 2. Stěžovatelky a) a b) navrhly podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. 3. Ústavní stížnost stěžovatelky a) byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1055/21 a ústavní stížnost stěžovatelky b) byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1071/21. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021 č. j. IV. ÚS 1055/21, I. ÚS 1071/21-14 byly tyto ústavní stížnosti spojeny ke společnému řízení a nadále jsou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1055/21. 4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "ÚOHS") napadeným rozhodnutím mimo jiné rozhodl výrokem I, že stěžovatelky a) a b) a 1., 2., 3., 5. a 6. vedlejší účastnice v blíže neurčeném období přede dnem 4. 10. 2010 koordinovaly účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku "EÚO ZŠ E.Valenty, Prostějov" tak, aby z nich nejvýhodnější nabídku podala 5. vedlejší účastnice, a posléze takto sladěné nabídky u zadavatele podaly, jednaly ve vzájemné shodě, čímž ovlivnily výsledek uvedeného zadávacího řízení a narušily hospodářskou soutěž na trhu pozemního stavitelství v České republice. Tím porušily zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZOHS"), a dopustily se správního deliktu podle § 22a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Podle výroku III se stěžovatelka b) a 3., 4. a 5. vedlejší účastnice dopustily výše uvedeného narušení hospodářské soutěže a porušily zákonem stanovený zákaz tím, že v blíže neurčeném období přede dnem 26. 3. 2009 koordinovaly účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku "Zámek v Prostějově - zřízení víceúčelových výstavních prostor" tak, aby nejvýhodnější nabídku dostala stěžovatelka b). Konečně pak podle výroku IV rozhodnutí se stěžovatelka b) a 1., 4. a 5. vedlejší účastnice dopustily narušení hospodářské soutěže a porušily zákonem stanovený zákaz tím, že v blíže neurčeném období přede dnem 11. 6. 2009 koordinovaly účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku "Rekonstrukce Sportcentrum, dům dětí a mládeže, Olympijská 4, Prostějov" tak, aby z nich nejvýhodnější nabídku podala stěžovatelka b), a posléze takto sladěné nabídky u zadavatele podaly. Za uvedené jednání ÚOHS uložil stěžovatelce a) pokutu ve výši 6 871 000 Kč (výrok XII) a stěžovatelce b) pokutu ve výši 11 567 000 Kč (výrok XVI). 5. Předseda ÚOHS rozhodnutím ze dne 8. 3. 2019 č. j. ÚOHS-R192,199,200,201,202, 203,213/2018/HS-06991/2019/310/Aši zamítl rozklady stěžovatelek a) a b) a 1. až 5. vedlejší účastnice a prvostupňové rozhodnutí ÚOHS potvrdil. 6. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 25. 6. 2020 č. j. 62 Af 26/2019-213 zamítl žaloby stěžovatelek a) a b) a 1. až 5. vedlejší účastnice (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). 7. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 3. 2021 č. j. 4 As 214/2020-230 zamítl kasační stížnosti stěžovatelek a) a b) a 1. až 5. vedlejší účastnice (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 8. K námitce stěžovatelky a), že nebyla doložena subjektivní stránka, resp. dohoda mezi soutěžiteli ve smyslu § 3 ZOHS, Nejvyšší správní soud konstatoval, že nepřímé důkazy v podobě podobných poměrů položkových cen uvedených uchazeči o veřejné zakázky v nabídkách, poznámky jednatele 5. vedlejší účastnice a podobnosti v elektronických souborech ve svém souhrnu prokazují kooperaci zapojených subjektů při protisoutěžním jednání podáváním dohodnutých nabídek za účelem ovlivnění výsledku zadávacích řízení, ke které nemohlo dojít náhodou, ale pouze úmyslnou činností uchazečů. Nelze proto stěžovatelce a) přisvědčit, že dohoda mezi uchazeči nebyla prokázána. Nejvyšší správní soud tak ve shodě s krajským soudem k této námitce uzavřel, že v jednání zapojených subjektů šlo přinejmenším o úmysl nepřímý. 9. K námitkám stěžovatelky b) Nejvyšší správní soud uvedl, že podobnosti nabídkových rozpočtů nemohly vzniknout použitím vzorových ceníků poskytnutými obchodními společnostmi ÚRS Praha a. s. (dále jen "ÚRS") a RTS, a.s. (dále jen "RTS"), neboť položky obsažené v rozpočtech na předmětné veřejné zakázky nebyly z části do vzorových ceníků zahrnuty a ve většině se od hodnot ve vzorových cenících odlišovaly. Podle Nejvyššího správního soudu z ničeho nevyplývá, že ke vzniku podobnosti nabídkových rozpočtů došlo v důsledku přípravy nabídkových rozpočtů stejným subdodavatelem; stěžovatelka b) tuto skutečnost žádným způsobem nedoložila a setrvává pouze v rovině nepodloženého tvrzení. K podobnosti nabídkových rozpočtů v důsledku jejich přípravy stejným subdodavatelem nadto podle Nejvyššího správního soudu nedošlo, protože u předmětných veřejných zakázek každý z uchazečů uvedl v nabídce jiného subdodavatele s jiným předmětem subdodávky a také s jiným procentuálním podílem subdodávky. Ke stěžovatelkou b) namítané nesprávnosti postupu při použití ceníků RTS a ÚRS uvedl Nejvyšší správní soud, že postup ÚOHS, který si vyžádal údaje prostřednictvím vyplnění slepých rozpočtů přímo od zpracovatelů vzorových ceníků a ty pak sám zkoumal ve vztahu k cenám uvedeným v nabídkových rozpočtech, považuje za možný, logický a efektivní. Vyžádal-li by si ÚOHS vzorové ceníky a sám by ověřil získané informace, byl by výsledek porovnání nabídkových cen uvedených stěžovatelkou b) s ceníky RTS a ÚRS nepochybně stejný, neboť ÚOHS by ze vzorových ceníků zjistil tytéž ceny jako společnosti RTS a ÚRS. Uvedené společnosti jednak neměly žádnou motivaci poskytnout ÚOHS nepravdivé či chybné informace, nehledě na to, že byly podle § 21e ZOHS povinny poskytnout úplné, správné a pravdivé informace. Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že stěžovatelka b) neuvedla žádnou konkrétní položku, jejíž výše by byla ve vyplněných slepých rozpočtech uvedena chybně. Skutečnost, že ÚRS sdělila ÚOHS, že předmětné veřejné zakázky obsahují velmi nízký počet položek, které se měly nacházet v jejím vzorovém ceníku, podle Nejvyššího správního soudu neznamená nesprávnost a neúplnost informací poskytnutých touto společností. Tvrzení stěžovatelky b), že v historické verzi programu BUILDpower společnosti RTS nalezla též náhodně vybrané položky z nabídkových rozpočtů do veřejných zakázek, u kterých ÚRS tvrdila ÚOHS, že se v jejím vzorovém ceníku nenacházejí, Nejvyšší správní soud považoval za nepřípustnou skutkovou novotu. Nejvyšší správní soud přesto dospěl k závěru, že i nebyly-li by informace poskytnuté ÚOHS společností ÚRS úplné, na posouzení věci by to nic nezměnilo.