IV.ÚS 1059/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1059/22 ze dne 3. 1. 2023 N 1/116 SbNU 9 Rozhodování správních soudů o náhradě nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavních stížnostech stěžovatele Jiřího Beneše, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti výrokům II rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2022 č. j. 16 A 8/2019-37 a 16 A 21/2019-32, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výroky II rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2022 č. j. 16 A 8/2019-37 a 16 A 21/2019-32, v částech, ve kterých nebyla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení s právem na ochranu vlastnického práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2022 č. j. 16 A 8/2019-37 a 16 A 21/2019-32, v částech, ve kterých jimi nebyla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek, se zrušují. III. Ve zbývajících částech se ústavní stížnosti odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzovaných věcí a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud usneseními ze dne 10. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1059/22 a I. ÚS 1060/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) rozhodl o spojení ústavních stížností ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 1059/22. 3. Z ústavních stížností a vyžádaných spisů Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") sp. zn. 16 A 8/2019 a 16 A 21/2019 se podává, že stěžovatel se v řízení před Městským soudem v Praze domáhal zrušení rozhodnutí správních orgánů, kterými byl shledán vinným ze spáchání přestupků podle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o silniční dopravě"), kterých se z nedbalosti dopustil tím, že dne 14. 12. 2017 a 19. 2. 2018 poskytl přepravu cestujícím, kdy přeprava byla objednána přes mobilní aplikaci Uberpop, a to aniž by byl stěžovatel držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Tedy v rozporu s § 21c odst. 1 zákona o silniční dopravě vykonával práci řidiče taxislužby bez oprávnění pro řidiče taxislužby. Současně byl shledán vinným také ze spáchání přestupků proti pořádku v územní samosprávě podle § 4 odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterých se z nedbalosti dopustil výše popsaným jednáním, aniž by zkouškou řidiče taxislužby prokázal znalosti místopisu, znalosti právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a znalosti obsluhy taxametru, čímž porušil čl. 1 obecně závazné vyhlášky hl. m. Prahy č. 23/1998 Sb. hl. m. Prahy, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hl. m. Prahy, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "vyhláška"), tedy porušil povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce. Za tyto přestupky byly stěžovateli uloženy pokuty ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč v obou posuzovaných věcech, tedy celkem pokuty ve výši 100 000 Kč a náklady řízení ve výši celkem 2 000 Kč. 4. Městský soud rozsudkem ze dne 19. 4. 2022 č. j. 16 A 8/2019-37 zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 8. 2. 2019 č. j. MHMP 277983/2019 a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Dále rozsudkem ze dne 19. 4. 2022 č. j. 16 A 21/2019-32 zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 11. 2. 2019 č. j. MHMP 277836/2019 a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 5. Městský soud dospěl k závěru, že žaloby byly podány důvodně, nikoli však z důvodu jejich obsahu. Zákonem č. 115/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, došlo k novelizaci § 21b zákona o silniční dopravě tak, že bylo zrušeno zmocnění pro obce ohledně stanovování povinnosti absolvovat zmíněnou zkoušku. Městský soud se z úřední povinnosti v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016 č. j. 5 As 104/2013-46 zabýval otázkou, zda změna právní úpravy, k níž došlo po právní moci napadených rozhodnutí, mohla vést k rozhodnutí pro stěžovatele příznivějšímu. Dospěl k závěru, že zákon o silniční dopravě již nadále obcím neumožňuje uložit obecně závaznou vyhláškou povinnost, která bude vyžadovat odbornou zkoušku, proto není možné nadále postupovat podle čl. 1 vyhlášky. V průběhu soudního řízení tak došlo k přijetí takové právní úpravy, která je ve prospěch stěžovatele, neboť protiprávní jednání, za které byl shledán vinným a sankcionován, není nadále možné za protiprávní považovat. Městský soud proto musel žalobám vyhovět. 6. Ústavní stížností napadené nákladové výroky odůvodnil městský soud tak, že v průběhu soudního řízení došlo ke změně právní úpravy, což je skutečnost, kterou nemohl v době podání žaloby stěžovatel (ani vedlejší účastník) předvídat. Stěžovatel tak sice byl ve věci úspěšný, avšak pouze z výše uvedeného důvodu. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že byl procesně úspěšný, takže napadené nákladové výroky jsou naprosto překvapivé, neboť zjevně nerespektují základní princip rozhodování o nákladech řízení, a to princip úspěchu ve věci. Tím popírají kauzální nexus mezi stěžovatelem podanými žalobami a jejich pozitivním výsledkem, neboť v řízení o nich uspěl. Jinými slovy, nebylo-li by žalob stěžovatele, pak by nebyly ani pro stěžovatele příznivé rozsudky městského soudu. 8. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu, na niž stěžovatel odkázal, je princip úspěchu ve věci základním pravidlem pro rozhodování o nákladech řízení, přičemž moderace (ignorace) tohoto základního pravidla je z něj výjimkou. Každá výjimka v právu má být uplatňována zdrženlivě a předvídavě pro účastníka, na nějž má být výjimka aplikována, což není případ posuzovaných věcí. 9. Stěžovatel rovněž namítá, že změnu zákonného ustanovení benefitující stěžovatele není možno považovat za zřetele hodnou okolnost, která by byla důvodem pro aplikaci výjimky z principu úspěchu ve věci. Nelze mu přičítat k tíži, že došlo ke změně zákona, která je mu ku prospěchu. Sám takovou situaci nezpůsobil a nemůže být za okolnost, kterou nezpůsobil, penalizován nepřiznáním náhrady nákladů řízení. Za změnu zákona neodpovídá a zároveň mu zjevně prospívá i ústavněprávní princip nulum crimen sine lege, který byl aplikován při rozhodování v jeho věci. III. Procesní předpoklady projednání návrhů 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byly vydány rozsudky městského soudu obsahující napadené výroky. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnosti jsou přípustné (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření účastníka řízení, vedlejšího účastníka a replika stěžovatele 11. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejšímu účastníkovi. 12. Městský soud ve svém vyjádření sdělil, že mimo jiné rozhodl o nepřiznání nákladů řízení stěžovateli podle § 60 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "s. ř. s."). Důvod zvláštního zřetele shledal v tom, že žalobám bylo vyhověno pouze z důvodu změny právní úpravy, uplatněné žalobní body byly shledány nedůvodnými. Aplikace § 60 odst. 7 s. ř. s. v případech nové právní úpravy není projevem libovůle, zároveň není v rozporu s účelem daného ustanovení. Nepřiznání náhrady nákladů řízení v případě úspěchu daného výhradně změnou právní úpravy je projevem přípustného nalezení rovnováhy mezi zákonností žalobou napadeného rozhodnutí ke dni jeho vyhlášení (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a povinností přihlédnout k nové příznivější právní úpravě (čl. 40 odst. 6