IV.ÚS 1077/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1077/17 ze dne 30. 5. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky Františky Suché, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 2097/10, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017 č. j. 20 Cdo 5326/2016-517, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2016 č. j. 36 Co 187/2016-472 a proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 4. 2016 č. j. 10 Nc 4630/2008-437, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2016 č. j. 36 Co 187/2016-472, usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 4. 2016 č. j. 10 Nc 4630/2008-437 a eventuálně odkladu vykonatelnosti exekučního příkazu exekutora Exekutorského úřadu Jablonec nad Nisou JUDr. Jiřího Štrincla ze dne 25. 11. 2014 č. j. 090-EX 674/08-71, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění I Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odkladu vykonatelnosti tam dále konkretizovaných rozhodnutí. II Rozhodnutím Městského úřadu v Železném Brodu, odboru životního prostředí, ze dne 16. 11. 2007 č. j. ŽP 9701/2007/231.21 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje, Odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí, ze dne 15. 4. 2008 sp. zn. ORVZŽP/1469/2007 a KULK/22801/2008, byla povinné (dále jen "stěžovatelka") ve prospěch oprávněných podle ustanovení § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), uložena povinnost obnovit řádný odtok vody ze studny na pozemku p. č. X, k. ú. Loužice, do studny na hranici p. č. X a p. č. Y, k. ú. Loužice, dále obnovit odstraněnou a poškozenou přípojku nacházející se v této studni a vedoucí z předmětné studny do objektu Loužice čp. XY tak, aby byl umožněn řádný odběr vody ze studny do daného objektu, a umožnit oprávněným řádný přístup k dané studni za účelem jejího čištění, oprav a údržby. Okresní soud v Jablonci nad Nisou napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na zastavení a na odklad exekuce obsažený a doplněný v podáních ze dne 28. 11. 2014, 12. 1. 2015 a 26. 5. 2015. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a ve shodě s ním poukázal na to, že ze strany stěžovatelky se jedná o opakovaný návrh na odklad a na zastavení exekuce, když o předchozích návrzích bylo již pravomocně rozhodnuto. Krajský soud ve vztahu ke stěžovatelkou uváděným novým skutečnostem po právní stránce uzavřel s tím, že neopodstatňují návrh na zastavení a na odklad exekuce, neboť ve vykonávacím řízení je vyloučeno, aby exekuční soud přezkoumával věcnou správnost exekučního titulu; kromě toho rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 5 o. z. poskytuje nikoliv definitivní ochranu poslednímu pokojnému stavu a není rozhodnutím o subjektivních právech a povinnostech mezi účastníky. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl, když poukázal na to, že ve vztahu k dříve uvedeným skutečnostem, které byly předmětem předchozího rozhodování soudu prvního stupně i odvolacího soudu v rámci dřívějších sporů vedených podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř., je v probíhající exekuci vytvořena překážka věci rozsouzené. Ve vztahu ke stěžovatelkou nově uváděným skutečnostem, jež by měly podle ní odůvodňovat zastavení exekuce, Nejvyšší soud poukázal na vlastní judikaturu (rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 1393/97, 30 Cdo 1200/2014) a uzavřel s tím, že mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné - nulitní. Věcný přezkum exekučních titulů ve formě rozhodnutí orgánů státní správy, jímž je i rozhodnutí podle ustanovení § 5 o. z. o ochraně předchozího pokojného stavu (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 565/2012 nebo 20 Cdo 4920/2009), v rámci vykonávacího řízení není možný, protože by vedl k vytvoření nerovných exekučních titulů, což by založilo nerovnost v právním postavení účastníků, která je v právním státě nepřijatelná (usnesení sp. zn. 20 Cdo 1473/2005, 20 Cdo 1372/2004). Pokud stěžovatelka uvádí nové skutečnosti, nemohou být tyto důvodem pro věcný přezkum a zpochybnění exekučního titulu ve vykonávacím řízení. Proto dovolání v části, v níž směřuje do potvrzujícího výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. Rovněž odmítl dovolání v části, v níž stěžovatelka napadla potvrzující výrok o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce, protože vůči takovému rozhodnutí není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. V případě stěžovatelčiny výhrady, že odvolací soud nenapravil údajné vady řízení před soudem prvního stupně, jež mají spočívat v nedostatečném projednání návrhu povinné na zastavení a na odklad exekuce, dovolací soud zdůraznil, že k případným vadám řízení může přihlédnout jen tehdy, když dovolání je přípustné (ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.). III Stěžovatelka v ústavní stížnosti zvláště zdůraznila domnělé procesní nedostatky rozhodování správních orgánů a domnívá se, že by Ústavní soud měl přistoupit k plnému přezkumu ústavní stížnosti. V doplněních ústavní stížnosti mimo jiné požádala o provedení místního šetření. Ústavní soud připomíná nedůsledné označení návrhu na eventuální odklad vykonatelnosti "exekuce sp. zn. 090 EX 674/08", jež se má zřejmě týkat exekučního příkazu Exekutorského úřadu Jablonec nad Nisou ze dne 25. 11. 2014 č. j. 090- EX 674/08-71. Dosavadní průběh řízení, stejně jako obsah ústavní stížnosti netřeba dále podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i Ústavnímu soudu dostatečně známy. IV Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti soudů ve věcech civilních, trestních a správních je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace podústavního práva soudy ve věcech civilních, trestních a správních zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Ústavní soud ověřil, že všechny soudy se věcí řádně zabývaly, své závěry dostatečně odůvodnily s odkazy na příslušná ustanovení právních předpisů, příp. s použitím poukazů na adekvátní judikaturu. Postup soudů, jejichž rozhodnutí byla ústavní stížností napadena, nelze považovat za porušení stěžovatelčiných základních práv, ale za předvídatelnou a ústavně přijatelnou aplikaci procesních předpisů. Ústavní soud připomíná, že zásadně nepřezkoumává vlastní obsah procesního rozhodnutí dovolacího soudu o odmítnutí dovolání. Ústavním soudem prováděný přezkum se zaměřuje toliko na to, zda Nejvyšší soud nepřekročil své pravomoci vymezené mu ústavním pořádkem (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2929/09 a IV. ÚS 3416/14). Takové pochybení však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil a neshledal proto důvod ke kasačnímu zásahu. Nejvyšší soud, jemuž výhradně přísluší posuzovat, zda dovolání obsahovalo předepsané náležitosti, tedy především vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, své závěry dostatečně odůvodnil, přičemž těmto závěrům z hlediska ústavnosti není co vytknout (obdobně např. sp. zn. IV. ÚS 3345/14). Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů (a zvláště dovolacího soudu) s tím, že jí uváděné nové skutečnosti nemohou být důvodem pro věcný přezkum a zpochybnění exekučního titulu ve vykonávacím řízení. Samotná ústavněprávní polemika ve vztahu k důvodům a obecně známé judikatuře, o které dovolací soud vlastní napadené rozhodnutí argumentačně opřel, však ze strany stěžovatelky podána není. Ostatně Nejvyšší soud zřetelně vysvětlil podstatné otázky týkající s