IV.ÚS 1061/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1061/21 ze dne 25. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného JUDr. Janou Dvořákovou Závodskou, advokátkou, sídlem Dukelských hrdinů 406/23, Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2021 č. j. 25 Co 298/2020-771, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) nezletilého R. Š. a 2) K. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. odst. 1 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") částečným rozsudkem ze dne 10. 8. 2020 č. j. 0 P 145/2017-715 svěřil prvního vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilého") do střídavé péče rodičů tak, že od pátku lichého týdne 16:00 hodin do pátku sudého týdne 16:00 hodin ho svěřil do výchovy stěžovatele (dále též "otec") a od pátku sudého týdne 16:00 hodin do pátku lichého týdne 16:00 hodin ho svěřil do výchovy druhé vedlejší účastnice (dále jen "matky"). K předání a převzetí nezletilého mělo docházet v místě bydliště toho z rodičů, kde interval střídavé výchovy končí (výrok I.). Výše vzájemné vyživovací povinnosti rodičům nebyla stanovena (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Doplňujícím usnesením ze dne 24. 11. 2020 č. j. 0 P 145/2017-743 obvodní soud doplnil uvedený rozsudek o výrok IV., že České republice se přiznává nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 742 Kč a každému z rodičů uložil zaplatit jednu polovinu z této částky (tj. 21 871 Kč) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (spojených s vydáním doplňujícího usnesení). 3. K odvolání obou rodičů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví specifikovaným rozhodnutím změnil rozsudek obvodního soudu tak, že nezletilého svěřil do výlučné péče matky (výrok I.). Dále bylo stanoveno, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilým stýkat každý lichý kalendářní týden od čtvrtka po skončení vyučování do pondělí, kdy ho předá do školy, v době, kdy bude probíhat prezenční školní vyučování, vždy ve středu sudého kalendářního týdne, v době, kdy nebude probíhat prezenční školní vyučování, vždy ve středu sudého kalendářního týdne formou elektronické komunikace, o jarních prázdninách v každém lichém roce, o velikonočních prázdninách v každém sudém roce, o letních prázdninách vždy od 1. 7. do 15. 7. a od 1. 8. do 8. 8., o podzimních prázdninách v každém lichém roce, o Vánocích vždy od 25. 12. do 1. 1. následujícího roku, přičemž úprava styku o prázdninách a svátcích má přednost před běžnou úpravou styku. Způsob a časy předání nezletilého jsou ve výroku konkrétně specifikovány. Matce byla uložena povinnost nezletilého na styk s otcem řádně připravit (výrok II.). Ve výroku o výživném za dobu od března 2021 nadále byl rozsudek obvodního soudu změněn tak, že otec je povinen platit na výživu nezletilého částku 4 000 Kč měsíčně vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky s účinností od března 2021. Za dobu od 20. 3. 2014 do 28. 2. 2021 byl v tomto výroku a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a ve vztahu k České republice rozsudek zrušen a v tomto rozsahu vrácen obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Městský soud se podrobně zabýval možností střídavé péče rodičů, jak rozhodl obvodní soud, přičemž konstatoval, že první dvě kritéria (tj. pokrevní příbuzenství a zachování vazeb) svědčí stejnou měrou oběma rodičům. Schopnost zajistit emocionální i vzdělávací potřeby dítěte je však výrazně vyšší u matky (viz zejména znalecký posudek, zprávy školy). Otec tím, že se synem neplní v době pobytu syna u něj dohled nad školní přípravou syna, a nutí tak matku, aby všechny úkoly se synem plnila matka v době, kdy o syna pečuje, zásadně omezuje matčin volný čas se synem, neboť během pobytu u otce syn pouze plnil online školní docházku a jinak měl volný čas, kdy se mohl věnovat jen svým zájmům a aktivitám s otcem, zatímco u matky vyjma plnění školní docházky musel ještě pod jejím dohledem plnit dvojnásobný počet úloh. Městský soud doplnil dokazování mimo jiné o pohovor s nezletilým uskutečněný dne 4. 2. 2021, ze kterého vyplynulo, že nezletilý by si přál být v péči své matky a tátu navštěvovat, a rovněž o zprávu základní školy ze dne 6. 1. 2021, podle které na chování nezletilého nemá vliv skutečnost, u kterého z rodičů zrovna pobývá, ale tato skutečnost má vliv na plnění školních povinností - u matky plní všechny zadané úkoly, u otce tomu tak není a chybějící učivo s ním potom dodělává matka. Po doplněném dokazování se městský soud neztotožnil se závěry obvodního soudu. Shledal, že ač měl obvodní soud k dispozici důkazy vypovídající o tom, že matka otce opustila pro jeho násilné chování, že na jeho agresivní sklony poukázali i znalci, že otec matku označoval hanlivě, bez jejího svolení (a proti její vůli) si ji fotil a opakovaně nerespektoval její rodičovská práva (znemožňoval matce kontakt se synem a o synovi jí nepodával žádné zprávy, vyloučil ji z výběru základní školy), přesto tyto skutečnosti náležitě nehodnotil. Obvodní soud podle městského soudu pominul všechna negativní zjištění týkající se otce, rezignoval na zjištění jeho skutečných příjmů a při svém rozhodování nerespektoval práva nezletilého na přiznání důležitosti jeho názoru pouze s odůvodněním, že v době pobytu u matky není jeho názor relevantní. Na základě těchto skutečností a jejich hodnocení městský soud uzavřel, že schopnost zajistit emocionální i vzdělávací potřeby dítěte je výrazně vyšší u matky, přičemž zdůraznil, že to byl otec, kdo si proti vůli matky prosadil školní docházku nezletilého od jeho šesti let, ačkoliv znalci i pedagogicko-psychologická poradna upozornili na jeho nezralost a poukazovali na to, že školní příprava bude pro něj náročnější, než kdyby byla zvolena varianta odkladu. O to kritičtěji městský soud vnímal otcovo dlouhodobé ignorování nutnosti zvýšeného dohledu nad domácí přípravou nezletilého do školy, resp. vědomé přenášení svého dílu péče o dítě na matku. Důležité je i přání nezletilého být v péči matky. K tomu dodal, že není překvapivé, že v době, kdy mezi otcem a matkou byly přátelské vztahy, nezletilému střídavá péče svědčila, líbila se mu a preferoval ji. Po cca jednom a půl roku si však matka našla přítele a tato skutečnost vedla k vyhrocení vztahů mezi rodiči. Otec po celou dobu řízení partnera matky napadal, ale znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že jde o bezproblémového člověka, který má s nezletilým hezký vztah. Rodičovský konflikt podle konstatování městského soudu prokazatelně působí na nezletilého jako výrazný stresující faktor a takový stav mu neprospívá, neboť se nepříznivě podepisuje na jeho psychickém stavu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (pozn. N 32/56 SbNU 363, dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná), podle kterého nesouhlas matky se střídavou péčí může být relevantní pouze tehdy, je-li vybudován na důvodech, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmu dítěte. Má za to, že obecný soud nesmí na střídavou výchovu rezignovat už tehdy, když s tímto způsobem výchovy jeden z rodičů nesouhlasí. S odkazem na další judikaturu Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629), ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2396/19 aj.] konstatuje, že předním hlediskem při úpravě péče o děti musí být vždy nejlepší zájem dítěte, přičemž při zkoumání, zda je nařízení střídavé péče v nejlepším zájmu dítěte, musí být v prvé řadě splněno subjektivní kritérium spočívající v tom, že oba rodiče musí o svěření dítěte do péče projevit skutečný a upřímný zájem. Dále je třeba zkoumat objektivní kritéria, jimž jsou existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče, míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby, schopnost zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby a přání dítěte. Naplňují-li oba rod